Cannibals and Carpet Fitters

V konkurenci těch různých "hororových" komedií se zombíky, upíry, kanibaly atd., jichž se v každém roce nějakých pár urodí, je tenhle britský přírůstek ještě docela konzumovatelnou alternativou. Řemeslně profesionálně odvedená práce, která se nebere vůbec vážně, sem tam pobaví pár povedenými vtípky, humpoláckým akcentem a vcelku výživným gore. Jen nečekejte nic zásadního. (16.12.2018)

Letošní očekávané Kanibalské horory pohořely na plné čáře ( Escape from Cannibal Farm i The Farm byly hrůzostrašné), ale neočekávaná novinka Cannibals and Carpet Fitters to letos nejspíš vyhrává, byť o zázrak se pořád nejedná. Firma zaobírající se výrobou koberců pošle skupinu lidí do baráku uprostřed ničeho, kde přežívá Kanibalská rodinka. Film je sice průměrně natočený, ale má překvapivě povedené Gore a postavy umírají v nečekaném pořádí, leč žádná z nich není vůbec sympatická, takže se nedá moc komu fandit. Banda Kanibalů s tetičkou se povedla však obstojně. Párkrát jsem se i zasmál místnímu britskému slangovitému černému humoru, ale nejsem si úplně jistý,zda ten vtip byl záměrný :D Žádná sláva, ale jako hloupá vyvraždovačka to celkem funguje a vyloženě neurazí. 60% (16.12.2018)

Firma zaoberajúca sa výrobou kobercov na mieru posiela svojich zamestnancov do obrovského sídla na vidieku. Vyzerá to ako bezproblémová a výhodná zákazka, ale pracovníci čoskoro zistia, že práve narazili na šialenú rodinu kanibalov, ktorá nemá záujem o koberce, ale o ich telá, ktoré majú skončiť na tanieri. - No v Británii to teda nemajú jednoduché. Buď môžeš ísť do mesta, kde na teba zaútočí banda tupcov, alebo môžeš ísť na vidiek, kde ťa chce zožrať rodina prepnutých kanibalov. Carpet Fitters sa vybrali do centra kanibalov, takže to pre niektorých z nich neskončilo dobre. Film ma velmi príjemne prekvapil hlavne tým, že ide o príspevok do môjho najoblúbenejšieho subžánru Hixploitation, čo som kvôli tomu, že som o ňom nemal žiadne informácie, nečakal. Tento subžáner v poslednej dobe dosť stagnuje, a aj keď sa občas nejaký horor objaví, má skôr televízne kvality a ledva sa dá dopozerať. Cannibals and Carpet Fitters je ale úplne iný prípad. Už od začiatku nastaví tempo, z ktorého je jasné, že pôjde o šialenú jazdu a vďaka tomu, že má len 80 minút, je tento film plný akcie. Vraždy sú pre hororového diváka výrazne uspokojivé a poteší aj to, že postavy zomierajú v úplne nepredvídatelnom poradí, takže je tu plno prekvapení a dá sa povedať, že postavy, u ktorých by ste čakali že pôjdu dole v úvodných minútach, to dotiahnu až do úplného konca, aj keď s významnými ujmami na psychickom aj fyzickom zdraví. Čo ma ale na tomto diele zaujalo najviac a je aj dôvodom môjho vysokého hodnotenia je práca so strihom. To je v tomto žánri dosť zanedbávaný aspekt a tvorcovia si na ňom okrem podpory trápnych lakačiek s hlbokými zvukmi príliš záležať nedávajú. Tu sa ale tvorcovia na tento prvok zamerali a vďaka nemu sú vraždy velmi pôsobivé a niektoré diváka dokonca vďaka momentu prekvapenia dokážu poriadne vylakať. A to bez hlúpych zvukových efektov a len s čisto vizuálnym prekvapením. Naviac je tu výborne spracované gore a plno krvi. Dialógy tvorcovia tiež dosť vychytali a mnohokrát som sa poriadne zasmial. Za nápad, v ktorom sú hlavnými predstavitelmi postavy z firmy na výrobu kobercov, tiež musím dať nejaké plusové body, pretože sa mi strašne páči. Nebyť odporného britského prízvuku a slabších hercov, dal by som aj plný počet, pretože od nezávisláckeho hororu s nízkym rozpočtom sa toho ovela viac ani vyžmýkať nedá. (02.11.2018)

Kanibalové, pokladači koberců a (britský) humor. Kombinace mírně abnormální až absurdní, leč pod taktovkou režiséra Jamese Bushe je toto spojení nebývale svěží a opatřené nezbytným nadhledem. Zodpovědným scenáristickým vedoucím za dodávku masa na anglický zapadákov je Richard Lee O´Donnell, který si střihl i hlavní roli. A přibbral k sobě hereckého parťáka Darrena Seana Enrighta. Oceňuji, že tvůrci si nelibovali ve tmě, takže gore si divák užije povětšinou za bílého dne. A vypadá dobře. Postavy umírají v nečekaném sledu a hlášky jsou opravdu věrné pověstnému britskému suchému humoru. Exkluzivní kanibalský klan čítá pět odpudivých týpků, jejich mluvčí je šíleně zábavná matka, co nešetří divákovu bránici. Jede se v poměrně vysokém tempu. Tvůrci nějakým způsobem brali na zřetel i to, aby nedocházelo k úplné plochosti postav. Nebývá to v hororové/komediální a úmyslně pokleslé tvorbě/rovině až tak častý jev, tudíž jsem byl příjemně překvapen nenápadným vývojem postav. Určitě se nedá spolehlivě vsadit na to, že scénu si podmaní lepá herečka Zara Phythian či Laura Jean Marsh, pokud se odhodlá opustit pohodlí sídla firmy pro pokládání koberců, kterou řídí její otec, známá akvizice Jessica-Jane Stafford se zdrží jen v úvodu, film totiž z vysoka kašle na tradiční předvídatelné postupy, načež se mu daří zatočit s typickými klišé žánru, potažmo genderovou dominancí. V podstatě měl něco do sebe i "fatalisticky" pojatý závěr. Kdo nemá rád nechutnosti, což je ve spojení s kanibalismem prakticky vyloučené, aby se neukázala torza těl a vyhřezlé vnitřnosti, po pár minutách uleví svému žaludku, neboť tvůrci ani v nejmenším neberou svoji drastičnost vážně. Základ pro tuhle hororovou legrácku tvůrci položili už v roce 2014, kdy natočili tematicky obdobný krátkometrážní snímek. Delší verze originálně pobavila. 10/10 (22.10.2020)

Jak dokazuje tahle poloamatérská ptákovina, rodiny zdegenerovaných kanibalů neobývají jenom křovinatý a bažinatý americký Jih, ale i spořádaný anglický venkov. Smečka odpudivých synů v čele se svou matkou zabije a sežere každého, kdo překročí práh jejich domu nebo pozemku. I pozvané řemeslníky, v našem případě partu pokladačů koberců. Ale jelikož jsou tihle pokladači mimořádně slabomyslná jelita, fandíte pochopitelně kanibalům a pokukujete znuděně po časomíře. Holt neumí-li někdo natočit pořádný slasher, pokusí se natočit infantilní slasherovou rádoby komedii. V tomhle případě se to ale moc nepovedlo, trapností jsem několikrát málem chcípnul. Hodně slabá jedna hvězda za hodně sexy pokladačku Tashu (od které jsem si bohužel sliboval víc). (19.11.2022)