Sanjuro

Cynický bezejmenný samuraj z Tělesné stráže se vrací! A je to návrat vůbec ne nezajímavý, ačkoliv je pravdou, že tak poutavý příběh jako v Tělesné stráži se zde nevyskytuje. Kurosawa nás opět (s mistrností sobě vlastní) přivádí do doby, kdy všechny ženy byly krásné, všichni mužové odvážní a znalost šermu byla otázkou života a smrti... (01.11.2005)

Můj osmý a nejspíš poslední Kurosawa. Už na něj seru, protože mě zase nedokázal posadit na prdel. Mifune tady hraje (a je opět jedinej kterej "hraje") největšího geroje, kterej oplývá citem pro strategii boje alá Napoleon a protivníky vyřizuje rychleji než Chuck Norris, to všechno bez zjevné příčiny a motivace. Strategická akce bez myšlenky. V podstatě Black Hawk Down, jen místo kulometů jsou tady samurajské meče. Možná někdy, uvidíme, ale prozatím zavírám za Kurosawou dveře. (18.09.2011)

Můj druhý Kurosawa. Výborný, přímočarý snímek s opět parádním Toshiro Mifunem v hlavní roli. Zkušený samuraj se snaží vést skupinku horkokrevných bojovníků a na jejich cestě je doprovází řada soubojů, intrik, napínavých i vtipných okamžiků a hlášek. Až do dnešního dne jsem si myslel, že nejrychlejšími technikami iaidó disponuje Kenjiro Sanga, avšak Sanjuro Třicetiletý z Kaméliové zahrady mě v jednom z nejnapínavějších a nejrychlejších závěrečných duelů přesvědčil, že jsem byl na omylu. Neuvěřitelně precizní a nebezpečná technika (jak píše Marius) je provedená naprosto famózně. A poprvé stříká gejzír krve. Dobrý meč zůstává v pochvě. Ještěže má Sanjuro meč nejlepší, ten je pořád na vzduchu... jasný, smysl snímku je v nesmyslnosti válčení a zabíjení... (25.03.2008)

Tentokrát nám mistr nadělil oddechový nářez s prvky komedie. Toshiro Mifune je tam namakanej drsňák, který pomáhá devíti uchům s osvobozením správce města a moc problémů mu to zrovna nedělá. Podezříval jsem ho z toho, že by celou armádu dokázal vykuchat sám, ale to by ten film byl asi dost krátkej. Nicméně Kurosawova invence se hodně objevuje u bitek (potok krve na konci rulez) a zvláště se mi líbila asi desetivteřinová scéna tancování devíti hlavních hrdinů se zajatým nepřítelem za zvuků takové rozjuchané hudby. (06.01.2007)

Stará Kurosawa prekvapila mierou zábavnosti. Vtipné i s hojnou akciou, u mňa výrazne lepšie ako Yojimbo. Asi nemá zmysel spievať chvály na uja Tošira, v jednej scéne si vtipne špára v nose, v ďalšej naporcuje tucet chlapov, akoby sa nechumelilo. No a záverečný krvavý gejzír - nie som odborník na japonskú kinematografiu, ale zdá sa mi, že to bude otec všetkých mohutných krvavých gejzírov v samurajských filmoch. (16.12.2009)