Lidé, kteří šlapou tygru na ocas

Film "Lidé, kteří šlapou tygru na ocas" zaujme svou formou tradičního japonského divadla a herecká exprese tak dominuje výrazu vyjádření. Japonsko konce dvanáctého století je našemu prostředí cizí, zachycuje pouze malý okamžik dávného času, vše směřuje k zlehčujícímu fraškovitému vyznění a zaměřuje se na střety slov a touhy jedinců i celku. Hlavní postavou filmového cvičení je Benkei (pozoruhodný Dendžiró Ókóči), bojový mnich a vedoucí muž prchající elitní skupiny. Boj byl každodenní součástí života, rodinné a přátelské vazby jsou bez varování přerušována, rivalita tasí zbraně a lidský život je nevalnou prchavou hodnotou. Záchrana je již na dosah ruky. Komickou úlohu má nosič a průvodce (příjemný Ken'iči Enomoto). Strachy se třese, utíká a prosí. Poskakuje a vehementně vysvětluje. Osvobození vínem přijde v pravý čas. Důležitou postavou je Togaši (sympatický Susumu Fudžita), vrchní strážce hranic, který si zakládá na šlechetném vystupování a všechny pochybnosti postupně odmítá. Nejskrývanější postavou je Jošicune (Hanširô Iwai), ze strachu znelíbený spoluvládce. Lidé, kteří šlapou tygru na ocas potěší svým zpracováním, uchvátí herecké vypětí. Nic více, nic méně. (28.08.2018)

Ještě že ti lidé nešlápli tomu tygrovi na něco jinýho. To by mohl Kurosawu sežrat a my bychom přišli o Rašomona, Yojimba i Sedmero samurajů, tím pádem taky Sedmero statečných a Clintova muže beze jména a svět by byl hned smutnějším místem. A po této filozofické vsuvce překročíme tygrův zašlápnutý ocas a přejdeme již k filmu samotnému. Jedná se o jednoduchý příběh natočený kompletně v kulisách. První půl hodinu se pořád někam jde a je to pěkná nuda, pak se někam dojde a najednou to začne bavit. Scéna v táboře při přechodu hranice byla úžasná. Konec je totálně divný. Z herců je samozřejmě nejzásadnější ten pošuk :-) (18.06.2011)

Jedným z prológových Akirových diel. Podobný námet, podobné princípy, podobné expresívne štylizácie i tajuplné okolité kulisy, akurát trošku komornejšie poňatie. Neprekážalo mi ateliérové prostredie, i (na jeho schopnosti) umiernenejší a trošku amatérskejší prístup, ale skôr väčšie rozvetvenie, odvážnejšie a zamotanejšie zvraty, pretože dobrodružné filmy mám hodne rád. A najmä tie v čiernobielom spektre (Mzda strachu, Poklad na Sierra Madre), ktoré istú tajuplnosť a mystiku prerozprávaných legiend dokážu umne využiť. A v tom najvyššom leveli sa už potom fantasticky pracuje s psychológiou postáv a formálnou vycibrenosťou, lenže dostať sa na tú úroveň (Rašómon) je dopriate hŕstke vyvolených a našťastie sa to režisérovi neskôr podarilo. Skrátka oproti vtedajšej konkurencii je tento príbeh o skupinke falošných mníchoch slušným priemerom, v ktorom si autor postrážil istú dávku nečitateľnosti a neidealizácii tej či onej postavy. A koniec koncov i storytellingu. Slušný Itôov zorný zjazd, vychytralé štúdiové pozadie v ústraní, škoda možno nedostatku technických možností a nižšieho rozpočtu. (15.04.2016)

Zkrátit to o polovinu a je to super. Takhle je to jen hodně jednoduchý děj roztahaný na hodinu, kterému kvůli tomu chybí pořádná atmosféra, napětí a vůbec nějaké záživnější vedení děje. Líbila se mi kamera, herecké výkony a pár napínavých scén to taky má (hlavně teda tu, kde se ho jeden z nich snaží strážné oblbnout, aby se dostali za hranice + SPOILER ta scéna následující, kde už jsou skoro venku KONEC SPOILERU), ale celkově to ve svém hodnocení nevidím na víc, než na mírňoučký nadprůměr. A moc to nezachránil ani energický a sem tam i vtipný nosič. Lepší 3* (08.07.2021)

Reziser Akira Kurosawa /Dersu Uzala, Rasomon/ natocil pekny film o Yoshitsunem, ktory uteka z feudalneho stredovekeho Japonska, spolu s kumpanmi v prezleceni za mnichov. Dej filmu sa odohrava v obdobi Kamasliepka, teda pardon, Kamakura, kedy jeden tamansky rod porazil dalsich tamanov - prvy tamansky rod sa volal Mynamoto a druhy Taira, pricom zvitazil Taira nad Mynamotom. Pardon, zase naopak. To je jedno, proste SK a CZ porovnavacia baza je Europa, nie Azia a mne xpokojnosti staci, ze viem, ze jestvuje nejake obdobie v Japonsku ako Kamasliepka. Rezia Kurosawu je vyborna, reziser sa pohral s kazdou jednou scenou, dialogy su na urovni a herci boli na urovni - poznal som len Susumu Fujitu /Velka Legenda Judo 1943/ hral vyborne. A typicke pre Kurosawu je pomale plynutie deja a filmu. 80 % (12.04.2016)