Norimberský proces

Místy úchvatné (Janningova zpověď), většinu času ale docela nuda. Chválit herecké obsazení nemá smysl (ale přesto – Schell s Lancasterem jsou lahůdkoví!), to samo o sobě dělá tuhle rekonstrukci dobrým filmem. Ale to, co by tohle "dílko“ mělo povýšit na umělecké dílo – vypiplaný scénář a pevné režijní vedení – trochu zaostává. Jak už jsem napsal u "Kdo seje vítr“, Kramerovy filmy zrovna nevyhledávám, a tento je další, který mi potvrdil, proč to tak je – jen málokdy totiž dokáže postavy představit tak, aby vám skutečně padly do oka (nebo naopak), jen málokdy dokáže vygradovat scény do toho nejnesnesitelnějšího napětí, jen málokdy dokáže diváka nefalšovaně emočně sejmout nebo mu nějakým podmanivým způsobem nabídnout silné podněty k přemýšlení. A jen tak na okraj – vizuálně mě vyloženě nestrhl snad nikdy. Celkově vzato solidních 70 %, ale je to hlavně za ty herce. P. S. Novější zpracování z roku 2000 s Alecem Baldwinem a Brianem Coxem v hlavních rolích na mě zapůsobilo o dost víc. (29.04.2006)

Velký filmový zážitek! Výborné dialogy, emotivní projevy a úžasné herecké výkony, tedy vše co má správné soudní drama mít, zde funguje na výbornou. Spencer Tracy v roli soudce podal vynikající výkon, Burt Lancaster jako nejdříve mlčící a poté emotivní Ernest Janning, ale nejlepší výkon podává v roli obhájce Maximilian Schell, který do role dal naprosto všechno a poprávu obdržel Oscara. Za zmínku stojí i vedlejší role pro Montgomery Clifta, Judy Garlanda a Marlene Dietrich. Jak jsem již napsal na začátku, jeden z největších filmových zážitků...... (04.01.2008)

Kramer na začátku šedesátek vytvořil hned dva zásadní kousky ze žánru soudního dramatu. Zatímco, u Kdo seje vítr jsem měl dojem, že po stránce scénáře se film povedl, ale Kramer odvedl vcelku rutinní práci (statické kompozice podobné období klasického Hollywoodu), Norimberský proces, to je úplně jinej šálek kávy. Strhující drama, podtrhnuté vynikajícími hereckými výkony, je zajímavé i formálně. Kromě precizní kompozice a nápaditých kamerových jízd, je tu použivána dramatickým způsobem transfokace na obličeje postav. Kromě prvku napětí mívá často i jinou funkci. Například na začátku všichni Němci mluví německy a co říkají se dovídáme až z překladu do angličtiny. To by ale film nesnesitelně protahovalo. Proto je použita transfokace na obličej německého obhájce a zvuk se po ní zcela organicky přepne do angličtiny. Divák snadno pochopí, proč tomu tak je a jakou funkci tím plní. Další důležitý rozdíl oproti Kdo seje vítr tkví v morální nejednoznačnosti charakterů i celého vyznění snímku (zejména pak finále). Tím se Norimberský proces víc přibližuje Michalkovovu remaku Dvanácti rozhněvaných mužů. (28.07.2012)

Silné dílo s brilantními dialogy, osvěžující historickou pameť a v postavě Spencera Tracyho poukazující na morální sílu jednotlivce, u kterého vždycky zvítězí spravedlnost před politickými zájmy. A navrch dvojí požitek - z mistrovského herectví, kde nutno vypíchnout Maxmiliana Schella, jehož obhájce Rolf svým nasazením místama připomínal nechvalně proslulého bolševického žalobce Urválka a přímo orgastický zážitek ze staré české dabingové školy (a to dabingu jinak vůbec nefandím), která byla svého času, v době K.M.Walló a jiných, nejlepší na světě. (29.04.2006)

“Takže Hitler je mŕtvy, Goebbels a Goring tiež a súdiť budeme sudcov, podnikateľov a doktorov“... Nekonečne dlhé 6 minútové úvodné titulky ma trošku vytočili, ale potom sa to už iba zlepšovalo, až tesne pred záverom film dosiahol dokonalosť samu. Asi najlepším ťahom bolo ukázať procesy takzvaného druhého sledu, pre mnohých už nezaujímavý, kde dokázať vinu už nie je také jednoznačné ako u najväčších predstaviteľov Tretej ríše. Otázka viny či neviny sa celý čas prelieva z jednej strany na druhú a ak ste pred filmom stáli na jednej strane, je možné, že po jeho skončení nebudete na žiadnej. S. Tracy hraje sympatického sudcu i človeka a B. Lancaster toho prekvapivo veľa nenarozpráva, ale svoj čas využil na 100%. Veľmi zaujímavý mi pripadal aj obyčajný rozhovor sudcu so služobníctvom na tému – ako sa žilo za Hitlera. Oscar pre rakúskeho herca M. Schella je viac-menej zaslúžený, ale klobúk dole pred scenárom a dialógmi, ktoré vo filme zaznejú. Záverečná obhajovacia reč- „Ak sú vinní oni, je vinný celý svet“ ma absolútne odrovnala a zapôsobila tak, ako už dávno nič. Dlho po skončení som na film myslel. I na Churchilov výrok, ktorý som doteraz nepočul. Jednoznačne najlepší film zo súdnej siene, aký som videl a zaslúžený plný počet. 100% (03.02.2012)