Dersu Uzala

ČÍŇAN? KOREJEC? GOLDI! LOVEC. ČLOVĚK S KRÁSNOU DUŠÍ....... /// Co chcete od příběhu z hlubokých lesů, jezer či hor, kde je pár lidí a Děrsu! V POROVNÁNÍ S PŘÍRODOU JE ČLOVĚK NICOTNÝ.... Vejlet do ,,věčnejch“ lovišť, kde se rodí opravdová přátelství je plnej přírody, zálesácký moudrosti a Kurosawova rukopisu. Je to tak dlouhýýý... Všichni, co si tenhle příběh budou chtít vychutnat, si ho stejně přečtou. A my ostatní? Dám 4*, ale fakt už bych si mohl dát vod těch náročnejch filmů pauzu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmenou knížku z roku 1923 od Vladimira K. Arsenieva číst nebudu. 2.) Zachtělo se mi zálesáckýho rychlokurzu (papíry od Old Shatterhanda už mi propadly). 3.) Zjistím, kam se chodí, když mi bratr odejde s ženou. (Nemel že do hospody, ten Číňan šel jinam!) /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (11.12.2011)

Některé filmy časem vyčpí. Je to dáno jednak dobou kdy byly točeny, jiným stylem natáčení a často i nekvalitním materiálem. Divák dneška uviklý ultra HD jen nelibě kouká na zrnění a šmouhaté barvy. Nevím jestli je to v tomto případě velký Kurosawa či zda film je tak nadčasový, ale mohu s jistotu prohlásit, že Děrsu Uzala nevyčpěl. Je to skvělý dobrodružný film z období konce carského Ruska, kdy vojenské expedice mapovaly území daleko na východě. Film se tak může směle zařadit po bok objevitelských filmů ve stylu expedic do Afriky či Cookovým výpravám do Tichomoří. Tady je to divoká tundra koho je třeba přemoci při mapování krajiny. Kraj neprostupných lesů ve kterých žijí tigři ussurijští, bažin, nekonečných jezer a divokých řek. A šíleného počasí obzvláště v zimním období. Film je rozdělen na dvě části. V té první výprava kapitána Arseneva putuje na začátku zimy a v té druhé podniká další výpravu na jaře. Film je tak úžasně barevný a zachycuje různá období v ruské divočině. Konec filmu mi připomněl před pár lety přečtenou knihu od Vojěcha Friče, který si do Čech přivezl ,,indiána'' Červiuše v roce 1908 tedy skoro ve stejném období v jakém kapitán Arsenev podnikal výpravu. A ani v tomto případě to neudělalo dobrotu a přírodní člověk byl v Praze nešťastný a neuměl v civilizaci žít. Po tomhle filmu jsem dostal velkou chuť na knižní předlohu a budu si ji muset sehnat! Dávám za 5 pečených ryb. * * * * * (08.02.2020)

Film, který již po několika minutách bere dech; duše se při něm rozplývá do vířících obláčků lesní mlhy... Na ohromující výlet s nejmilejším, nejobětavějším staříkem na světě nikdy nezapomenu, stejně jako na kouzelné prostředí tajgy - konečně si dokáži pod tímto slovem představit něco hmotnějšího. Nejmagičtější na celém Děrsovi je, že ačkoliv obsahuje "jen" sladké záběry krajiny a loudavé putování dvou přátel, stejně je to nejpoutavější snímek, který jsem za dlouhou dobu viděl. Člověk nemá pocit, že by sledoval film, nebo třeba dokument, ne. Takže si nasaďte batohy, řekněte na několik dlouhých měsíců (137 minut) sbohem internetu, a vzhůru za dobrodružstvím! (29.12.2010)

Velké unikum světové kinematografie, které vzešlo z bezmála rovnocenně unikátního spojení sovětského filmu a geniality guru japonské filmové školy A. Kurosawy. Epos o skutečném přátelství, o síle a nezměrnosti přírody a oxymóronech životních filozofií. Podáno zcela bez levného patosu, zato myšlenkově nedostižné a trvalé, lyricky i esteticky procítěné a především hluboce humanistické. Kdo tento vybroušený diamant neviděl, nepochopí... (20.11.2008)

Na dialogy skoupé putování sibiřskou tajgou. Prakticky jen v pomalých obrazech se odehrávající příběh nerovného přátelství. Kontrast civilizace, představujícího kapitána a naivního Uzaly, ctící z generace na generaci předávanou moudrost předků. Metafora civilizace ničící (jakkoliv nevědomky) přírodu jen pouhým svým kontaktem, pouhou snahou divočinu trochu zkulturnit a přizpůsobit ji modernímu životu. (29.12.2010)