Pomsta

Je fajn říct.. Francie je zpět! Revenge je po dlouhé době další příjemný přírůstek do Rape and Revenge subžánru, což je vůbec můj nejoblíbenější ( I Spit on Your Grave je však pořád nepřekonán). Film zaujme především vynikající kamerou a krásným vizuálem. všudy přítomnou poušťí, překrásnou Matildou Annou Ingrid Lutz, která v zařízlých kraťaskách pocákána krví s klackem v břiše a sniperkou v ruce pobíhá celý film, slušnými záporáky, nepříjemným gore, hodně netradiční retro disco muzikou a několik výrazných scén, které utkví v paměti ( Trhání střepu z chodidla je hodně intenzivní scéna, či vytetování orla skrz plech na břicho taktéž, zaujala i jízda motorkou či samotné finále, kde je klasicky barák celý pocákán krví, jak jsme zvyklí z Inside!). Mínusem je vlastně jen né příliš explicitní rape a málý bodycount. Intelektuálové a podivínové se sice nepřenesou přes nesmrtelnost hlavní hrdinky a téměř minimálním příběhem,ale všichni ostatní se skvěle zabaví touhle šťavnatě sexy jízdou z Francie.80% (13.05.2018)

"Důkladnější verze prvního komentáře." Pomsta je hotový "majstrštyk". Celou dobu nevíte, jestli je to vlastně celé tak špatné, nebo tak skvělé. Celá ta absurdita, která z toho sálá je totiž naprosto dokonalá. Člověk si pak není jistý tím, jestli je takovou šílenost možné natočit pouhou náhodou (jako je tomu třeba u The Room z roku 2003). Od této chvíle bude komentář obsahovat SPOILERy. Ostatně na začátku máte pocit, že se tvůrci vydali trochu jinou cestou. Snímek má artové prvky, znásilnění vypadá (vyznívá) reálně a útěk má logiku. Pak se ale dostáváme na novou úroveň. Jen (Matilda) je novodobý akční hrdina, kterého sice kulky ani stromy nemíjejí, ale jí je to naprosto jedno. U klasik s Arnoldem, nebo Stallonem to berete, protože se celou dobu tváří drsně a forma je jasná. Tady je však problém takový, že dříve zmíněná forma naprosto neúměrně kolísá nahoru a dolů. Třeba první smrt je parádní z hlediska brutality i vzhledem k chování postav (když pominete fakt, že Jen po svém zranění stále žije - což se od vás vyloženě očekává). U Stana se ale dostáváme k problému, že neuvěřitelně přehrává. Důkazem toho je třeba scéna se střepy. Místo toho, abyste se pomalu odvraceli ze znechucení nad zraněním a krutostí (což je třeba případ Osmi hrozných od Tarantina), můžete v klidu chroupat třeba popcorn. Máte totiž reálně pocit, že spíše než na výživný akčňák koukáte na sekvenci ze Sám doma, kterak si Mokrý banditi zoufají, že Kevin na zem vysypal hřebíky, nebo jim na hlavu spadla cihla. Všechno to utrpení se bohužel zvrhne úplně jiným směrem, než byste chtěli. Film je jinak plný všemožných nereálných kousků, ale budiž... U hodnocení se ale nerozhodnu, jestli bych měl dát 5, nebo odpad. Proto zvolím zlatou střední cestu a zatím dám 3 hvězdičky. Nakonec podotknu, že chápu skupinky, které se smály stejně tak, jako skupinky, kterým to připadalo nepřiměřené (smích těch ostatních). Revenge logicky vyvolává emoce na dvou rozdílných protipólech, a tak se dá dost dobře očekávat, že se o ní bude ještě dlouho mluvit. *** Po projekci Climaxu jdu na 2 hvězdy. Předpokládám totiž, že tady tvůrci nechtěnou komedii točit nechtěli. (20.04.2018)

Dlouho nepamatuji snímek, který by obdobným způsobem urážel inteligenci publika. Zástupce subžánru rape and revenge nás jen zřídkakdy ohromí sofistikovaným scénářem, a tak bych se spokojil i s jednoduchým, byť smysluplným příběhem o pomstě, jenž by vynikal autenticky působící brutalitou a vysokou mírou napětí. Jak tomu bylo například u znamenitého I Spit on Your Grave z roku 2010. Coralie Fargeat bohužel vykonala pomstu leda tak na divácích, jelikož její debutový snímek obsahuje tolik logických chyb, že by na jejich kompletní soupis nestačil ani poznámkový blok. Hlavní hrdinka unikne před jistou smrtí s elegancí MacGyvera, zanechává za sebou kilometrové krvavé stopy, peyotl využívá jako lokální anestetikum pro oblast břicha, nahřátou plechovkou od piva dokáže zacelit hlubokou ránu, atd. Příběh bez hlavy a paty. Coralie Fargeat zde navíc všechny postavy redukuje na uhozené karikatury. Snímek je špatně sestříhaný, kdy můžeme pozorovat nahodilé střídání dne a noci. Kamera se soustředí na nepodstatné detaily. Zkrátka ohromné fiasko. Jakožto zdejší hororový expert začínajícím tvůrcům fandím, ale Coralii bych pro její vlastní dobro doporučil hledat obživu v rámci jiné profese. Odpad. (12.05.2018)

