Mechanický pomaranč

Anarchistická odysea. Klub rváčů 70. let. Je jedno, jak tomu budu říkat. Důležité je, že jsem kontroverznější film v životě neviděl a jeho první polovina je pro mě tím největším filmovým zážitkem za poslední roky. Nebýt závěrečné utahané půlhodiny, která slouží k zamyšlení, tak se Mechanický pomeranč zařadí v mém pomyslném žebříčku na 2. místo. Správně, těsně za Klub rváčů. Alex i jeho životní příběh mě donutil k zamyšlení a zároveň mě i pobavil. Nemůžu opomenout skvělou hudbu, která dává filmu neuvěřitelný odpich. První setkání s Kubrickem dopadlo na jedničku. (19.04.2010)

Hudba, obraz, kompozice, hraní, obsah, Kubrick. (03.10.2005)

Ach, ta ujetá 70. léta. Je k nevíře, co Kubrick dokázal vytřískat z celkem nezáživné Burgessovy předlohy a kolika způsoby jeho dílo s divákem komunikuje (vynalézavě použitou klasickou hudbou, barvitou výpravou a kostýmy, cool anglo-ruským slangovým jazykem Alexe a spol). Kubrick operuje hlavně s kontrasty odrážejícími jím napadané pokrytectví a tak je násilí stylizováno jako balet a je podmalovávané nádhernou hudbou. Jako diamant zasazený do šperku se pak skví Malcolm McDowell, předvádějící sugestivně odpudivý herecký koncert. (25.07.2006)

Divný a zvrácený film, myšleno ovšem převážně v kladném slova smyslu. Výborný McDowell, nanejvýš zajímavá myšlenka snímku, nenudící děj, některé nezapomenutelné scény, ale po opakovaném zhlédnutí také pasáže pro mě stejně neuchopitelné, nepochopitelné a neakceptovatelné jako prve. Více jsem si však užíval hudbu, při scéně s napnutými očními víčky se mi dostávalo ještě nepříjemnějšího pocitu, na druhou stranu se mně tentokrát podařilo dokonce ocenit i několik míst vyvolávajících v mé maličkosti cynický humor (třeba ta scéna s písničkou ze stejnojmenného muzikálu). Mechanický pomeranč mně však asi nikdy úplně k srdci nepřiroste, pro tento fakt a výše zmíněné nechávám 4*. (26.08.2008)

„It had been a wonderful evening and what I needed now, to give it the perfect ending, was a little of the Ludwig Van..“ Pro někoho velký žvejk, co gulliver nebere, pro jiné chorošná Kubrickova gejmka, jenž si dělá šáry z diváka a pro další zas gud film, co má járble. Jako u většiny Stanleyho děl není nutné býti brejny a ponímat, stačí se jen lukovat.. Mládí je ta odporná věc mezi dětstvím a dospělostí a trocha toho ultranásilí po mléčném koktejlu ho může udělat snesitelnějším. Ale vy, ach, bratři moji, vzpomeňte si někdy na malýho Alexe, jakej byl. Amen. A všechen ten físíz. (30.06.2010)

I'm singing in the rain Just singing in the rain... jej promiňte zrovna jsem si užíval trocha ultranásilí. Kubrick ví, jak provokovat lidi. Tenhle film, jestli se to dá nazývat filmem je nejvíce šokující film co jsem snad kdy viděl. Není to tím co Alex, Pete, Georgy a Dim dělají, ale jak to dělají. Alexův výraz ve mě vyvolává absolutní beznaděj, strach. To celé mi proudí tělem hodinu, po hodině se to zdvojnásobí. Pocit bezvýznamnosti, toho že nikam nepatříš. Toto dílo je tak silné, že mě neustále přitahuje, šokuje a drží ve svém sevření. Malcolm McDowell se pro tuto roli narodil. Ještě jsem se nezmínil k hudbě, to je to nejlepší na celém filmu. Ukázat, jaké iluze v nás hudba vyvolává. Beethoven si zapoměl vyzvednout Oskara za hudbu. (11.12.2003)

