Black Sabbath: The End of The End
Réžia:
Dick CarruthersObsahy(1)
Kapela Black Sabbath se v únoru 2017 rozloučila se svými fanoušky dvěma monstrózními koncerty ve svém domovském Birminghamu. Vznikl z nich koncertní snímek s lakonickým názvem The End of The End a jako každé ‚sbohem' je doslova nabitý emocemi. Během vystoupeních završujících téměř 50letou éru vynálezců heavy metalu zazněly nejslavnější hity jako „Iron Man“, „Paranoid“ nebo protiválečná „War Pigs“ v podání původního složení kapely včetně Ozzyho Osbourna, kytaristy Tonyho Iommiho a basáka Terrence „Geezera“ Butlera. Heavymetaloví klasici odehráli během půl století dlouhé kariéry na 80 koncertů, které vidělo víc než milion fanoušků po celém světě. Skladby, které zazněly na derniérovém podiu, ve filmu doplní exkluzivní zákulisní záběry a osobní rozhovory, v nichž kapela vzpomíná na desetiletí společného působení. Kamera navštíví také nahrávací studio, v němž si rockeři střihnou staré skladby, které nikdy nezazněly před živým publikem. Film jako ‚labutí píseň' největší heavymetalové kapely všech dob natočil Dick Carruthers, ostřílený režisér řady velkých hudebních snímků. (Aerofilms)
(viac)Videá (3)
Recenzie (24)
Black Sabath je rozhodne kultová skupina, ktorá prešla z blues-rocku a hard rocku na heavy. Tu si našli obrovskú škálu fanúšikov. Tony Iommi sa zaraduje medzi svetovú špičku gitaristov. Čo je podstatné aj keď sa pohybovali v obrovskej popularite, nepodľahli sugescii, ovplývali skromnosťou a držali sa pri zemi. Len tak to vedeli dotiahnuť až sem. Veľmi pôsobivý dokument vystihuje presvedčivo ich mentalitu a aj keď zďaleka neskončili, je to veľmi pôsobivá rozlúčka s tvrdým a neúprosným kolotočom koncertov, ktorých už majú zrejme dosť. ()
Pro fanoušky Black Sabbath absolutní povinnost, pro ostatní pořádná porce kvalitní muziky. Výborný zvuk i obraz. Občas možná trochu statické na dnešní dobu, ale přece jim už není dvacet. Nápad s balony se povedl, ale takových zpestření mohlo být i víc. Ale jinak, co skladba, to legendární nesmazatelný zářez do rockové historie. ()
Ježiš to je paráda. Natočíme sedmdesátý koncert statických důchodců, jak hrajou čtyřicet let starý songy a budeme to prokládat rozhovorem na otázky přímo na tělo. Třeba "Jak se cítíte." nebo "Co je pro vás během hraní nejdůležitější." Následně prodáme do kin takzvaným fanouškům, nazveme to "Úplně jako nejvíc největšejší totál naprosto ale fakt definitivní konec rozumíš kámo" a počkáme si, kolik to vyždíme. Za dva roky aplikujeme znovu. Velké rockové hvězdy by ve vlastním zájmu měly umět umřít. ()
Atmosféru koncertu jsem si užil loni přímo na pražské zastávce rozlučkového turné. Dneska v kině jsem si vychutnal tenhle zážitek ještě jednou, ovšem z jiného úhlu pohledu. S výborným zvukem, obrazem a bonusovým materiálem plným nostalgického, ale ne patetického, vzpomínání. Sabbati birminghamským koncertem neumřeli; zůstává ještě dost generací, které budou jejich hudbu milovat, až do své smrti. ()
Tak jo, máme tady asi osmý definitivní konec BS.. Ozzy už je tak nějak po svém rozhašenej asi 20let, tak jsme na to relativně zvyklí.. Člověk trošku útrpně překousne i ten fakt, že se to koná bez Billa.. Ale kurva kdyby se mi dostal do ruky ten mamrd co to editoval, tak by ho pak skládali dohromady jako puzzle o pěti tisíci kouscích. Naprosto nechápu proč musí být doprostřed skladeb vsunovány stokrát omleté pindy sabbaťáckých gerontů. Chci poslouchat tu hudbu a ne, že mi uprostřed magicky vybrujícího tónu Iomiho kytary začne Ozzy vysvětlovat jak nešikovně měli ošéfovanou právní úpravu své tvorby.. Co to kurva je?! ()
Galéria (10)
Fotka © Trafalgar Releasing
Reklama