Lelíček ve službách Sherlocka Holmese

Několik společných let, strávených po boku zkušeného přítele, připravilo tehdy třicetiletého Martina Friče, Lamačova oddaného žáka, k prvním samostatným režijním výkonům. A i když se zpočátku zdálo, že uchopit neovladatelný gejzír improvizace a poťouchlosti v osobě Vlasty Buriana nebude jednoduché, dokázal si Frič záhy získat nejen výsadní postavení mezi domácími tvůrci, ale zejména navázat úzké osobní přátelství s králem komiků. Výměna stráží, kdy se před kameru postavil Frič a za ní naopak opět usedl Lamač, nebyla nijak častá, oběma režisérům ovšem poskytovala určitý pocit sounáležitosti. Fričova holmesovská etuda, prosta nepostradatelného Watsona, je navíc výrazně satirickým výjevem, utahujícím si tak trochu z obecně formulovaných představ o tomto světoznámém detektivovi. Burianova triumfální cesta napříč falešnými identitami a nevyčerpatelným fondem filmových kostýmů zde ovšem našla stoprocentního uplatnění jak v postavách energického portorického krále a jeho ustrašeného předchůdce, tak v roli dluhy pronásledovaného moravského občánka s poněkud komickým příjmením. Obsazení Lídy Baarové bylo jakousi mediální vějičkou, na niž se ostatně nachytal jak Lamač, tak Burian. Začínající herečka, tehdy sotva osmnáctiletá, okouzlila svým půvabem jindy sebejistého krále komiků a i když z tohoto chvilkového poblouznění dnes zbylo jen několik hezkých vzpomínek a nevinných polibků, erotický náboj ve společných scénách z královské ložnice má až magickou sílu. Jistý formální přesah lze ve filmu vnímat také prostřednictvím neustále připravovaného odstranění fiktivního španělského panovníka, souvisejícího až příliš s reálnou situací ve Španělsku o šest let později, kdy se k moci dostal diktátor Franco. (06.10.2008)

Na jednu stranu film obsahuje pěkné Burianovy hlášky, které by třeba z jiných úst zněly poněkud trapně, ale v jeho podání působí vtipně (to bude žezlo upocený - audience, jak ta se jí - ruko, totiž páže), na druhou stranu ovšem podívanou kazí Frič, který sice byl vynikající režisér, ovšem coby herec se umisťuje na čestném druhém místě v žebříčku nejhorších prvorepublikových herců hned po Bedřichu Veverkovi. Ale bylo to o chlup. Jinak Baarová krásně ukazuje, jak se nevyplácí poslouchat ženy a snažit se před nimi předvádět, protože to muž často zaplatí vlastním krkem. Ona si vůbec neuvědomila, že ten pravý Fernando se nechoval zbaběle, ale čistě racionálně, protože hrozba atentátu byla víc než reálná. Statečná Fernandova imitace přežila ukázání se na veřejnosti jen čistou náhodou. Dále, každému určitě utkvěla v paměti skvostná úvodní scéna, kde se Burian snaží vypořádat s věřiteli, což není lehké, když má jen 50 Kč (bytné dlužím 47 Kč, 47 a kolik je 50, 47 a 3 je padesát, bytná mi tedy zaplatí 3 Kč). Díky ní jsem odhalil, že přímý Burianův potomek žil určitě před pěti lety v Praze, a dokonce vím, kde pracoval, za přepážkou Komerční banky, a jmenoval se pí. Kolářová. Určitý člověk mi totiž chtěl zaplatit určitou částku, přinesl příkaz do téhle banky, dal na něj své razítko a svůj podpis, ale omylem prohodil plátce a příjemce. A pí. Kolářová bez mrknutí oka ty peníze z mého účtu strhla a poslala mu je. (11.09.2014)

Jsem šťastná, že Burian a Frič se ukázali nejen ve spojení herec/režisér, nýbrž sobě rovným a pod taktovkou koho jiného než Karla Lamače. Děj sází na jistotu, vydávání se za jiné postavy už se stává otřepané, nicméně je to výborný podklad pro množství situačních gagů, kterých ovšem Lelíček ve službách Sherlocka Holmese nabízí překvapivě málo, vemu-li v úvahu již zmiňovanou spolupráci tří mistrů. Martin Frič působí jako herec velice klidně a vyrovnaně a Holmes seriózním dojmem. Buriana jsem zažila i v lepší formě, ale některé scény mě upřímně pobavily. (30.09.2012)

Mám nesmírně rád Sherlocka Holmese i Vlastu Buriana, ale toto filmové spojení se bohužel příliš nepovedlo. Oproti jiným burianovkám tomu chybí více vtipu i nápadu - s Lelíčkem jsem se bohužel i za hodinu a půl stihl nudit. Rozhodně to má své světlé chvilky, ale jinak je tato komedie spíše pod průměrem. (08.07.2016)

Tímto filmem jsem byla velmi mile překvapena. Ačkoli ničím nevyniká, najde se v něm spoustu okamžiků, které stojí za to. Ať už to je počítání Lelíčkových účtů, píseň o Rositě (či Maryšce?!), Vlasta Burián v krátké, ale neobvyklé roli pravého krále, ubožáčka Ferdinanda XXIII. či pro mě poprvé okouzlující Lída Baarová jako věrně milující královna. Na filmu jde určitě díky grimasám herců poznat, že se jedná o přechod mezi němým a zvukovým filmem. To však neberu jako negativum, ale spíše naopak. Pohled na ministry v podání Čeňka Šlégla či Theodora Pištěka je neodolatelný! Za ojedinělé považuji i samotný konec filmu, ta romantika není pro Vlastu Buriana vskutku obvyklá! 75% (13.08.2008)