Úsmevy smutných mužov

Hurá, je to doma, český film ještě není úplně v prdeli! Tuto větu jsem se rozhodl použít hned na začátku, protože nemá cenu to protahovat a říct, že Úsměvy smutných mužů jsou pravděpodobně nejlepší český film za posledních pár let. A proč tomu tak je, hned vysvětlím. Film vzniká podle knihy Josefa Frománka, která je vlastně knihou autobiografickou která popsala jeho příběh z protialkoholní léčebny, na které strávil nějaký ten čas. Z knihy se stal besteller a jakmile je z něčeho bestseller, musí se z toho udělat film. Formánek naštěstí zůstal u kormidla a napsal scénář společně s režisérem Danem Svátkem jenž pro mně byl velkou režisérskou neznámou. Je ale pravda, že v závalu všech těch chystaných českých filmů, Úsměvy smutných mužů prostě vyčuhovali. Trailery navíc působili zajímavě a vypadalo to tedy, že zase bude jednou důvod se radovat z českého filmu. A je to gól! Rozhodně bych však spekuloval o tom, jestli jsou Úsměvy smutných mužů opravdu komedie. Spíše než o sleď komediálních scének a gagů, jde totiž občas až o dost depresivní podívanou. Drsnou, nekompromisní podívanou, kde se humor objevuje především v tom, že většina osazenstva blázince jsou jednoduše blázniví a chybí jakákoliv klišé romantická linka, takže i za to palec nahoru. Zašlo to až tak daleko, že jsem si párkrát vzdáleně vzpomněl na Přelet nad kukaččím hnízdem ale srovnávat tyto dva filmy nemá smysl. Zatím co Přelet byl především o blázinci jako takovém, Úsměvy jsou pořád především o alkoholu a jakákoliv práce s vyprávěním či postavami je jinde. Film dost táhnou herci. David Švehlík je v hlavní roli perfektní a občas dokonce dokáže nahnat husinu, zdatně mu ale sekundují Ondřej Malý a především Jaroslav Dušek. Ve filmu se objevuje i více šikovných českých herců, především u těch méně známých jsem ale měl problém rozeznat, kdo je pouze herec a kdo je pravý nemocný pacient- jelikož ve filmu hráli i skuteční obyvatelé blázince v Petrohradě. Na postavách filmu je jinak pozitivní to, že postavy několikrát vysvětlí proč začali pít a tyto důvody jsou natočené ve formě flashbacků. Divák má tak více příležitosti s postavami sympatizovat a působí to rozhodně víc, než kdyby herec 2 minuty na plátně vyprávěl svůj příběh. Na českou kinematografii originální dílo, která více než na humor sází na temnou skutečnost toho, že alkohol ničí lidi. Perfektně natočené, herecky zvládnuté a životem napsané.Zase jednou prostě dorazil slušný český film a bylo by fajn kdybychom jich tu brzo měli víc. Jak je vidět, máme na to! (14.07.2018)

Deprimujúca sonda do alkoholického sveta mladého muža má slabšie i silnejšie okamihy, ale vcelku sa dá konštatovať, že sa podarilo natočiť dobrý a možno aj poučný film. Alkohol je síce tolerovaná záležitosť, ale zákernejšia než čokoľvek iného, lebo závislosť prichádza pomaly a nebadane. Presne ako hlavný predstaviteľ Josef, vynikajúco stvárnený Davidom Švehlíkom. (05.01.2019)

Předpokládal jsem, že bude film těžce depresivní a možná i trochu stereotypní až nudný, ale abych řekl pravdu, určitě jsem se nenudil. V podstatě poklidný děj zajímavě kontrastoval s všudypřítomnou, a přesto neviditelnou hrozbou, herecké výkony byly opravdu kvalitní, i když mám dojem, že Jaroslav Dušek vlastně ani nehrál, a odnesl jsem si i poučení do života- opíjet se ginem není rozumné, kvalitní opici si může člověk pořídit i levněji. Musím se ale přidat k názoru, který napsala IvcaSammet, beatbox mě nepotěšil a ve chvílích, kdy zasahoval přímo do dialogů mě strašlivě štval. S ohledem na ostatní jsem slovo štval použil jako eufemismus. (08.01.2019)

