Božská Ema

Vrchol našeho životopisného filmu, který sice přichází s vlasteneckým patosem, tak jako dílka staršího data, ale ten je zde vystižen tak působivě (i díky Ondříčkovým kompozicím), že proti němu nelze mít námitek. Turzonovová má charisma a její postava není strnule stylizovaná, ale vyznačuje se jemnou psychologií i chvilkami odzbrojující přirozenosti. Škoda že Krejčík v normalizaci nedostával příliš příležitostí, tento film dokazuje, že si stále udržoval vysoký standard. (02.01.2010)

Stojíme v pokoře a s náležitou úctou před dalším dílem dalšího českého velikána hraného filmu. Přemítání, jak je možné, že právě obnova demokracie v této zemi poslala k čertu nejen uměleckou suverenitu, ale i elementární znalosti filmařského řemesla, se stává ještě ponuřejší. Podobně jako rekviem za českoslovenstvím česko-slovenské vzájemnosti. Ve filmu se prolnulo - v sdružující touze po rekonstrukci zlomového bodu životní cesty globálně proslulé české operní a koncertní pěvkyně - do souznění trojúhelníku Krejčík-Turzonovová-Beňačková. Neuškodí, připomeneme-li si, odkud bereme i dnes svou kontinuitu síly a naděje. Odkaz této lidsky složité velké české ženy-vlastenky je nepochybně jedním z jejich nejvýznamnějších zdrojů. A tento hraný film formou, která nejen přesvědčuje, ale i strhává. (23.09.2007)

Obrazy ze života Destinové s tváří Turzonovové podle Mahlera. Takto si kritické roky z počátku 20. století vyložil Krejčík. Oslnivá koláž z nejslavnějších rolí v nejlepších kostýmech je chytře vložená na počátku celého vyprávění, jeden triumf střídá další a další. Ema zpívá, operní domy ji milují. Ale ona chce domů. A to se jí stává osudným. Národní divadlo jí nepřeje, přichází zákaz Prahy a konec milostného poměru. Pád velké divy hraje Božidara s vědomim velkého emočního vypětí a přesto nepřehrává, velice přirozeně se pohybuje v secesních róbách, v obyčejných šatech, hubuje i flirtuje a co je hlavní, skvěle markýruje na Beňačkovou. Kultura, Kopecký a Adamira vhodně sekundují. Jakoby to celé ale nebylo důležité. Hlavní jsou Eminy manifestační koncerty po zemích českých s českou hudbou a tak zní repertoár naší kultuře polik povědomý a drahý v kombinaci s ideálním zasazením do přírody odpovídající námětům že Škroupa, Smetany nebo Dvořáka. Obrazy soustředěné na symbolický rám tváře Emy v širokém klobouku, jejíž pád jde ruku v ruce s pádem monarchie. Silný film, pocitový manifest. Srovnatelný jen se Lvem s bílou hřívou. (05.03.2009)

Životopisný film o silnej žene, kde sa prepletá politika so súkromným životom. Vyzerá to presne tak, ako to znie. Božská Ema je klasický akademický film. Dôraz na herecké výkony, nejaké masovejšie scény v rámci čs možností, bohaté farby, veľké myšlienky, naleštenosť, silná žena ako vzor emancipácie. Vlastne sa čudujem, prečo film nebol nominovaný na zahraničného Oscara (teda predpokladám, že nebol) a žeby mal vysokú šancu na víťazstvo. Momenty čs turné vyvolávalo silné emócie, bohužiaľ film nedokáže zakryť, že nespieva Turzonovová, ale iba otvára ústa. Inak to však samozrejme nešlo. A toho spevu mimo koncerty tu bolo na mňa moc. (21.01.2015)

Příběh o perzekuci operní divy Emy Destinové ze strany Rakouského mocnářství. Výpravný, velice vlastenecky laděný film, který se v době svého vzniku stal jakýmsi manifestem lidí, kteří nesouhlasili se společenskými poměry v normalizační éře. Proto byl brzo ztažen z kin. Pánové Krejčík s Mahlerem si za něj zaslouží absolutorium. (03.05.2003)