K smíchu

1. série: Tenhle seriál se nepodobá žádnému jinému a těžko popsat slovy, čím to je. Na jednu stranu na vás dýchá pozitivností, ale na druhou vám láme srdce. Jim Carrey exceluje ve své po dlouhé době dramatické roli a je vidět, že přesně tohle potřeboval a v jeho životní fázi si chtěl pomocí postavy dětského vzoru vystřihnout částečnou reflexi svého života alespoň v seriálové podobě.  Scénář je sám o sobě hrozně zvláštní, často jsem nevěděla, co si o něm myslet, i ta forma na mě působila hrozně zvláštně a vůbec ne seriálově. Gondryho styl je zkrátka extrémně nezařaditelný a osobitý a proto mi i trvalo se ke Kidding dostat a opravdu si to pustit. Nicméně, ty dialogy a promluvy jsou tak oduševnělé, lidské, tragické, ale i nevídaně vtipné a každá z postav působí jako z jiné planety, proto si mě Kidding získává i na druhou sérii, přesto, že z nějakého důvodu mám rozpaky. Svět Mr. Picklese je totiž naprosto z jiného vesmíru a já nevím proč.2. série Kidding je ještě víc out of this world než ta první, což už si fakt vysvětlit nedokážu. Začíná se tu zapojovat hodně mysteriózních až fantasy prvků - třeba linie se synem Willem pro mě byla strašně zajímavá, ale druhá série byla takový mess, že vůbec nevím, jestli se dá veškeré dění nějak odůvodnit či objasnit. Twisty ale nabírají na obrátkách, víří tu ještě mnohem více emocí a každá postava řeší palčivé životní strasti. Líbila se mi tu postava Justina Kirka, která děj obohatila o zajímavou linku. Sice je nutno říct, že jednotlivá kvalita dílů dosti skáče, při čemž hlavně prostředek zeje tvůrčí prázdnotou a ten pátý s Arianou Grande byl totální mindfuck, ale ty tři poslední díly byly neskutečně brilantně napsané, absolutně mě strhly po emocionální stránce a promluvily mi do duše několika filozofiemi o životním štěstí a neštěstí. Každá postava dostala svůj prostor na zakončení své linky a dlouho jsem neviděla lepší závěr seriálu. Bohužel to ale nevykompenzuje ty předešlé nudné díly. I tak se mi ale tento seriál vryje do paměti svou lidskou stránkou. (28.06.2022)

Po prvej sérii som trocha sklamaný. Nevedel som čo očakávať od tohoto seriálu, ale rozhodne som neočakával takú dávku depresie. K seriálu som sa odhodlal iba kvôli Jimovi Carreymu, od ktorého som dostal úplne iný výkon ako som čakal. Z popisku Dráma / Komédia by som komédia asi vymazal, pretože úsmevných situácií je žalostne málo a lepšie to nebude asi ani v ďalšej sérii. Šancu tomu aj naďalej dávam, no očakávania budú už určite menšie. Zatiaľ sa to hýbe niekde okolo priemeru. 60% (03.01.2019)

Další z inovativních půlhodinových formátů se svým ojedinělým tvůrčím uchopením na pomezí dramatu/komedie může zařadit vedle počinů jako Atlanta nebo Barry. K smíchu na jednu stranu funguje jako seriózní rodinné drama o nemožnosti se vyrovnat se ztrátou dítěte, na druhou stranu tuto rovinu podrývá imaginativní tvůrčí uchopení na hraně absurdity a černé komedie. I když může seriál ze začátku klamat tím, že jde o další ze zástupu unylých indie dramedií, s přibývajícími epizodami není pochyb o jednom z nejvíce autorských počinů roku, kterému vévodí tvůrčí trio Michel Gondry, Dave Holstein (seriál Tráva) a Jim Carrey, jehož psychopatický/lidsky dojemný herecký výkon je hodný televizních ocenění. Skutečně šokující záležitost, která je v jednu chvíli přepáleně surrealistická a v druhou příjemně civilní podívaná se srdcem. (05.10.2023)

smutné,tragikomické,bizarní,přesto ale zvláštně Gondryovsky milé a hravé.Není to seriál pro každého,ale ta kombinace a to jak je vše zahrané a podané je přitažlivá natolik,že těch 10 dílů uteče jako voda.Carrey extrémně zestárnul,ale zahrál to tak přesvědčivě,že jsem s ním prožil každou minutu.Všechna ta bolest a deprese je místy až hmatatelná...70% (12.11.2018)

1. série - 70% - Dlouho jsem žil v přesvědčení, že půlhodinové dramedy od stanice Showtime zůstaly nenávratně zamčené nějakých deset let zpátky. Dave Holstein (ne náhodou jeden ze scenáristů skvělého kousku Weeds ze stejné televizní stáje) se rozhodl, že tuhle díru na kabelovém trhu zaplní, ale vzal to snad až moc velkou silou. Hořkých chvilek je totiž daleko víc, než těch sladkých, hranice mezi zvláštním a divným se celou sezónu povážlivě třese a několikrát i zlomí. Tak jako se několikrát odehraje scéna, o které jsem nikdy netušil, jak moc jsem ji potřeboval vidět, mnohem častěji se objeví nějaká, kterou jsem rozhodně vidět nepotřeboval a nechtěl. S hodnocením si moc nevím rady, protože i přes výtečného Carreyho a moje oblíbence Judy Greer a Justina Kirka ve vedlejších rolích je to se sympatiemi k ústřednímu chlapíkovi slušně na štíru. Stoupající intenzita jeho epizod a zmatků zneklidňuje, čekání na pořádný zlom slušně napíná, ale po posledním díle (jakkoli perfektně vypointovanému) nějaká moje část proti všem seriálovým zvyklostem ani nechce pokračovat dál.  2. série - 85% - Odstup od neuchopitelných výjevů směrem k dramatu. Občas poťouchlému, častěji pak překvapivě smutnému, ale hlavně dobrému. Carrey se navíc v téhle roli definitivně našel a právě Jeffova zranitelnost mi opakovaně vháněla slzy do očí. Krásný úkaz, kdy seriál odchází (byť nedobrovolně) po své nejlepší epizodě. (25.08.2020)