Polnočná omša

Kvalitní psychologické drama z posledních vánočních dnů roku 1944. Malý spolier: Maloměštácká rodina Kubišových (jak příznačné jméno) touží přečkat konec války bez úhony a v bezpečí, avšak vážným ohrožením pro rodinu se stává návrat jejich zraněného a zbídačeného syna Jurka (Ivan Mistrík), který bojoval na straně partyzánů proti okupantům. Konec spoileru. Režisér Krejčík se dva roky po skvělém "Vyšším principu" a se dvěma stejnými herci (Hanjo Hasse-officír a Ivan Mistrík) pustil opět do válečné tématiky a opět to byl pokus zdařilý. Dusná atmosféra (např. ta u piána), všeobecný strach, skvělá, hluboká psychogická studie jednotlivých postav, trocha patosu neuškodí a tradičně vyhrocený konec. To byly asi hlavní klady filmu spolu s Liškovou hudbou. Ta paralera v přítomnosti idyly vánočnoch svátků v boji s odporným koncem fašismu, tu byla nastiněna velmi dobře. 3,5/5*. (23.08.2009)

Myslel som si, že všetko podstatné, čo Slovensko vyprodukovalo som videl. Som rád, že som sa mýlil a stále sa nájdu filmy, ktoré dokážu prekvapiť. Výborne obsadená vojnová dráma prináša pohľad do rodiny Kubišových. Jeden z trojice synov je partizán (Mistrík), druhý gardista (Machata) , ale aj pre zvyšok ich rodiny i celé mestečko predstavuje major a jeho jednotka nebezpečenstvo. Druhá polovica filmu je o čosi komornejšia ako úvod, ale karty sú rozdané dobre, preto film určite zaujme. Škoda, že častá nemčina nebola otitulkovaná. Dá sa to domyslieť, ale pomohlo by to. Súhlasím s užívateľom nascendim, že je to jeden z filmov, ktorému doba v ktorej vznikol veľmi neublížila a keby sa v závere trošku pritlačilo na pílu, bolo by to dokonalé. Napriek tomu mnoho takto silných filmov v bývalom Československu nevzniklo, takže plný počet. Tradične skvelá hudba od Lišku. 90%. (22.06.2012)

Veskrze kvalitni filmarina a vyborni herci, ale je to az prilis okate ve snaze zdimat emoce (jeste ve vetsi mire nez u rovnez precenovaneho VYSSIHO PRINCIPU). Vylozene problematicky je pak samotny namet, at uz absurdnosti premisy (dva bratri jako polarni protiklady a treti presne na pul cesty mezi nimi), ci naroubovanim tendencni kritiky katolicismu. (15.05.2020)

Tolik zla, hrůzy, strachu, úzkosti a napětí nacpat do příběhu, který se odehrává během Štědrého dne roku 1944 jsem musel rozdýchávat. Strašlivé zlo, boj o přežití za každou cenu a naprostá ztráta lidských hodnot, scény, u kterých tuhne krev v žilách. Nebudu rozpitvávat děj, tohle je brutální drama, které předčí snad i Krejčíkův předchozí Vyšší princip. Atmosféra by se dala krájet, herecké kreace neskutečné (tohle je vrchol, co se dá všechno zahrát a je zbytečné někoho vyzdvihovat, z těch všech výkonů mrazí), strach číhající z každého záběru. Strach, strach a zase jenom strach. A do tohoto skličujícího pekla hraje jako paradox vánoční hudba Zdeňka Lišky. Neuvěřitelná kombinace, o to více ještě umocňující krásu vánočního období v době odporného bestiálního vraždění. Lišák to prostě vždycky uměl, vzpomeňme třeba Spalovače, kde použil podobný kontrast. Polnočnou omšu jsem viděl poprvé někdy před dvaceti lety, potom asi před rokem a potřetí teď a musím říct, že každý další zážitek z filmu se pokaždé stupňuje. Jiří Krejčík byl puntičkářský režisér, který si potrpěl na sebemenším detailu, z herců vyždímal vždy maximum a proto je to ve výsledku sakra vidět. Ve svém úsilí a pečlivosti natočit věrohodný film z jakékoliv doby mě hodně připomíná Františka Vláčila, oba dva byli naši největší režiséři, nikdo netočil filmy jako oni. Klobouk dolů. Ještě bych zmínil, že se snímek natáčel na formát Cinemascope, to znamená absolutní vizuální krásu. A když si kameraman Rudolf Stahl mladší zaostřuje různé detaily a záběry, potom nezbývá tenhle klenot zařadit do kategorie filmů, kde pětihvězdičkové hodnocení nestačí. (27.04.2021)

Pri prvých pohľadoch na kamenné tváre našich špičkových hercov som si povedal, že si budem všímať, koľkokrát sa v priebehu deja zmení ich výraz tváre. Až na drobné nuansy ani raz. Nechcem povedať, že je to vzhľadom na tému chyba, ale predsa len sa potom dá depresia okolo nedá brať úplne vážne. Takže si to nevšímajte. Chybou už ale je, ak musí mať nacista to zlo vpísané v tvári a tak je jeho postava obsadená typovo presne s očakávaním publika. Či sa podarí, alebo nepodarí partizána chytiť, tak na to si musíme počkať až do konca, takže aj napínavé scény večere nie sú z dramaturgického hľadiska až tak napínavé. Páčilo sa mi symbolické načasovanie deja na štedrý večer, naša cirkev totiž tiež nebola v ťažkých časoch iba sluhom božím. Výčitky však neznehodnocujú myšlienkovú hodnotu filmu. (20.08.2014)