Matilda Anna Ingrid Lutzová hraje roli naivky. Marockou pouští stříkají zásoby umělé krve. Příběh nahrává polemikám kolem hnutí MeToo odhalujícího sexuální násilí na ženách. Přestože žena sexuálně provokuje s lízátkme v ústech a výrazem lolitky. Trojice násilníků zosobňuje až karikovanou tresť chlapácké nechutnosti: hnusně se cpou, zpíjejí, chlípně tváří, sledují sport – a přitom režisérka dusno před bouří nastavuje upachtěnou symbolikou včetně mravenců a zahnívajícího jablka. Od chvíle, kdy polonahá zraněná slečna stane v pustině proti třem ozbrojeným mužům, přizná Pomsta naplno barvy. Přesněji barvu jedinou: křiklavě rudou. Inscenuje se typický žánrový model štvanice, studentského cvičení ve vymezeném prostoru a času, jehož nálada sice účinkuje, zato sdělení se příčí zdravému rozumu. Nicméně člověk musí uvěřit, co všechno dokáže křehká dívčina přežít, aby mohl ocenit opravdu vynalézavé postupy, kterými si pomáhá. Od robinsonovsky posbírané výstroje až po nevšední nápady, co se dá v nouzi podniknout se sluchátky, zapalovačem nebo s plechovkou. Pravda, schopnostmi sebeléčitelství slečna přebíjí i doktora medicíny v Uprchlíkovi, ale logika musí uhnout zásadnímu varování: Pánové, nepodceňujte zdánlivě hloupoučké blondýnky s výrazem tanečnice od tyče! Do rozhodující bitvy kráčí hrdinka bosá a špinavá, leč ztepile odhodlaná, zázračně uzdravená a westernově osudová, bohužel bez oné zábavné tarantinovské nadsázky. Dá se čekat, že tupí nadsamci neznalí základních hororových pravidel jí práci usnadní podle šablony, kterak se kořist mění v lovce, a stejně průhledně se rýsuje i pořadí jednotlivých střetů, aby se smyčka zatáhla ve výchozím bodu. Ovšem jedno překvapení nakonec přece jen přijde: do rozhodujícího souboje nastoupí mstitelčin urostlý protihráč v Adamově rouše. Možná k potěše milovnic pánského striptýzu, ale jinak bezúčelně; k předešlým praktickým prostředkům finále přidá už jenom nouzové použití kuchyňské fólie.Jako názorný inventář krabičky poslední záchrany pro přežití v divočině je Pomsta docela originální, filmařsky by zapadla mezi snesitelnou béčkovou produkci, která povinně cáká červenou na bílé koberce – ale pak by nesměla ostentativně předstírat vyšší umělecké cíle. (01.09.2020)

Začínající režisérka Coralie Fargeat rozhodně nechtěla jít se svou „kůží na trh“ jen tak lacino a byť s rozpočtem necelých tří milionů dolarů a svou dosavadní minimální zkušeností (vždyť do té doby natočila jen dva krátkometrážní kousky) nabídla divákům docela slušnou a hlavně krvavou podívanou. Jako žena věděla, co na publikum platí a jelikož se na podobné filmy dívají hlavně muži, do hlavní role obsadila mladičkou italskou herečku a modelku. Pánové si tak zpočátku přijdou na své – nakrucující se prdelka, titěrné bikiny, svůdné pohyby, trocha té nahoty – no prostě pastva pro oči. Ani není divu, že naše (ne)svatá trojice z ní nemohla spustit oči a dvojici buranských kámošů tekly sliny. Krásná idylka přiblblé dívenky však záhy vezme za své a poté co je znásilněna, zbita a shozena ze skály, pomalu umírá uprostřed pouště. Každá druhá by to jistě nepřežila a když tak by po ztrátě takového množství krve následně podlehla svým zraněním (což bylo dle mého dost uhozené, ale podobných nelogických prvků tu bylo spousta), ale my se přece měli dočkat ještě oné slibované pomsty.Její tři protivníci postupně okusí vlastní medicínu a diváci se dočkají nejen litrů stříkající krve, ale i několika slušných gore scén (a to nejen díky halucinacím). Některé z nich opravdu nejsou pro slabší jedince. Míra brutality je slušná, hlavní hrdinka sympatická, na krvi se taky nešetřilo, jen nesmíte moc hledět na logiku a reálnost u důležitých momentů filmu. Pokud jste schopní se od toho oprostit, budete stejně jako já nadmíru spokojení. 70% (12.01.2020)