Dom obesenca

Asi jsem čekal příliš, ale za mě spíš zklamání.... první poeticky stylizovaná třetina která bravurní [a neméně absurdní] komediální optikou nahlíží do romské subkultury je naprosto geniální; zbylý dvě třetiny jsou "jen ok" – a celkově vzato ona kriminální rovina celému filmu dost škodí, o anti-klimatickým závěru radši ani nemluvě. Každopádně palec hore za jugoslávského Begbieho, sigma babičku, a mladýho harmonikáře jehož nejlepší kámoš je krocan [jo, krocan je zcela neironicky nejlepší postava filmu]. I tak jde o zajímavý kulturní zpestření nejen v rámci balkánský kinematografie.... [VERDIKT: 6,9 krocanů z 10] #chcípnivhovnech! (06.10.2022)

Nádherný film! Nejlepší Kusturicův počin - domnívám se a tvrdím!!! . . . Navíc skvělá hudba Gorana Bregoviče, skvělý soundtrack! Ederlezi... Tohle vás dostane do cikánského pekla. Nebo nebe... - - - P.S. Ejhle - kdesi jsem četl "Gipsy Punk Opera"...: http://www.youtube.com/watch?v=bStwaOGxy_Q&feature=related (Slovo "Ederlezi" v romštině znamená z bulharských tradic vycházející i romský svátek "Den svatého Jiřího", situovaný na 6.květen. Balkánští Romové sv. Jiřího uctívají jako svého ochránce). (20.01.2006)

Je až s podivem, jak přirozeně dokáže "Fellini Balkánu" Emir Kusturica propojit ve svých dílech bláznovství a spiritualitu (či lépe řečeno magii) s ryzím zájmem o člověka. Režie je absolutně precizní (koneckonců Vávrova filmová škola), herci jsou výborní, Bregovičova hudba úžas budící, celek je nesmírně mnohovrstevnatý. Kusturica zkoumá nejen kulturu cikánského etnika, ale též zkorumpovatělost systému, stejně jako sílu sourozeneckého pouta mezi titulním hrdinou Perhanem, jenž oplývá telekinetickými schopnostmi, a jeho mladší sestrou. (27.01.2024)

Keď si postupne napozerávate Kusturicove filmy, tak vám začne dochádzať, že v podstate točí stále ten istý film dokola. Keď sa nad tým hlbšie zamyslíte, tak zistíte, že je to úplne jedno a že možno je to tak aj dobre. Mladý milujúci sa párik hľadá miesto vo svojej nekonformnej spoločnosti a v prípade Domu obesenca netušíte, kam ich ich snaha môže dohnať. Alebo kam vyústi na prvý pohľad nezmyselný nadprirodzený prvok. Neverte poradiu žánrového zaradenia kúsok hore, je to presne naopak a v oboch prípadoch sú žánre dohnané na maximum. Kusturica nie vždy dokáže zamávať s divákovými emóciami, viac sa mu to darí s humorom, ale v tomto prípade som sa cítil na konci skutočne vnútorne "pohnutý". Možno bude viacerým prekážať trochu prehnaná dĺžka, ja som si však na sebe uvedomil, že čím dlhšie trávim čas s hrdinami zaujímavých príbehov, tým viac mi prirastú k srdcu a čas tak nehrá žiadnu úlohu. No a nesmieme zabudnúť na neskutočnú goticko-renesančno- barokovú fotogéniu talianskych miest. (30.01.2014)

První film Emira Kusturici, který jsem viděla, takže nemůžu srovnávat s těmi ostatními, tenhle mě ovšem dokonale nadchnul. Náhled do světa jugoslávských cikánů, když ještě byli cikány. První půlka filmu spíše rozverná, pro civilizované Evropany přibližující celkem reálný život v cikánské vesnici. Postupně sledujeme proměnu hlavního hrdiny Perhana, který se ze zamilovaného a nesmělého mladíčka vypracuje až na „bosse“, který organizuje přisun nového „masa“ do Itálie. No nakonec to nedopadne dobře, jak už to ve správné cikánské tragedii má být, přesto mi bylo při závěrečných titulcích tak nějak milo na duši. Zásluhu na tom má zřejmě i nádherná hudba Gorana Bregoviče... jestli já v sobě nemám náhodou tak trochu cikánských genů... (12.06.2010)