Lidé, kteří šlapou tygru na ocas

Jedným z prológových Akirových diel. Podobný námet, podobné princípy, podobné expresívne štylizácie i tajuplné okolité kulisy, akurát trošku komornejšie poňatie. Neprekážalo mi ateliérové prostredie, i (na jeho schopnosti) umiernenejší a trošku amatérskejší prístup, ale skôr väčšie rozvetvenie, odvážnejšie a zamotanejšie zvraty, pretože dobrodružné filmy mám hodne rád. A najmä tie v čiernobielom spektre (Mzda strachu, Poklad na Sierra Madre), ktoré istú tajuplnosť a mystiku prerozprávaných legiend dokážu umne využiť. A v tom najvyššom leveli sa už potom fantasticky pracuje s psychológiou postáv a formálnou vycibrenosťou, lenže dostať sa na tú úroveň (Rašómon) je dopriate hŕstke vyvolených a našťastie sa to režisérovi neskôr podarilo. Skrátka oproti vtedajšej konkurencii je tento príbeh o skupinke falošných mníchoch slušným priemerom, v ktorom si autor postrážil istú dávku nečitateľnosti a neidealizácii tej či onej postavy. A koniec koncov i storytellingu. Slušný Itôov zorný zjazd, vychytralé štúdiové pozadie v ústraní, škoda možno nedostatku technických možností a nižšieho rozpočtu. (15.04.2016)

Ještě že ti lidé nešlápli tomu tygrovi na něco jinýho. To by mohl Kurosawu sežrat a my bychom přišli o Rašomona, Yojimba i Sedmero samurajů, tím pádem taky Sedmero statečných a Clintova muže beze jména a svět by byl hned smutnějším místem. A po této filozofické vsuvce překročíme tygrův zašlápnutý ocas a přejdeme již k filmu samotnému. Jedná se o jednoduchý příběh natočený kompletně v kulisách. První půl hodinu se pořád někam jde a je to pěkná nuda, pak se někam dojde a najednou to začne bavit. Scéna v táboře při přechodu hranice byla úžasná. Konec je totálně divný. Z herců je samozřejmě nejzásadnější ten pošuk :-) (18.06.2011)

Zkrátit to o polovinu a je to super. Takhle je to jen hodně jednoduchý děj roztahaný na hodinu, kterému kvůli tomu chybí pořádná atmosféra, napětí a vůbec nějaké záživnější vedení děje. Líbila se mi kamera, herecké výkony a pár napínavých scén to taky má (hlavně teda tu, kde se ho jeden z nich snaží strážné oblbnout, aby se dostali za hranice + SPOILER ta scéna následující, kde už jsou skoro venku KONEC SPOILERU), ale celkově to ve svém hodnocení nevidím na víc, než na mírňoučký nadprůměr. A moc to nezachránil ani energický a sem tam i vtipný nosič. Lepší 3* (08.07.2021)

Jeden z raných filmů známého japonského režiséra vychází z tradičního japonského dramatu divadla Nó - Ataka. Děj snímku se odehrává začátkem období Kamura, kdy rod Minamoto poráží rod Taira a k poměrně slušné lokální moci se dostávají bratři Joritomo a Jošitsune. To se samozřejmě nelíbí císaři Širakawovi a oba bratry lstí rozeštve. Jošitsune je tak donucen se skupinou svých stoupenců uprchnout ze země. Problém nastává v okamžiku, kdy je třeba přejít přes území ovládané jeho bratrem, na němž jsou umístěny zátarasy, které tomuto útěku mají zamezit. A právě v tento okamžik snímek začíná. Akira Kurosawa se spíše než o ryze autorský počin snaží vzdát hold původní hře. Vzdává se tak venkovního prostředí a možností většího rozvinu děje a sází spíše na teatrálnost a interiérové scény. Do rukou se nám tak dostává poměrně zajímavý snímek, kterému se důmyslně daří pojit tradiční japonské drama a filmový průmysl. Nebyl by to však Kurosawa, kdyby hru neobohatil o nějaký svůj prvek. Jak je zde již v několika komentářích uvedeno, jedná se o komickou postavu nosiče, který na sebe neustále strhává veškerou pozornost. Největší problém v režisérově záměru vidím ve faktu, že děj, který je vytržen z kontextu, nemusí být pro neznalé příliš zajímavý. (02.03.2010)

Reziser Akira Kurosawa /Dersu Uzala, Rasomon/ natocil pekny film o Yoshitsunem, ktory uteka z feudalneho stredovekeho Japonska, spolu s kumpanmi v prezleceni za mnichov. Dej filmu sa odohrava v obdobi Kamasliepka, teda pardon, Kamakura, kedy jeden tamansky rod porazil dalsich tamanov - prvy tamansky rod sa volal Mynamoto a druhy Taira, pricom zvitazil Taira nad Mynamotom. Pardon, zase naopak. To je jedno, proste SK a CZ porovnavacia baza je Europa, nie Azia a mne xpokojnosti staci, ze viem, ze jestvuje nejake obdobie v Japonsku ako Kamasliepka. Rezia Kurosawu je vyborna, reziser sa pohral s kazdou jednou scenou, dialogy su na urovni a herci boli na urovni - poznal som len Susumu Fujitu /Velka Legenda Judo 1943/ hral vyborne. A typicke pre Kurosawu je pomale plynutie deja a filmu. 80 % (12.04.2016)