70%. Rozpaky. To je můj pocit po shlédnutí. Z jedné strany excelující Malcom McDowell, supertéma a zajímavý způsob prezentace. Jen jak říkám, mám z toho divný pocit... ten zmiňovaný..tj.rozpačitý... Nějak jsem tomu nepřičichl a nepřišel na chuť, což neznamená, že Mechanický pomeranč je špatný film... jen je jiný... (22.10.2005)

Aj keď sa dá tento film poňať z viacerých uhlov pohľadu (či už žánrového, myšlienkového alebo kritického), stále je z neho cítiť silný odkaz, profesionalitu pred, aj za kamerou, no hlavne originalitu a perfektnú víziu. Niektoré scény mi prídu prehnané, prehrané a mierne smiešne, no na serióznosti a napätí skoro vôbec neuberajú. Mierne vyšinutie a nie vždy morálne posolstvo je cítiť skoro z každého Kubrickovho filmu. A možno práve preto ich máme tak radi. 85%. (16.08.2007)

jistěže mechanický pomeranč JE vrcholné dílo.. vrcholné dílo mistra anthonyho burgesse!!! (24.12.2010)

........velkolepý, absurdní, fotogenický, šokující, kontroverzní, zakázaný, nadčasový, depresivní, barevný, geniální Kubrick, ne nadarmo je MP v mé první přihrádce hned na dosah ruky......... (06.07.2004)

Záhada Kubrick vyřešena! MECHANICKÝ POMERANČ mě utvrdil v tom, že Kubrick nebyl – ani nechtěl být – skutečným vypravečem; místo toho přes mrtvoly (tj. postavy) na filmech ilustroval své světonázorové a estetické teze. Svět MECHANICKÉHO POMERANČE je svět kýčovitě zcizený, ve kterém všechno (sex a násilí, zločin a trest, ženy a matky, ikony a barvy, Ježíš a Bůh) ztratilo svůj obsah a jedinou jistotou zůstal oportunismus. Jinými slovy, násilí páchá každý, kdo má převahu a příležitost, a v tomto není rozdílu mezi obětmi, pachateli a represivními orgány. Čímž se dostáváme ke Kubrickově mizantropii, poznatku, který zvláště tímto filmem získal neprůstřelnost fyzikálního zákona. Svět MECHANICKÉHO POMERANČE je konstatní represe, mizogynie a stylizace se sklony k degradující karikatuře. MECHANICKÝ POMERANČ je dále důkazem toho, že Kubrick od jisté doby točil příliš dlouhé filmy: poslední třetina ve znamení hromadné retribuce na hrdinovi je prakticky k nepřečkání. Jakmile divák (u mě, pravda, až na třetí pokus) dospěje za pulpovní nátěr „ultra-násilí“ a obrazoborectví filmu, zjistí, že Kubrick své teze a nápady v jeho rámci opakuje a variuje do zblbnutí: kobercový atak asociací sexu a násilí, křiklavých paruk a dekorů, Beethovenů, úderů do rozkroku a roztažených ženských klínů dovede diváka přesně tam, kam hrdinu… k fyzické nevolnosti. MECHANICKÝ POMERANČ konečně ukazuje, že Kubrickou jedinou nezpochybnitelnou předností byla velmi imaginativní a přitom funkční práce s hudbou (to „Zpívání v dešti“ mu ale neodpustím). (29.09.2006)

Šílené. Obscéní. Zvrácené. Fascinující. (25.03.2008)

Myšlenkový přesah obrovský, provedení je zvrhlé, hnusné a ujeté. (19.02.2010)

