Underground

Kusturicovu poetiku a styl většinou můžu a ve spojení s Bregovičovou hudbou je to vždy zážitek. Navíc umí zobrazit i válečné události hezky v kontrastu s běžnými lidskými emocemi a dovádí to často ad absurdum. Prostě dějiny bývalé Jugoslávie vážně nevážně! Trochu mi tu vadila délka téměř tři hodiny, ale můžu být rád, že jsem neviděl pětihodinový reřisérský střih ;-) to bych asi nerozdýchal. Srdcovka to být nemůže, ale slušné 4* jo a soundtrack rozhodně stojí za to. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (07.01.2013)

Velkolepý epos z dějin Jugoslávie posledních padesáti let. Války a osobní tragédie podány ne v patetickém duchu, ale v proměnlivém autorském i vypravěčském postoji. Scény přecházejí od grotesky k obrazům nezapomenutelné síly, bezstarostnost se mění ve zradu, pábitelství v bratrovraždy. Dějiny jako přecházení z války do války, tomuto koloběhu nelze uniknout ani (nedobrovolným) vystoupením z času, ukrytím v podzemí. Tři roviny bytí – „na povrchu“, v podzemí, ve smrti (závěrečný obraz ostrova, kde jsou odpuštěny všechny viny). (15.11.2005)

1230. hodnocený film: Další z bláznivých filmů génia Kusturici. Tentokrát je zde příběh Marka a Černého, kteří jsou velkými přáteli a v době druhé světové války se rozhodne Marko ukrýt svého přítele spolu se spoustou dalších lidí ve sklepě v podzemí. Uměle však natahuje délku války a tak drží své přátele v nevědomosti 20 let pod zemí, kdy jim dokonce uměle natahuje délku dne a tak se z 15 let stane ve skutečnosti let 20. Celé to jen slouží jako maska pro Marka, který se tak může věnovat obchodům se zbraněmi a své krásné ženě, bývalé uznávané herečce, která už to nemůže vydržet. Film je velkým mixem bláznivé komedie i hořkého příběhu Jugoslávců, kteří byli během dlouhých let perzekuováni. Když však ale všechno praskne, přátelé Marko a Černej se ale nemohou vystát. Kdo se chce pobavit a nevadí mu přitom více než 2 a půl hodinová stopáž filmu, určitě si přijde na své. Takhle dávám filmu 4* a můžu jej jen doporučit. 4* (08.06.2012)

Rigorózna všehochuť. UNDERGROUND je niť kusturicovského príbehu prepletená pomedzi autentické historické udalosti krajiny, ktorá najviac vyskakuje a prekvitá v častiach, kde historické udalosti hrajú akýsi background pre veľkú príbehovú hru, ponúkajúcu široké spektrum nálad a znení. Naopak, film sa zadrháva v častiach s dôrazom na historické udalosti, vytiahnuté do popredia, obzvlášť autentické zábery udalostí (nacisti v Srbsku, Titova smrť) znejú v súvislosti s kusturicovským jazykom trochu nesúrodo, priveľmi kontrastne (tento spôsob zobrazenia sa oveľa viac hodí skôr k autorovi ako je Klimov) taktiež tvoria menšinovú časť filmu. Veľký koncert pojednávajúci o národe a nielen o ňom. .......... Obrovský príbeh prezentovaný bujnými obrazmi sa prevleká občas rezko, občas zasa opozitne, tragicky, cez udalosti štátu, v ktorom sa „stále niečo deje“ – aura filmu je ako symbol aury krajiny, respektíve jej národa. Živelne strieda humor s tragikou, oslavu s masakrom, šťastie so smútkom, všetko podáva bohato, intenzívne a tvorivo s naozajstnou emotívnu silou v objemnom príbehu, v ktorého strede stoja dve mužské postavy predierajúce sa hlavnými životnými esenciami filmu, čiže láskou a vojnou. .......... Najokúzľujúcejšie sú práve chvíle až po okraj naplnené režisérovou náruživosťou – hlučná dychovka, bujaré oslavy a absurdne (čierno)humorné situácie, kde opice lezú do tanku, tancuje sa po stoloch a okolo tankových hlavíc, z vojny sa stáva len stav konzervovaný v pivnici alebo udalosť zinscenovaná pred kamerami (práve túto časť beriem ako rezkú sebairóniu z režisérovej strany). Postavy aj divák sa ľahko nechávajú unášať náladami a túžbami. Ale UNDERGROUND nie je zďaleka len o tom, jeho záber je oveľa širší, má v istom zmysle národniarsky charakter a Kusturicovo zachytenie národa je zaujímavé, originálne a v prvom rade svojské, tunajší rukopis autora je nazameniteľný. Zvláda celú širokú obrovskú škálu v drvivej väčšine s prehľadom. Práve monštruózna rozľahlosť jeho myšlienkového rozletu, početnosť nosných pilierov, je to, čo by som filmu vytkol. ......... Kusturica snímkou komplexne zachytil veľké množstvo tém , s precíznosťou a umom, to áno. Avšak v istom bode začína jeho práca prekypovať, prerastať do rozmerov bezmála obrovských, simultánne aj naďalej technicky perfektných, stáva sa z nej síce bravúrna, no ťažko v celej šírke plne zachytiteľná a stráviteľná masa silného príbehu s kúskami histórie, ktorú by bolo dobré trochu okresať, ukrátiť o časť jej nepretržitého rastu. ......... Spomenuté prerastanie a prekypovanie sa ukazuje obzvlášť v preťaženom závere, kde sa na krátkej časovej ploche stretneme s niečím ako krátkou sumarizáciou všetkého, čo vo filme bolo zobrazené – pevné stmelenie elementov zdanlivo nemohúcich existovať a fungovať takto po kope sa nakoniec mierne, v rovine extenzívnej, vymyká z rúk. (10.08.2013)

Uzasne dielo srbskej kinematografie. Hlavna trojica Manojlovic, Ristovski a Jokovic su skvelo zohrati, kazdy charizmaticky a jedinecny svojim sposobom. Film zaujimavo sumarizuje celu povojnovu historiu Srbska. Na to, ze sa jedna o viac-menej vojnovy film s roznymi vaznymi temami, som sa necakane dobre zabavila. Tradicna temperamentna srbska hudba umocnuje hlbsi filmovy zazitok a celkovy dojem. (15.03.2015)