Music by Zdeněk Liška
Réžia:
Pavel KlusákScenár:
Pavel KlusákKamera:
Jakub HalousekHrajú:
Zdeněk Liška (a.z.), Stephen Quay, Timothy Quay, Jan Švankmajer, Juraj Herz, Jaromíra Hüttlová (a.z.)Obsahy(1)
Jeden z našich nejlepších filmových hudebních skladatelů bývá často označován za génia filmové hudby. Nebál se žádných experimentů a nadčasovost jeho tvorby potvrzuje, že jeho hudbu užasle objevuje svět i generace, která ho nezažila. Hudební skladatel Zdeněk Liška je podepsán pod desítkami titulů československé kinematografie. Jeho nezaměnitelný rukopis ocenili i režiséři filmů a respektovali ho jako komplexního spoluautora díla. Při komponování jak pro symfonický orchestr, tak pro dechovku, smyčce či klavír používal všemožné kombinace nejen nástrojů, ale i elektroniky nebo zvuků. Jeho hudba provází takové filmy jako jsou Markéta Lazarová, Údolí včel, Vyšší princip, Hříšní lidé města pražského, Spalovač mrtvol, Baron Prášil a samozřejmě mnoho dalších. Dokument ukazuje Lišku geniálně různorodého a reaguje tak na současný stoupající mezinárodní zájem o jeho osobnost. To potvrzují ve svých výpovědích také londýnští filmoví tvůrci bratři Quayovi. (Česká televize)
(viac)Recenzie (30)
Co se dalo čekat za necelou hodinu od dokumentu natočeného hudebním publicistou? Kromě série víceméně chronologicky řazených ukázek z filmů a pár rozhovorů s režiséry-pamětníky, či obdivovateli-současníky jsem se nedočkal skoro ničeho. Kdo byl Zdeněk Liška, hledejte jinde. Tady je pouze jeho hudba, a nejsem si jistý, zda mi to stačí. Nicméně palec nahoru za závěrečný slovní vtípek. ()
Velice mě potěšilo slyšet jméno pana Lišky v jednom souvětí spolu se světovými hudebními mágy, pány Barrym a Morriconem. To byl pro mě velmi dobrý start. Chytla jsem se. A ráda bych poděkovala tvůrcům tohoto zajímavého dokumentu za přiblížení Zdeňka Lišky tak, jak jsem ho doposud neznala a ani si neuvědomovala, jak veliký a rozmanitý ten jeho hudební vesmír byl a vlastně stále je. Na druhou stranu otevřeně přiznávám, že můj sluchový párový orgán není vždy správně naladěn a experimentům příliš neholduje, tzn. občas se rozcházíme. To mi ovšem v ničem nebrání, přidávám si ZL do skladatelské rodiny svých oblíbených. I "zlobivé dítko" lze mít prostě a jednoduše ráda. ()
Spíše popularizační krátký film než dokument. To, že Liškovo dílo je nadčasové, že je těžce dostupné, že mu oficiální vydavatelské prameny v době vzniku věnovaly pramalou pozornost, a narozdíl od ostatních světových kapacit jeho hudba nevycházela na deskách, víme. Ale co dál? Liškově osobě se film prakticky nevěnuje, spíš po česku hraje na nejsnažší notu - v zahraničí je Liškova hudba obdivovaná a žádaná a u nás o ní nevíme nic a ani nás to nezajíma. ()
Také jsem čekal víc, možná ani nedokážu popsat, co jsem se vlastně chtěl dozvědět, nicméně velké očekávání něčeho zásadního, tedy prvního, českého dokumentu o geniálním hudebním dramaturgovi, zcela naplněno nebylo. Prostá rekapitulace a rozhovory plné informací, které již zazněly jinde, píši tedy jen o česko-slovenských vodách, info o silném obdivu v zahraničí byla pro mne novinka, rozdíl je jen ve stáří a tedy i vizáži mistrů Herze a Švankmajera. Nicméně jak my, nadšenci a doživotní otroci Liškotónů, říkáme, nemusí pršet, jen když kape. Rozhodně žádný průšvih, lze v tom cítit i důstojnost a ty desky u těch zápaďáků? Nádhera a těžká závist. ()
Bohužel tohle láskyplné vyznání nemá s dokumentaristickou prací mnoho společného. Z filmu jsem se dozvěděla, že Klusák má rád Liškovu hudbu, že ji mají rádi i jiní. Dobrá, já ji mám také ráda, proto bych se ráda dozvěděla něco nového o Liškovi, ne o těch, kteří ho mají rádi. Škoda, přeškoda, Liška by si zasloužil něco kvalitního. ()
Reklama