K smíchu - Série 2

Druhá série je diametrálně odlišná od té první, aneb Sbohem tvrdému cynickému humoru, přivítejte melodramatičnost. První sérii jsem si zamiloval právě proto, že o těžkých a depresivních životních událostech dokázala vyprávět vážně a přitom si z toho cynicky střílet. Může se to takhle hůř přijímat, může to být nedůstojné či dokonce hnusné, ale osobně tohle podání vnímám jako naprosto ideální a skutečně silné. Druhá série na stejné koleji pokračuje kamsi do druhého, možná ještě do půlky třetího dílu, jenže pak jakoby tvůrci nevěděli, kam a jak dál a tak nás čekají tři vatoidní epizody, z čehož se mi líbila jen ta s nejnižším hodnocením, protože aspoň něco definitivně uzavírala (nebo se aspoň zdálo, že definitivně uzavírá) a byla hravá podobně jako předchozí epizody, byť rozhodně ne cynická. Už tady se z toho začínalo stávat melodrama, ale ještě s nějakým humorem. Pak ale přišly poslední čtyři epizody, ve kterých se humor naprosto ztratil a vydalo se to cestou ultra-vážného psycho dramatu s až mysteriózním prvky, na což jsem si chvíli nemohl zvyknout a když už se mi to povedlo, přišlo citové vydírání. Závěrečná epizoda mi dojmy maličko zachránila, jelikož byla silná přesně tak, jak by závěr celého seriálu měl být a hlavně ukázala, že spousta drobných wtf scén měla svůj smysl a jako celek je to tedy chytřejší, než se celou dobu zdálo. Zklamaný ale jsem stejně, protože SPOILER ono sice všechno pro všechny dobře dopadlo, ale dojde se k tomu způsobem, že ještě v devátém díle to je naprosto pesimistické a pak náhle všichni všechno vyřeší, aby mohl být dojemný happy end. KONEC SPOILERU A ne vše je dotažené do konce, něco naprostým blábolem zůstane a hlavně jsem si nikdy pořádně nezvykl na nový styl, kterým se to vydalo. Je to škoda, mohla to být další moje srdcovka, ale tady jsem se tím většinu dílů míjel... Slabé 3* (14.11.2023)

Druhá série není úplně špatná, ale není zdaleka autorsky vypiplaná a celistvá jako ta první. Škodí jí větší počet dílů, než dokáže naplnit a z hluchých dílů se dá poznat, jak vlastně dnes fungují pokračování seriálů na zakázku, kdy vznikne zcela pitomý díl mimo koncepci - nejhorší díl je bezesporu vzpoura mezinárodních moderátorských "klonů" Picklese, který nemá nic společného s cynickým humorem, ani poctivou porcí deprese z tragiky lidského života a vycpávkový dětský díl o jistém podpisu. Prostředek seriálu je nepodstatný a teprve s posledními díly se vrací kvalita. Samozřejmě to opět stojí celé na Careym, který tady skvěle hraje tragikomickou postavu a drží seriál nahoře. Radši bych, kdyby už seriál nepokračoval. (29.03.2020)

První řada byla úžasná a proto jsem se na pokračování těšil. A přišlo menší vystřízlivění. Je zde pár hluchých epizod a téma začíná být již trochu vyčerpané. Ale přesto je tu stále hromada nápadů, hravá režie, zkrátka osobitá podívaná. V poslední třetině se to tvůrcům, ale povedlo a znovu z příběhu a postav mačkají sto procent a celé zakončení je přímo geniální, po němž už nic přijít nemusí, protože je dostačující a zcela originální. 7/10 (18.05.2020)

Obecně bývám dost opatrný k druhým sériím u projektů, v nichž jde zároveň o tu poslední, často je vynucený úspěchem předcházející série a tvůrci nemají celý příběh už původně rozmyšlený na takovou řadu epizod. Ale v případě K smíchu nebylo pochyb, že by Michel Gondry s Jimem Carreym nenavázali na společný comeback, který mi v případě první série udělal nesmírnou radost.. Podobně jako minule K smíchu je nesilnější v balancování mezi humorem a úzkostí, kterou zažívá ústřední postava Jeffa Picklese. Odvážnější a několikrát nikoli tak celistvě uchopená příběhová jízda, jejíž pokles v prostředku mě vyloženě mrzel. Fascinovalo mě, jak i třeba průměrné či nadbytečné epizodní zápletky, ale umí pokaždé v závěru vystřelit přímo do srdíčka.. A i přes řadu výhrad musím před samotným závěrem smeknout klobouček a doznat, že tvůrci věděli, co dělají.. 75% (23.02.2024)

2. série Kidding je ještě víc out of this world než ta první, což už si fakt vysvětlit nedokážu. Začíná se tu zapojovat hodně mysteriózních až fantasy prvků - třeba linie se synem Willem pro mě byla strašně zajímavá, ale druhá série byla takový mess, že vůbec nevím, jestli se dá veškeré dění nějak odůvodnit či objasnit. Twisty ale nabírají na obrátkách, víří tu ještě mnohem více emocí a každá postava řeší palčivé životní strasti. Líbila se mi tu postava Justina Kirka, která děj obohatila o zajímavou linku. Sice je nutno říct, že jednotlivá kvalita dílů dosti skáče, při čemž hlavně prostředek zeje tvůrčí prázdnotou a ten pátý s Arianou Grande byl totální mindfuck, ale ty tři poslední díly byly neskutečně brilantně napsané, absolutně mě strhly po emocionální stránce a promluvily mi do duše několika filozofiemi o životním štěstí a neštěstí. Každá postava dostala svůj prostor na zakončení své linky a dlouho jsem neviděla lepší závěr seriálu. Bohužel to ale nevykompenzuje ty předešlé nudné díly. I tak se mi ale tento seriál vryje do paměti svou lidskou stránkou. (28.06.2022)