Dersu Uzala

Kurosawa mě mnohem více zasáhl tímhle snímkem (a Rašomonem) než všemi svými samurajskými filmy. Velice lidský příběh přátelství ruského cestovatele a důstojníka carské armády s domorodým sibiřským lovcem národa Goldi. Normálně nejsem přítelem mouder přírodních národů, ale to jen proto, že jsou to často výmysly "bílého muže", které jim vkládá do úst. Ovšem Děrsu se svou směsí mystiky a pragmatičnosti (zkuste přežít v tajze s pouhou mystikou) mi byl sympatický. Jeho osud se mnou vážně dokázal hnout. (28.02.2007)

Zaujimavy, dobrodruzny, chvilkami nudny, smutny ale i vesely film. Co o nom viac napisat. Dersu Uzala je presne ten typ cloveka, ktory dokaze prezit v extremnych situaciach lesnej dzungle s extremne chladnym pocasim, kde by obycajny clovek, zvyknuty zit vo svojom teplom domceku uz davno zomrel. Tym mam na mysli vlastnu osobu :-) Naopak, pre Dersu Uzalu je prave ten teply domcek smrtelny, pretoze on chce zit v tom extremnom prostredi, v ktorom bol zvyknuty a nic ine ani nechce, co je pre obycajneho smrtelnika nepochopitelne. Avsak najviac sa mi pacil charakter toho cloveka, ktory povazoval za samozrejmost zachranit v zlom pocasi zivot vojakom, ktori s nim bludili. Trosku by som skratil minutaz a mozno by to bola aj stovka, ale inac je to na rok 1975 zaujimavy film, ktory si Oscara za najlepsi cudzojazycny film zasluzil. Ak mate radi film UTEK DO DIVOCINY (2007) s Emilom Hirschom, mal by sa vam pacit aj tento film... 10.09.2010 _______ Maksim Munzuk - (Dersu Uzala) +++ Yuri Solomin - (Kapitán Vladimir Arseniev) +++ Suimenkul Chokmorov - (Jan Bao) +++ Vladimir Kremena - (Turtwigin) +++ Aleksandr Pyatkov - (Olenin) +++ Hudba: Isaak Shvarts +++ (10.09.2010)

Muž z civilizovanější oblasti Sovětského svazu a muž z té druhé, tvrdší a drsné sibiřské části tohoto obrovského státu. Jejich setkání, přátelství, předávání životních zkušeností, pohled na život a následně přizpůsobování se jednoho z nich způsobu života toho druhého – to vše lze sledovat v tomto snímku Akira Kurosawy ze sedmdesátých let minulého století. Krásný snímek o tom, že starý strom nepřesadíš, i kdyby jsi mu poskytnul sebelepší podmínky. Životní pravda, která platila, platí a bude platit navždy. .... A pokud máte kvalitní obraz a ne ten z "Levných knih", vychutnáte si tento příběh ze Sibiře až do dna. (29.11.2008)

Obávám se, že na původní verzi to nemá. Akira Kurosawa se zde soustředil hlavně na postavu Děrsu Uzaly a vybral naprosto famózního herce, a pak na jeho schopnosti přežití v divočině (a s tím spojenou kritiku nebo jakýsi povzdych nad nesmyslností života ve městech, kde člověk musí za vše, co má v tajze zdarma, platit. Naprosto však okleštil příběh, vztahy, jednání postav, samotné zeměměřičské prvky a co nejhoršího - přírodu. Za celý film uvidíme v tajze jednu jen chycenou laňku a jednoho tygra! Kde jsou třeba ti soboli? Původní verze má navíc sevřený příběh, který odněkud někam jde, snaží se o jistý dramaturgický oblouk, Kurosawa pojal svůj film jako sled scén bez jakékoliv větší dramaturgie. V původním filmu se hodně dozvíme o zeměměřičství, o lidech, různé podrobnosti, to zde rovněž chybí nebo je pouze v minimální míře. Zkrátka, přesto, že je původní film o hodinu kratší, je obsažnější a dává víc informací i záběrů skutečně krásné přírody. Kurosawova verze je chladnější, přírodu poněkud ignoruje, a soustředí se na tvrdé možnosti přežití, určitou mystiku, přemýšlení o životě obecně (Číňan na začátku) a motem tohoto snímku by mohlo být to, co v něm zazní: Člověk je velice malý oproti silám přírody. A v tom je tato verze velmi silná. V tom sdělení, že příroda není žádná kamarádka, může i zabít, ale nabízí i potravu, možnosti přístřešků nebo dříví na oheň. A že nám, městským lidem, ta spojitost hodně chybí a moderní člověk by v ní snad ani nepřežil, protože všechny své instinkty a schopnosti pozorování ztratil. (04.04.2020)

Děrsu Uzala ma milo prekvapil. Prekvapil ma ako film a aj jeho hlavná postava lovca samotára. Priateľstvo, ktoré vzniklo pri skúmaní ussurijskej oblasti medzi Dersom Uzalom a ruským kapitánom a cestovateľom je na celý život. Ich spoločné putovanie tajgov, ktorá na jeseň hýri krásnymi farbami, Akira Kurosawa natočil bravúrne. Aj keď sa na plátne nič nedeje, je stále na čo pozerať. Príroda je nádherna, ale počasie v tajge veľmi zradné, o čom svedčí výborná scéna, keď Dersu s kapitánom zablúdili a museli ostať v noci spať pod holým nebom. Hoci mi bolo od začiatku jasné na čo potrebujú rýchlo nasekať trávu, to ako Dersu využil statív, chce pochvalu. Dramatická časť v závere mi prišla trošku narýchlo, ale celkovo hodnotím film veľmi vysoko a pri najbližšej príĺežitosti si ho rád pozriem znova. 100%. (07.08.2010)