Otec na služobnej ceste

Film zachycujici atmosferu Titovy Jugoslavie ocima maleho chlapce. Ocima ditete. Emocionalne hluboky pribeh jedne rodiny v obdobi, kdy malemu klukovi udela nejvetsi radost kopaci mic, kdy si lidi musi dat velky pozor na to co rikaji (coz je nam Cechum moc dobre zname) a kdy i rodina vam muze vrazit kudlu do zad. Uz sam pribeh naznacuje nezasvecenemu divakovi, ze tenhle snimek nebude zadne placani do vody. (11.08.2008)

Absurdita Titova režimu souvislosti neznalýma dětskýma očima je výborný nápad, především v době, kdy v Jugoslávii zdaleka nebyl svobodný režim. Film tak sice minulost stále upravuje a zlehčuje, ale v tomto případě to není na překážku, jde hlavně o vykreslení rozmanitého světa kolem malého náměsíčného chlapce. Kusturica nesází na hýřivost a temperament budoucích filmů, spíše zúročuje svoji českou zkušenost a boduje jemnou tragikomikou, umírněnou poezií a melancholií blízkou spíše ruskému naturelu než Balkánu. Nespoutanost balkánské duše však je ve filmu stále přítomna a v tom tkví jeho optimismus, navíc závěrečná svatební hostina se zdá být branou do další režisérovy tvorby. (02.08.2012)

Koreň problému je mdlý a nevýrazný scenár, hlavne neschopnosť rozprávať príbeh. V princípe film nie je zlý, len z neho cítiť Kusturicovu nevyzretosť a to, že si zobral príliš veľký kus, ktorý nebol schopný zvládnuť. Je tu príliš veľa (často skvelých) motívov, postáv a podtextu, ktoré sa mu rozsypávajú v rukách. (24.02.2014)

Slavný film (Zlatá palma, nominace na Oscara) stojí v podstatě na počátku Kusturicovy kariéry a je sympatické (a pravděpodobně i odvážné), že snímek ještě v polovině 80. let vcelku tvrdě – zjemňován komikou či lyrikou – reflektuje politické a společenské ovzduší Titova komunistického režimu, zhruba jeho první poválečné dekády. Doba je přiblížena skrze příběh prosté rodiny z venkova – otec Meša, často z domova vyjíždějící na služební cesty, je náhle „odejmut“ rodině a ztrácí se na určitou dobu v pracovním táboře. Perspektivou syna Malika, vyrůstajícího a zakoušejícího i první doteky lásky, nahlížíme běh let, čas odloučení, následný návrat otce a dopad deprese z lágru na rodinné vztahy, včetně zamlčování skutečného stavu věcí. Film (podle scénáře bosenského spisovatele Abdulaha Sidrana) se dotýká témat jako vynucovaná loajálnost vůči straně, nevěra a násilí v rodině, podezření, vina a odpuštění, a zahrává si jak s přímočarou, efektní magičností (Malikova náměsíčnost) a absurdně-líbivými prvky (neustálá přítomnost fotbalu – a to i v klíčových momentech dění), tak i náhlými kontrasty k „zaručeně dojemným“ scénám a trpkým momentům zoufalství – jak je ostatně příznačné vzhledem k zakončení v roce 1952. (03.01.2013)

Dobrý film, byť mě osobně zas tak neoslovil - měl jsem velký problém to dokoukat a místy mě to fakt nebavilo. Ke kladům snímku by šlo jistě počítat kvalitní obsazení, včetně představitelů dětských rolí (znalec Kusturicových filmů zde potká řadu povědomých tváří), pěknou hudbu a dobrý scénář, který dovedně míchá komediální momenty s těmi dramatickými. Ačkoli je řada scén naprosto skvělá, až nezapomenutelná (obřízka, náměsíčnost, syn rušící rodiče při sexu, rvačka žen, podpálená sukně...), a na filmu je jasně rozeznat velký talent jeho tvůrce, který se plně rozvinul v jeho pozdějších filmech, jako celek mě film přesto bohužel příliš neoslovil, a od Kusturicy si více cením všech jeho ostatních filmů (paradoxně i včetně jeho debutu VZPOMÍNÁŠ NA DOLLY BELL?, který považuji za mnohem lepší). Ale kdo ví, možná mi to jen nesedlo z nějakých čistě subjektivních důvodů (dlouhá stopáž, teplé počasí, nechuť sledovat film v hnusné kvalitě a s mizernými titulky), a za jiných okolností by tahle trpce-komická filmová nostalgie třeba zafungovala. Pro fandy Kusturicových filmů určitě must-see záležitost. Mimochodem dnešního diváka může na filmu zarazit několik detailních záběrů na genitálie dětských herců - těžko si představit, že by v dnešní době posedlé honem na pedofily bylo možné něco takového dostat do nějakého filmu. Jak se časy za těch 31 let změnily... (04.07.2016)