Je milé, jaký nový rozměr tu získala píseň Singin' in the Rain, která si to vážně zasloužila, ale jinak nemám pocit, že bych si s touhle generací potykala. Možná, že kdybych viděla Pomeranč někdy v patnácti, možná ještě dřív, tak bych se v tom našla. Teď už nemám šanci. Teď už je to jen povinná odrážka z dějin filmu a Malcolm, který je pořád lepší v Caligulovi. Ale aspoň vím, k čemu přirovnat všechna ta leta při filmových studiích. (03.04.2013)

Naprostá ulítlost a film, který bourá všechny standarty a filmové učebnice s vyjímkou té formální. Bohužel míra invence a otevřenosti je až přiliš vysoká. (28.09.2004)

Stanley Kubrick je jeden z těch legendárních režisérů, ke kterým je třeba chovat úctu. Clockwork orange je nepřekonaná legenda (kurva Rating X!), který nemá obdoby a i po víc než čtyřiceti letech má co nabídnout! První půlka je geniální, ta druhá s léčením už mě tak nebrala, ale samotný konec mě potěšil. Absolutně jsem nevěřil, že Malcolm McDowell byl dřív takovej bůh...80% (23.07.2014)

Od mého oblíbence Stanleyho Kubricka jsem čekal geniální dílo, ale že bude až takhle geniální, to jsem nečekal. Ten film je naprosto geniální a famózní. Ujetost, zvrácenost, ultranásilí a fetiš je podáván s notnou dávkou ironie a vážná hudba k tomu vytváří prazvláštní atmosféru, která je tak geniálně bizardní. A navíc Singing in the rain dát do scény u spisovatele, to byla opravdu odvaha. A Stanley tu odvahu měl. Malcom McDowell do role Alexe padnul jako ulitý a podal možná svůj nejlepší výkon. Jeh Alexe nemůžeme nenávidět, ani ho brát za zápornou postavu. Je to prostě dítě, které je obětí své doby. A přátelé, braňme se, ať to za pár let není skutečností. Tomuto filmu se žádný jiný na světě nepodobá a ani podobat nebude. Ojedinělý unikát, ke kterému slovo kult patří snad nelíp ze všech. Nejlepší film Stanleyho Kubricka. 100%. (29.09.2006)

Na Pomeranč jsem se dost těšila a zklamaná rozhodně nejsem. Přiznávám se, že je to moje zatím teprve druhý setkání s Kubrickem (první bylo Osvícení), takže proto mě tenhle styl mohl tak pěkně překvapit a vtáhnout. Ovšem co jsem milovala nejvíc byla stejně scéna se zakomponovaným Ludwigem van. Nevím, jestli to byl účel, ale u pár těhle výjevů jsem se neubránila smíchu, no snad to poukazuje na to, jak jsem hrozně zvrácená. Těch pár herců, co má větší prostor, hraje slušně (snad až na toho spisovatele v závěru, jak dostane záchvat "rozčilení", to jsem nevěděla, jestli šlo o účel nebo o úlet), McDowell naprosto exceluje (a to jsem měla po Halloweenu pochyby), hra s divákem funguje a myšlenku se sdělit daří. I když dvě hodiny nejsou tak hrozný, snesla bych i krapet kratší stopáž bez těch několika sušších míst, co mě nutí dát jen 4*. A jen tak mimo mísu, ve filmu se mihne sám Darth Vader - David Prowse (svalovec na konci) a Warren Clarke ani za mlada nezapřel svůj buldočí půvab. (03.10.2011)

Najdokonalejší Kubrickov film. (25.03.2011)

Lidská práva, morálka, svědomí, zločin a trest - tahle témata můžete najít v Mechanickém pomeranči. Ve filmu, o kterém jsem hodně slyšel a od kterého jsem hodně čekal. A musím říct, že se opět potvrzuje jedna známa pravda - mezi genialitou a šílenstvím je hranice tenčí, než papír. Tento film je toho příkladem. A to stejné můžu říct i o výkonu Malcolma. Opravdu působivý film, o kterém budu přemýšlet ještě hodně dlouho. (02.02.2010)