Lidé, kteří šlapou tygru na ocas

Jedným z prológových Akirových diel. Podobný námet, podobné princípy, podobné expresívne štylizácie i tajuplné okolité kulisy, akurát trošku komornejšie poňatie. Neprekážalo mi ateliérové prostredie, i (na jeho schopnosti) umiernenejší a trošku amatérskejší prístup, ale skôr väčšie rozvetvenie, odvážnejšie a zamotanejšie zvraty, pretože dobrodružné filmy mám hodne rád. A najmä tie v čiernobielom spektre (Mzda strachu, Poklad na Sierra Madre), ktoré istú tajuplnosť a mystiku prerozprávaných legiend dokážu umne využiť. A v tom najvyššom leveli sa už potom fantasticky pracuje s psychológiou postáv a formálnou vycibrenosťou, lenže dostať sa na tú úroveň (Rašómon) je dopriate hŕstke vyvolených a našťastie sa to režisérovi neskôr podarilo. Skrátka oproti vtedajšej konkurencii je tento príbeh o skupinke falošných mníchoch slušným priemerom, v ktorom si autor postrážil istú dávku nečitateľnosti a neidealizácii tej či onej postavy. A koniec koncov i storytellingu. Slušný Itôov zorný zjazd, vychytralé štúdiové pozadie v ústraní, škoda možno nedostatku technických možností a nižšieho rozpočtu. (15.04.2016)

Reziser Akira Kurosawa /Dersu Uzala, Rasomon/ natocil pekny film o Yoshitsunem, ktory uteka z feudalneho stredovekeho Japonska, spolu s kumpanmi v prezleceni za mnichov. Dej filmu sa odohrava v obdobi Kamasliepka, teda pardon, Kamakura, kedy jeden tamansky rod porazil dalsich tamanov - prvy tamansky rod sa volal Mynamoto a druhy Taira, pricom zvitazil Taira nad Mynamotom. Pardon, zase naopak. To je jedno, proste SK a CZ porovnavacia baza je Europa, nie Azia a mne xpokojnosti staci, ze viem, ze jestvuje nejake obdobie v Japonsku ako Kamasliepka. Rezia Kurosawu je vyborna, reziser sa pohral s kazdou jednou scenou, dialogy su na urovni a herci boli na urovni - poznal som len Susumu Fujitu /Velka Legenda Judo 1943/ hral vyborne. A typicke pre Kurosawu je pomale plynutie deja a filmu. 80 % (12.04.2016)

Jeden z raných filmů známého japonského režiséra vychází z tradičního japonského dramatu divadla Nó - Ataka. Děj snímku se odehrává začátkem období Kamura, kdy rod Minamoto poráží rod Taira a k poměrně slušné lokální moci se dostávají bratři Joritomo a Jošitsune. To se samozřejmě nelíbí císaři Širakawovi a oba bratry lstí rozeštve. Jošitsune je tak donucen se skupinou svých stoupenců uprchnout ze země. Problém nastává v okamžiku, kdy je třeba přejít přes území ovládané jeho bratrem, na němž jsou umístěny zátarasy, které tomuto útěku mají zamezit. A právě v tento okamžik snímek začíná. Akira Kurosawa se spíše než o ryze autorský počin snaží vzdát hold původní hře. Vzdává se tak venkovního prostředí a možností většího rozvinu děje a sází spíše na teatrálnost a interiérové scény. Do rukou se nám tak dostává poměrně zajímavý snímek, kterému se důmyslně daří pojit tradiční japonské drama a filmový průmysl. Nebyl by to však Kurosawa, kdyby hru neobohatil o nějaký svůj prvek. Jak je zde již v několika komentářích uvedeno, jedná se o komickou postavu nosiče, který na sebe neustále strhává veškerou pozornost. Největší problém v režisérově záměru vidím ve faktu, že děj, který je vytržen z kontextu, nemusí být pro neznalé příliš zajímavý. (02.03.2010)

