Řeka čaruje

Trochu cynická oslava kultu mládí, ale vzhledem k době svého vzniku vcelku pochopitelná.  Postarší podpantoflák a pan rada se po návštěvě svého rozšafného přítele z dětství rozhodne vrátit na svou rodnou hroudu a vzepřít se tak svému dosavadnímu životu, v němž se zpronevěřil všem svým mladickým ideálům.  A po návratu ke své milované řece Sázavě zjišťuje, že putuje proti proudu času a dostává  tak druhou šanci žít.   Václav Krška pak se svým hrdinou Františkem Hanusem rozjíždí bezstarostnou jízdu plnou vášně, lásky i lehké erotiky doprovázenou poetickými obrazy naší krajiny a krásně formálně přizdobenou technickými kouzly s prolínačkami a líbivou hudbou.  Dysharmonický akord pak zazní ve scéně setkání s první láskou, kde zděšený pohled hrdiny na svůj zestárlý objekt prvotní touhy čpí právě oním cynismem v počátku zmíněným a je doražen její náhradou v podobě (až árijsky) dokonalé Lidušky, s kterou hlavní hrdina započne ten ideální nový život...  Ale ruku na srdce, kdo z nás by po takové šanci nesáhl? (12.10.2023)

,,Svobodní člověk. Co může býti víc... Vysvléct se z fraku a bílých rukavic, třeba po pěšině k řece se dát, z pramene pít a jahod si nasbírat, jít proti proudu a zpívat zas, ať je bouře, déšť, či sluneční den... Jen pryč, jen odtud, jen z toho ven!" Pohádková balada o člověku, který odhodil a pohřbil své minulé já. Stačil krátkodobý pobyt v přírodě a ve vodě, odhození brýlí, nemuselo ještě přijít na řad ani oholení brady a nikdo mu svou reální identitu nevěřil. Vrámci své proměny, téměř čarovné, prožije řadu podivných až trpkých chvil včetně noci ve vězení, ale poznává současně dlouho odpíranou krásu života a mládí. Nebyl by to ale Václav Krška, kdyby kouzlo filmu zůstalo jen v rovině obsahu. Ještě víc než samotný příběh mě učarovaly nádherné poetické pasáže s prolínáním záběrů přírody a pocitů hrdiny, podbarvené rovněž kouzelnou hudbou Jiřího Srnky nebo veršovanými komentáři o životě, svobodě a mládí (v úvodě, během cesty vlakem a skoro každého pobytu u řeky). Mladý František Hanus se své role plné proměn chopil s velikou grácí, potěšila postava tuláka Štverylky v krásném lidovém podání Jindřicha Plachty. ... Opravdu nádherný start nové epochy československé kinematografie po ukončení 2.světové války v roce 1945. 90% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (01.01.2018)

Krásný a velmi působivý lyricko-poetický film (komedie) z ještě krásnějšího a mého oblíbeného prostředí Posázaví. Film ač teprve první Krškův jako samostatný, tak už s jeho typickým pozdějším rukopisem, co víc si tedy může milovník těchto filmů přát. Dále bych ještě samozřejmě ocenil perfektní exteriérovou kameru a Srnkovu hudbu. Jako nejzdařilejší se mi jevili role Františka Hanuse, stárnoucího, životem zklamaného muže (Leopold Kohák), Jindřicha Plachty (Čtverylka) a panovačné a rázné Růženy Šlemrové (manželky Leopolda Koháka), ale také Deylova policajta, to byla ale komická figurka:-) Po všech stránkách nadprůměrný film. (29.02.2008)

„Je to pravda, že jste byl až v Austrálii?“ - „Ach, kde že jsou ty zelené pampy se stády klokanů…“ Zvláštní snímek, pokud tedy nejde o Krškův styl (dosud jsem od něj viděl jen Zde jsou lvi, na další soudy budu potřebovat víc filmů). Přerod podpantofláka žijícího ve zlaté kleci na všeuměla a svůdníka (ač ženatého, neustále flirtujícího) působil nechtěně směšně, ale naštěstí mě Hanus bavil i záměrně. A jestliže třeba Plachtovi jeho tulák dost sedl, Filipovského v tak úchylné roli už nikdy vidět nechci. A nepochopil jsem, proč nedošlo na 1 shledání, nedávalo mi to smysl. Ale hlavní 2 důvody, proč film zhlédnout, jsou jeho technická stránka (nečaruje totiž řeka, nýbrž skvělá kamera…ta dává zapomenout i na nepřesvědčivé „chodící“ prolínačky) a atmosféra (úsměvná, prosluněná, příjemná, evokující lásku k rodnému kraji…jen bych ocenil víc nostalgie a melancholie). Celkově dávám slušné 4*. „My odjíždíme s manželem do Malmö.“ - „Tam jsou Eskymáci.“ - „Eskymáci? Manžel říkal, že jsou tam piguíni.“ - „Tučňáci.“ - „Hehe…no, tuční jsou také.“ (23.06.2019)

ŘEKA je v Krškově filmografii jakýmsi intermezzem na cestě ke STŘÍBRNÉMU VĚTRU od OHNIVÉHO LÉTA. Vcelku naivní příběh o osvobození ze starostí stárnoucího věku je v tomto impresionistickém filmu nahražen romantizující nadsázkou mládí, které svou svěžestí a neokoralostí pohledů a přístupů dává najevo, že starým je člověk tak, jak se sám cítí. Je to krásná pohádka a těm, kteří s ní umějí zacházet, vydrží velmi dlouho. Podcenit nelze ani karikující pohled na konvenci starého světa ještě monarchistického období, ani alegorickou symboliku naděje na osvobození z nacistické krutovlády, kterou to vše reprezentuje v pomyslném druhém a možná že i třetím plánu. Svěží film, svěží zážitky ze svěžích výkonů hereckých protagonistů i těch v menších rolích. Svěží i pro dnešní kocourkovskou dobu. A zřejmě nejen pro ni, ale i pro další generace vděčných diváků. (04.01.2008)