Spartakus

Vezmeme Třista otyloňů, napícháme steroidama, naženem je na půl roku do posilovny a až budou vypadat jako stažení králíci, necháme je, ať se někde v pískovně opíchají gumovými meči a natočíme další video se sparťanskou tématikou. Díky geniálnímu product placementu nám to celé cvakne firma Spack, protože tolik kečupu v životě neprodali. Výsledek bude tak děsně gay, že budeme muset mezery, kdy kamera nebude lačně sjíždět nějaké to vyrýsované břišní svalstvo, vyplnit pár mezerama. Ale ne moc hezkýma, aby nám neodváděly od těch hošanů pozornost. Například takovou Xenou. Zrovna včera volala a říkala, že za ty prachy klidně vytasí i své povislé trojky! Do toho namixujem několik zpomalených, klišovitých píchaček, samozřejmě s fokusem na skálopevné hýždě funícího gladiátora, a celé to doplníme unylým pletichařením a intrikama, za které by se nestyděli ani v Pojišťovně štěstí! *** Takže než do Capuy, to bych jel příště raději zase do Říma. (27.10.2010)

Drzý parazit povrchně spojující výrazné prvky z blockbusteru 300 a seriálového Říma. Po vzoru prvního se snaží diváky ohromit přestylizovaným vizuálem, akčními sekvencemi, ve kterých se nešetří zpomalovačkami, stylizovanou brutalitou a heroismem a u druhého se inspiroval v (na mainstream) odvážných milostných scénách a celkově drsném vykreslení doby. Svou prvoplánovou snahou šokovat mě ale spolehlivě unavoval už v průběhu prvního dílu, akční sekvence navíc troskotají na nízkém rozpočtu, díky čemuž Spartakus vypadá jako chudý příbuzný 300ky, co se snaží působit stejně „cool“, ale nemá k tomu dostatek prostředků…a vzhledem ke kostrbatému užití zpomalovaček, které ruinují tempo akce, ani dostatek talentu. Tímto jsem popsal to hlavní, co je u Spartaka tolik vychvalováno. Na mě svou snahou o nekorektní a drsnou podívanou vůbec nezapůsobil, považuji ho za chudý plagiát snažící se vytěžit osvědčený koncept a při těch digitálních cákancích krve a neustále zpomalované akce si ještě více vážím Gladiátora Ridley Scotta, který disponoval živelnou a skvěle sestříhanou akcí, která dokázala být přes rychlý sled záběrů dokonale přehledná a co do působivosti si nemusela vypomáhávat hektolitry digitální krve. O nudném a předvídatelném scénáři a průměrných hercích ve Spartakovi ani nemluvím. (22.02.2010)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)

Žrádlo. Z lacnej béčkovej napodobňovačky 300 v prvých dvoch dieloch (aj tá ma bavila, ale podobným spôsobom ako iné seriály z produkcie Raimi-Tapert) sa to postupne vyvinulo na svojbytný scenáristický skvost, ktorý vývojom postáv a výstavbou zápletiek môže smelo pozrieť do tváre "Rímu". Áno, má to svoje drobné faily (občas v dialógoch prerazí pátos či telenovela, niektoré herecké výkony sú slabšie - hlavne Lucy Lawless), ale spôsob, akým to perfektne pointuje každú epizódu a celkovo graduje k brutálnemu finále, je fascinujúci. Nenudil som sa ani sekundu, dokonca ani pri tých bitkách, väčšinou odohrávajúcich sa v jednej a tej istej aréne - každá z nich je iná a každá je motivačne hutne podopretá zákulisným príbehom. V konečnom dôsledku je S:BaS obrovské prekvapenie sezóny a krvavý pľuvanec do tváre omnoho prestížnejším projektom (Pacifik). Tak nech sa Andy vylieči a môžeme rozpútať povstanie otrokov. Kill´em all!!! (02.06.2010)

Masakrální a vystylizovaná oddechovka ve třetí a čtvrté části nejen kvůli zvýšené kadenci tupých deklamací ztrácela dech, ale od pětky jsem každý víkend netrpělivě čekal na české titulky, jelikož mě zajímalo, jak to bude dál. Dá se říct, že směrem ke konci docházelo k redukci povrchního pozlátka ve prospěch děje (intriky!). Anebo si už člověk na ty všudypřítomné zpomalovačky, digitální cákance hemoglobinu, odhalené kozy a zadky prostě jen zvykl... Čert to vem. Seriál mě bavil a jeho finiš přinejmenším uspokojil. Druhé sérce se rozhodně bránit nebudu. (24.02.2010)