Ještě že ti lidé nešlápli tomu tygrovi na něco jinýho. To by mohl Kurosawu sežrat a my bychom přišli o Rašomona, Yojimba i Sedmero samurajů, tím pádem taky Sedmero statečných a Clintova muže beze jména a svět by byl hned smutnějším místem. A po této filozofické vsuvce překročíme tygrův zašlápnutý ocas a přejdeme již k filmu samotnému. Jedná se o jednoduchý příběh natočený kompletně v kulisách. První půl hodinu se pořád někam jde a je to pěkná nuda, pak se někam dojde a najednou to začne bavit. Scéna v táboře při přechodu hranice byla úžasná. Konec je totálně divný. Z herců je samozřejmě nejzásadnější ten pošuk :-) (18.06.2011)

Krátky príbeh z prostredia feudálneho Japonska, sledujúci cestu zemepána menom Yoshitsune, ktorý sa snaží utiecť s hŕstkou verných v prestrojení za siedmych mníchov za hranice. Pomáha im pri tom obyčajný nosič, ktorý nepozná ich skutočnú identitu a zámery, no keď ich odhalí, rozhodne sa napriek nebezpečenstvu im v riskantnom úteku pomôcť. Celý film sa odohráva v komorných, ale celkom pekne vyvedených kulisách, ktoré vyvolávajú dojem televízneho snímku alebo divadla, z ktorého ostatne, ako píše Dudek, film vychádza. Tomu je prispôsobená aj dĺžka, scenár a spôsob, akým herci rozprávajú a aké výrazy používajú. Prestrihy slúžia na klasické členenie do aktov, tu konkrétne troch: 1. cesta k "hradbám", resp. stráženému priechodu, 2. pobyt, udalosti a konfrontácia v priechode, 3. pokračovanie cesty po úspešnom prechode, plus krátky a stručný záver. Dej je veľmi jednoduchý, uspôsobený pre potreby výpravy a možnosti realizácie, a tak prakticky všetka ťarcha spočíva, čo však u Kurosawu nie je nijaká rarita, na pleciach hercov a dialógoch, pričom, ako sa dá očakávať, hrá veľkú rolu aj spev, intonácia a výslovnosť, čo sú rovnako faktory divadelnej scény. Dalo by sa povedať, že, podobne ako mnoho iných japonských snímkov z tejto éry, sa jedná o prenos antickej drámy do východných reálií so všetkými potrebnými rekvizitami a obmenami, ale jadro zostáva rovnaké. Stretávame sa tu s klasickými motívmi ako je hrdinstvo, do popredia je stavaná česť a vernosť, ale najmä múdrosť, ktorá je nosným motívom a základom celého príbehu. Ten je, ako je spomenuté aj v iných komentároch, vytrhnutý z celkového kontextu, ktorý je zľahka načrtnutý len v stručnom úvode (aký poznáme aj z ostatných, či už Kurosawových, alebo iných ázijských, prevažne čiernobielych filmov), a to môže niekomu vadiť, pokiaľ však máte aké také poznatky o tomto historickom období, alebo ste videli pár dobových snímok, nemusíte sa báť. Herci sú bez výnimky výborní, i keď sa to neobíde bez tradičných známych grimás, ktoré nenavyknutému laikovi môžu prísť smiešne, no iným, zábavnejším zdrojom humoru je jedna z hlavných postáv, nosič, v excelentnom prevedení komika Ken'ichi Enomoto, a je najvýraznejšou postavou, čo je voči ostatným trochu nefér, no na druhú stranu sa postará o poriadnu dávku skvelého humoru. Scenár aj realizácia majú svoje muchy a medzery, nie je to však nič, čo by divákovi, zaujímajúcom sa o tieto filmy a staršiu ázijskú kinematografiu všeobecne, malo vadiť. Ja som strávil hodinku v skvelej spoločnosti, a neľutujem toho, okrem jedinej veci - mohlo to byť dlhšie a obšírnejšie, pretože v tejto forme by to mohlo teoreticky niekoho aj nudiť. Mňa však rozhodne nie. 75% (22.02.2014)