Čarodějky z předměstí

Slušná porce humoru a netriviální scénář, které zdobily například film Ranní ptáče dál doskáče od stejné režisérky Drahomíry Reňákové – Králové, se naprosto vytratily. Milý film pro děti a mládež si představuji jinak, než jaká je tahle uřvaná a podivná záležitost, které lehce pomáhá Uhlířova hudba, a nepomáhají ani ty kouzelné lektvary. Nelze si ale nevšimnout patnáctileté Lindy Rybové.. (27.12.2012)

Celkem milá ptákovinka pro děti plná zvířátek,rozdováděných děcek a stupidních výkonů dospělých herců. A přijde mi,že je celkem škoda,že Česká televize ve své tvorbě na dětské publikum trošku pozapomíná. 80tá léta a první polovina let devadesátých byla plná různých dětských filmů i lepších než toto a aspoň jsme se nenudili. "Čáry,máry,podkočáry" (17.08.2008)

Já dávám spíš palec nahoru. Sice ta úvodní melodie je hodně vtíravá a hraje na sto způsobů v celém filmu (včetně té metalové kytary), ale výkony obou dětských představitelek jsou hodně dobré, hlavně Lucie Čechová exceluje. Linda Rybová nemůže uniknout pozornosti, je tu hodně mladá a už ne bez půvabu. Sympatický mi byl i pan učitel Rudolf Pellar, akorát se nemůžu zbavit dojmu, že ho možná předaboval Adamíra (ale zřejmě se pletu, měli jen podobný hlas). Rozrůstající se sídliště a proti němu původní zástavba, taková základka pro sídliště byla před a po revoluci snad v každém větším městě. (31.01.2017)

Musím se veřejně přiznat, že od malička mám slabost a (zvrácené?) zalíbení v dětských seriálech a filmech zasazených do současných reálií města. Rytíři, hrady a skřítci jsou super, ale vždy mi takový svět přišel příliš vzdálený mým vlastním dětským zážitkům. Asi proto mám tak rád Kaňku do pohádky, zlobivou Lucii nebo Ivoše se Sleponěm (od stejné režisérky), fascinuje mě pravděpodobně kontrast odtažité a šedé reality s dětskou fantasií. A platí to i pro malé čarodějky, i když jejich příběh je z těch slabších, přesto jsem jim vždy moc fandil a tajně doufal, že nějaké to kouzlo se vyloupne i z mých dětských fantazií a zážitků. (11.10.2013)

Film sám o sobě určitě není nijak perfektní, ale osobně mě fascinovalo, jak si ty dvě malé slečny pobíhaly po sídlišti - ráno, odpoledne, večer a nikdo z rodičů neřešil, jak je to nebezpečné (a to nemluvím o tom, že běhaly v podstatě po staveništi). V dnešní době, kdy se kolem mě čím dál víc objevují lidé, kteří by po setmění nevyšli sami ven, natož aby tam pustili děti, protože svět je neuvěřitelně nebezpečný, příjemná ukázka toho, že to tak nebylo vždy. (25.03.2015)