Zatím nevím, jak hodnotit. Silné tři, nebo slabší čtyři? Nejprve minusy: chybí nosnější příběh a charakterizace postav nejde do hloubky (zvláště o manželce se toho moc nedozvíme, o první manželce a starší dceři také ne, o postavách v léčebně ani nemluvě). Opět to Svátkovo silné nadužívání filtrů, kterým mi vždy lezl na nervy, zvláště s tím žlutým. Multikulti úlitba - na protialkoholních sezeních sedí i černoška a Vietnamka, přitom ta první během děje záhadně mizí a nemá vlastně žádné opodstatnění. Špatné časování témat, neprozrazení některých věcí nebo jejich až zbytečně pozdní představení (třeba stáje jsou nám představeny skoro na konci, do té doby netušíme, že tam jsou; osud Milana je sice podán hezky mysticky, ale přece jen bych ocenil, kdyby na půl slova někdo utrousil, jestli přelezl a zdrhl nebo co se stalo; u filozofa ve velmi dobrém podání Rostislava Nováka bych ocenil více informací; kde se tam vzal chlápek z Prostřeno, aby hrál závisláka na lysohlávkách s rumem, když tam do té doby nebyl?; něco o sestřičkách vědět by taky bodlo - především o primářce, která každou větou, kterou pronese, vypadá jako nekompetentní osoba, atd.). Navíc nevím, jestli to měla být pocta, nebo jen opisovačka ze Sedmi hladových ten útěk k proběhnutí se lesem? Ostatně srovnání se tento film nevyhne, ať jde o Dobří holubi se vracejí nebo Tažné ptáky, Ikarův pád, Kvůli mě přestane, Zjasnělá noc, ze starších Batalion či Dnes naposled. A nevyhne se ani srovnání s filmy jako Cesta kolem mé hlavy, zmíněných Sedm hladových, a především Sedláčkovými Pravidly lži. Sedláček totiž rovněž terapeutickou skupinu uchopil velmi realisticky, ale jeho film působí sevřeněji, napínavěji, osudověji i - když se zaměříme na tuto oblast - mystičtěji. Klady snímku vidím ve slušné hudbě, skvělých, ale skutečně skvělých hereckých výkonech (i když Dušek jako by hrál sám sebe ;-)), jistém nadhledu a obecně v tom, že se někdo po letech opět k tomuto žánru vrátil. Film působí realisticky (s pár mystickými vsuvkami, které samy o sobě nefungují, protože nejsou divákovi nijak avizovány, aby měl očekávání, takže samy o sobě působí jako pěst na oko a wtf, ale na druhou stranu jde o příjemné ozvláštnění), ale v některých momentech soustředěný hlavně na formu a onu realističnost, a jako by mu trochu uniká duše, podstata, emoce - vlastně ani jedna z nepříjemných či tragických okolností ve mně jako divákovi nevzbudila přílišnou vlnu emocí. Mírný naprůměr. Není to špatné, ale podruhé bych se u toho už asi nudil. Na rozdíl od Pravidel lži. (12.07.2018)

Téma je to zajímavé a film sám o sobě je důležitý. Aby ti, kterých se problém týká, viděli, o čem to pití vlastně je. Ale jinak se mi příběh jevil roztrhaný a chvílemi i o ničem. Jen přeskakování z jednoho děje na druhý, bez vzájemné souvislosti. Proto hodnotím jako průměr, a to jsem ještě přidala. Kdysi jsme uměli točit několikanásobně lepší filmy s tématikou alkoholismu. (25.02.2019)