Underground

1230. hodnocený film: Další z bláznivých filmů génia Kusturici. Tentokrát je zde příběh Marka a Černého, kteří jsou velkými přáteli a v době druhé světové války se rozhodne Marko ukrýt svého přítele spolu se spoustou dalších lidí ve sklepě v podzemí. Uměle však natahuje délku války a tak drží své přátele v nevědomosti 20 let pod zemí, kdy jim dokonce uměle natahuje délku dne a tak se z 15 let stane ve skutečnosti let 20. Celé to jen slouží jako maska pro Marka, který se tak může věnovat obchodům se zbraněmi a své krásné ženě, bývalé uznávané herečce, která už to nemůže vydržet. Film je velkým mixem bláznivé komedie i hořkého příběhu Jugoslávců, kteří byli během dlouhých let perzekuováni. Když však ale všechno praskne, přátelé Marko a Černej se ale nemohou vystát. Kdo se chce pobavit a nevadí mu přitom více než 2 a půl hodinová stopáž filmu, určitě si přijde na své. Takhle dávám filmu 4* a můžu jej jen doporučit. 4* (08.06.2012)

Pro mě vzhledem k velkému očekávání, které vyvolaly nadšené ohlasy, komentáře a vysoké hodnocení, asi největší zklamání z Kustoricovy tvorby, kterého mám jinak docela rád. Tohle podobenství mi jednoduše nesedlo, zápletka i v rámci hry s divákem mi přišla příliš absurdní a na můj vkus byl film zbytečně dlouhý, s přehrávajícími charaktery. Celkový dojem: 45 %. (22.06.2006)

Většina Kusturicových snímků jsou svým základním pojetím komedie až groteskního typu. Ani Underground není výjimkou a svou absurditou výchozích situací patří až v tomto ohledu k extrémně laděným snímkům. Podobně jako pozdější hollywoodský Blast from the Past je skupinka lidí ukryta v krytu, zatímco nad nimi běží život dál bez sebemenších problémů a jsou v podzemí drženi lží a vypočítavostí jednoho z „nich“. Film je pochopitelně silně metaforicky založen a svou roli hraje i skutečnost, že lidé v podzemí (stále si myslící, že 2. sv. válka ještě neskončila), vylezou z krytu přesně v době rozpadu jugoslávie a bratrovražedného boje. (10.02.2004)

Velkolepý epos z dějin Jugoslávie posledních padesáti let. Války a osobní tragédie podány ne v patetickém duchu, ale v proměnlivém autorském i vypravěčském postoji. Scény přecházejí od grotesky k obrazům nezapomenutelné síly, bezstarostnost se mění ve zradu, pábitelství v bratrovraždy. Dějiny jako přecházení z války do války, tomuto koloběhu nelze uniknout ani (nedobrovolným) vystoupením z času, ukrytím v podzemí. Tři roviny bytí – „na povrchu“, v podzemí, ve smrti (závěrečný obraz ostrova, kde jsou odpuštěny všechny viny). (15.11.2005)

Vrcholné dielo kráľa balkánskeho magického realizmu, v ktorom úchvatným spôsobom ironizuje vojnu v Juhoslávii. Jeho hlavné postavy si musí každý rýchlo obľúbiť a je neuveriteľné, ako tieto postavy dokážu počas takmer 3-hodinového filmu udržať diváka v napätí nielen kvalitným príbehom, ale aj trefným humorom. Obrazová stránka filmu je takisto nezabudnuteľná a myslím, že soundtrack musí poznať snád každý, takže nemá zmysel ho tu ospevovať. :o) (14.01.2003)