Úsmevy smutných mužov

Deprimujúca sonda do alkoholického sveta mladého muža má slabšie i silnejšie okamihy, ale vcelku sa dá konštatovať, že sa podarilo natočiť dobrý a možno aj poučný film. Alkohol je síce tolerovaná záležitosť, ale zákernejšia než čokoľvek iného, lebo závislosť prichádza pomaly a nebadane. Presne ako hlavný predstaviteľ Josef, vynikajúco stvárnený Davidom Švehlíkom. (05.01.2019)

Film to není špatnej, ale nemůžu si pomoct, něco tomu chybí. Nejspíš prokreslenější postavy. Figur jak na orloji :-) a z toho vyplývá menší prostor pro jejich příběhy. Z tohohle tématu se dá vyrazit hodně moc, ale tady se podle mě málo věnovali kořenům závislosti a onomu "rozhlížení po dně", abych využil repliku z filmu. Herecky slušný, Davida mám rád, ale nějak z něj tu trosku po celou dobu nedostali. Samozřejmě jsou tu i silný momenty jako Ironman. Nejvíc mě dostala drobná replika, kdy si nad dopisem od dcery uvědomil, že dcera má otce alkoholika - to když člověk domyslí jak životně zklamal... brrrr. ( poprvé v kině Pilotů a je to velmi sympatický prostor :-) ) (11.08.2018)

„Víš co to je přijmout prohru? To znamená nebejt ani milimetr nad nulou. Rozhlídnout se po úplným dně. Aby si to člověk pamatoval. Protože se tam už nikdy nechce vrátit.“ Mé první filmové setkání s Danem Svátkem. A jsem velmi mile překvapen. A mohlo to být ještě lepší nebýt jednoho podstatného faktu, za který vlastně Úsměvy smutných mužů ani nemohou. Už dřív jsem totiž viděl výborný snímek Dobří holubi se vracejí, který je v mnoha ohledech podobný (ačkoliv natočený podle jiné knihy). Na druhou stranu, herecké výkony má neméně kvalitní (i mimo zde napsaný úvodní trojlístek David Švehlík-Jaroslav Dušek-Ondřej Malý). Krom hlavních protagonistů se sází i na místy velmi zvláštní atmosféru a silnou zvukovou/ruchovou stránku. Akorát jsem se u Úsměvů nezasmál, nejedná se o tragikomedii (jak by se na první pohled mohlo zdát) jako spíš čistokrevné drama, často nemálo depresivní (ne že by mi to ve výsledku nějak vadilo). Možná škoda, že se na konci shrnou osudy pár postav, ale jinak spokojenost, vidím to na solidní 4*. (09.12.2018)

Hurá, je to doma, český film ještě není úplně v prdeli! Tuto větu jsem se rozhodl použít hned na začátku, protože nemá cenu to protahovat a říct, že Úsměvy smutných mužů jsou pravděpodobně nejlepší český film za posledních pár let. A proč tomu tak je, hned vysvětlím. Film vzniká podle knihy Josefa Frománka, která je vlastně knihou autobiografickou která popsala jeho příběh z protialkoholní léčebny, na které strávil nějaký ten čas. Z knihy se stal besteller a jakmile je z něčeho bestseller, musí se z toho udělat film. Formánek naštěstí zůstal u kormidla a napsal scénář společně s režisérem Danem Svátkem jenž pro mně byl velkou režisérskou neznámou. Je ale pravda, že v závalu všech těch chystaných českých filmů, Úsměvy smutných mužů prostě vyčuhovali. Trailery navíc působili zajímavě a vypadalo to tedy, že zase bude jednou důvod se radovat z českého filmu. A je to gól! Rozhodně bych však spekuloval o tom, jestli jsou Úsměvy smutných mužů opravdu komedie. Spíše než o sleď komediálních scének a gagů, jde totiž občas až o dost depresivní podívanou. Drsnou, nekompromisní podívanou, kde se humor objevuje především v tom, že většina osazenstva blázince jsou jednoduše blázniví a chybí jakákoliv klišé romantická linka, takže i za to palec nahoru. Zašlo to až tak daleko, že jsem si párkrát vzdáleně vzpomněl na Přelet nad kukaččím hnízdem ale srovnávat tyto dva filmy nemá smysl. Zatím co Přelet byl především o blázinci jako takovém, Úsměvy jsou pořád především o alkoholu a jakákoliv práce s vyprávěním či postavami je jinde. Film dost táhnou herci. David Švehlík je v hlavní roli perfektní a občas dokonce dokáže nahnat husinu, zdatně mu ale sekundují Ondřej Malý a především Jaroslav Dušek. Ve filmu se objevuje i více šikovných českých herců, především u těch méně známých jsem ale měl problém rozeznat, kdo je pouze herec a kdo je pravý nemocný pacient- jelikož ve filmu hráli i skuteční obyvatelé blázince v Petrohradě. Na postavách filmu je jinak pozitivní to, že postavy několikrát vysvětlí proč začali pít a tyto důvody jsou natočené ve formě flashbacků. Divák má tak více příležitosti s postavami sympatizovat a působí to rozhodně víc, než kdyby herec 2 minuty na plátně vyprávěl svůj příběh. Na českou kinematografii originální dílo, která více než na humor sází na temnou skutečnost toho, že alkohol ničí lidi. Perfektně natočené, herecky zvládnuté a životem napsané.Zase jednou prostě dorazil slušný český film a bylo by fajn kdybychom jich tu brzo měli víc. Jak je vidět, máme na to! (14.07.2018)

Jeden z tých lepších súčasných českých filmov. Nedá sa to síce zrovnávať s námetovo podobnými Dobrými holubmi.... no svoju dramatickú úroveň to rozhodne má. Paradoxne ma tu nadchli skôr herci vo vedľajších postavách ako hlavný hrdina. Napríklad Jaroslav Dušek. A veľmi zaujímavý príbeh a osud jeho postavy. Nadpriemer. 75/100 (08.02.2021)