Pearl Harbor

Osobně nemám nic proti Pearl Harboru, válečné scény Bay natáčet umí. Jenže ten příběh na jejich pozadí je tak plytce romantický, že se větší hovadiny dohrabete jenom horko těžko. Stejně jako to až přehnané americké vlastenectví... Chvíli to tedy vypadá, že sledujete podařený válečný film, v dalších sekundách, že jste právě přepnuli na jiný kanál, kde běží jeho parodie... (06.05.2006)

Scénář: Randall Wallace .. Tentokrát opravdu ne, pane režisére (a scénáristo). Neváhal bych s plným hodnocením, ale musel by vystřihnout posledních třicet minut a snad i většinu té romantiky (přesto, ta půlhodinka na konci to kazí víc!).. Jako válečný velkofilm to docela funguje a zničení Pearl Harbor je "nádherné", ale chybí tomu víc naturalizmu, ikdyž Michale Bay to vlastně nebere vážně a možná proto je výsledek docela přeplácaný.. (07.02.2005)

Čekal jsem něco mnohem horšího. Na patos jsem byl připraven, tak jsem to ustál. Všichni herci a vůbec celý film je strašlivě nevýrazný a kdyby neměl takovou reklamu, brzy bych na něj zapomněl. A především - ani ten útok není nic extra. Samé výbuchy jako v laciných filmech z 80. let. Naštěstí všechno prošumí, ani nevíte jak a dokonce to nenudí, prostě na to jen nezúčastněně koukáte. Film bez jediné výrazné scény. (01.03.2004)

Film na podobné téma (japonská invaze na Hawaii) jsem zatím nikdy neviděl, a proto jsem Pearl Harbor uvítal velmi vřele. Samotný děj je až zbytečně poameričtěn, tím jejich patriotstvím. Jak tomu již bylo u Titanicu, tak i tady se na pozadí "katostrofy" odvíjí dějová linie milostného trojúhelníku. Tato linie je sice poměrně zajímavá, ale v určitých místech až příliš vedená k pocitu, že je tím nejdůležitějším ve filmu. Hlavní cílem autorů bylo ale jisto jistě natočit snímek o japonském náletu na americkou námořnickou základnu na Hawaii, který se uskutečnil 7.12.1941. Příprava náletu i samotné provedení je vedeno na špičkové úrovni a přináší nemalé napětí. Konec filmu je už zase poměrně zbytečný, ale Amíci si prostě odplatu nemohli odpustit. 70% (23.12.2007)

"Tak je už konečně někdo setřelte!" chtělo se mi řvát na adresu protivníků obou hrdinných pilotů. Pod vražednými pohledy spoludívajících jsem zachovala klid, který jsem ovšem porušila hysterickým smíchem při pohledu na k obraně se ihned zformující pearlharborskou základnu (každý absolvent středoškolského dějepisu ví, že japonské letectvo při útoku nachytalo U.S.Army se spuštěnými kalhotami, protože přes všechna varování možnost útoku nikdo nepřipouštěl) a na F.D.Roosevelta, vstávajícího z kolečkového křesla. Ale v tom smíchu mi bylo docela smutno z toho, že člověka jeho formátu používá přeslazená limonáda z druhé světové coby patetického šaška. (07.07.2007)