Mechanický pomaranč

Moc Kubrickových filmů jsem neviděl, ale jestli jsou všechny jeho filmy aspoň podobně dobrý, tak je Kubrick jeden z nejlepších režisérů. V roce 1971 musel tenhle film vyvolat dost negativních ohlasů, protože takový násilí jaký tady Kubrick předvádí nebylo v tehdejších filmech zvykem. Kubrick ho v tomhle filmu dotahuje k dokonalosti, žádný nahraný rány nebo tak něco, tady se to řeže doopravdy, teda aspoň to tak vypadá a zpomalený záběry mě ještě víc utvrdily v tom, že všechny rány opravdu našly svůj cíl a facky to rozhodně nebyly. Prvních 45 minut, kdy Alex a jeho partička chodí a každýho koho viděj zbijou nebo ženský znásilněj je prostě neuvěřitelně drsná, ještě to všechno umocňuje taková stará temná atmosféra prázdných ulic a skvělá hudba, pro mě asi nejlepší část filmu, už nikdy nezapomenu na pohled Malcolma McDowella když poslouchal hudbu nebo na ty jeho kecy. Druhá část už je opoznání pomalejší, ale nouze o zajímý okamžiky rozhodně není, třeba scény ve kterých je McDowell nucen sledovat válečný či násilný filmy nebo když se nechává krmit, dělají tenhle film nezapomenutelným. Ostatně výkon McDowella v celým filmu je víc než úžasnej a vpodstatě bez něj by film nebyl tím čím je. BTW Přijde mi docela směšný, že tady na csfd je mezi herci uvedenej Adolf Hitler (01.04.2006)

„Co teda jako bude, he?“ To jsem já, Alex a můj tragický příběh o jedný strašný nemoci, kterou mě ti soďácký bračny nakazily. Se svýma třema frendíkama – to jest Pítrsem, Džoržíkem a Dimem, který byl opravdu tupej – jsme drinkali plus-mlíko a decidovali, na kom zrobíme trochu poctivýho ultranásilí. Venku byla zima jak v prdeli a většina bajatů a ptic dala před sojlovatými stríty přednost teplu svých houmů. Jenže, ach, bratři moji, návštěva jednoho takovýho houmu plného ketek, kde jsem ztolčokoval ouldanou tabatěrku se my stala osudnou. Přeguljal jsem se něčím, co bylo čuděsně horibl. Byl to konec ultranásilí. Když mě banda ouldanejch neduživců ztolčokovala, až mi z fejsu začala stříkat rudá blažka, začal jsem fírovat, že to bude moje smrt. Radši se nechat mlátit než mít pocity na zvracení a cítit tu příšernou bolest. Ale chorošný píply z vlády – ti kteří mě „nakazili“ – přispěli k tomu, že se hepenulo co se hepenout mělo a já už sem nebyl balnoj. Vyléčili mě! 100% Zajímavé komentáře: Eodeon, Pacco, Ony, Tayen, Baudelaire, MacGyver (19.08.2005)

„It had been a wonderful evening and what I needed now, to give it the perfect ending, was a little of the Ludwig Van..“ Pro někoho velký žvejk, co gulliver nebere, pro jiné chorošná Kubrickova gejmka, jenž si dělá šáry z diváka a pro další zas gud film, co má járble. Jako u většiny Stanleyho děl není nutné býti brejny a ponímat, stačí se jen lukovat.. Mládí je ta odporná věc mezi dětstvím a dospělostí a trocha toho ultranásilí po mléčném koktejlu ho může udělat snesitelnějším. Ale vy, ach, bratři moji, vzpomeňte si někdy na malýho Alexe, jakej byl. Amen. A všechen ten físíz. (30.06.2010)

Divný a zvrácený film, myšleno ovšem převážně v kladném slova smyslu. Výborný McDowell, nanejvýš zajímavá myšlenka snímku, nenudící děj, některé nezapomenutelné scény, ale po opakovaném zhlédnutí také pasáže pro mě stejně neuchopitelné, nepochopitelné a neakceptovatelné jako prve. Více jsem si však užíval hudbu, při scéně s napnutými očními víčky se mi dostávalo ještě nepříjemnějšího pocitu, na druhou stranu se mně tentokrát podařilo dokonce ocenit i několik míst vyvolávajících v mé maličkosti cynický humor (třeba ta scéna s písničkou ze stejnojmenného muzikálu). Mechanický pomeranč mně však asi nikdy úplně k srdci nepřiroste, pro tento fakt a výše zmíněné nechávám 4*. (26.08.2008)