Hádaj, kto príde na večeru

Sidney Poitier znovu otevřeně podporuje sebevědomí černochů stejně jako v jiných svých snímcích (V žáru noci). Hollywood se chytá vážného tématu a reaguje jím na bouřlivé rasové nepokoje v neklidných šedesátých letech. Slušnou a dobře situovanou měšťanskou rodinu překvapí příjezd dcery se snoubencem. Je milý, je inteligentní, je dobře vychovaný, je doktor – ale je černoch. Snímek čerpá ze spontánních reakcí rodičů (na večeři přijedou i ti jeho), výsledek je nicméně spíš klouzáním po povrchu, než cíleným zachycením nemalého rasového problému. Dramatu nicméně přidávají body výtečný Poitier nebo Spencer Tracy (už vážně nemocný, umřel krátce po dokončení filmu). 75% (04.07.2015)

Pěkný oddechový romantický film se sympatickým černochem Sidney Poitierem, který zde vystavuje svoje silné charisma a dělí se o ně s diváky! Spencer Tracy nezůstává pozadu a dokazuje, jak vynikající herec byl. Nemusí nic říkat, stačí záběr na jeho tvář a přesně víte, že slova by pro danou scénu byla zbytečná, vše totiž řekne svým výrazem v obličeji! Jeho závěrečný monolog je vskutku proslov, jaký je hoden jeho filmové postavě. Snímek přináší krásný pohled do Ameriky 60. let, která ač se pomalu začíná tvářit jako země bez diskriminace a rasových předsudků, tak stále žije více zažitými stereotypy. Jaký je to šok, když si černoch chce vzít bělošku a běloška černocha? Jak se k tomu postaví rodiče obou zamilovaných? Odpověď najdete ve 108 minutách tohoto úžasně sympatického filmu. (26.07.2009)

90%. Mám rád pozitivním humorem zlehčená eticky kontroverzní témata, miluji šedesátá filmová léta a počátek éry postklasického Hollywoodu. Guess Who's Coming to Dinner je velmi energická komedie, která krásně ukazuje, jak se dříve hledaly problémy i tam, kde nejsou, a v kontextu dnešní doby trochu naznačuje, že mezirasová morální dilemata jsou i dnes považována za nutná k řešení, přestože už jde dávno (a vlastně vždycky šlo) o přežitek. Stanley Kramer je přes společenská dogmata expert a společně s inteligentním scénářem Williama Rose dokázali na pár metrech čtverečních (protože film je prakticky sitcom) brilantní konverzačkou bavit diváka téměř dvě hodiny. Tradičně perfektní Sidney Poitier, tradičně skvělá Katharine Hepburn, velmi překvapivý Spencer Tracy a můj osobní novohollywoodský objev Katharine Houghton, to jsou klíčové kvality, kterými se Guess Who's Coming to Dinner může chlubit. Navíc je kreativně a hravě zrežírován. Dnes už řekl bych kultovní film, který je zároveň vtipnou nadlehčenou konverzační komedií postavenou na skvělém scénáři, zároveň jemně a nenásilně moralizujícím "dokumentem" poskytujícím náhled na vlastní Já a (často zbytečná) dogmata, která se v nás skrývají, a zároveň ukázkou kvalitní filmařiny s encyklopedickým nádechem atmosféry postklasického Hollywoodu, období kinematografie, které mám ze všech nejraději. I guess it's goona be my new favourite comedy. (19.01.2016)

Komorní, ale komplexní sociálně laděné drama plné hvězd (setkání Kramerových favoritů, Sidneyho Poitiera, s kterým začínal v řetězech a nejobsazovanějšího Spencera Tracyho s krásnými ženami). Společenská atmosféra šedesátých let ve spojení s hromadou témat a rozdílů, některých jasně kontrastních (běloch-černoch) jiných skrytých až neviditelných (matka-otec-syn, chudý-bohatý, mladý-starý, ...). Silný důraz na archetypální jednání především otců, ale ve výsledku vlastně skoro všech, podtrhuje perfektně vybalancování všech stran a perfektní scénář. Na první pohled totiž vypadá, že bílá bohatá liberální rodina může být problém, ale "černý" otec má ve výsledku mnohem přímočařejší jednání i argumenty (s trochou diktátu). Odraz jedné doby, která je naštěstí, již doufám pryč. (27.01.2013)

Spencer Tracy se rozloučil v nejlepší formě. Komediální drama, zabývající se nelehkým světem plným předsudků, v nichž, jak správně podotýká John Sidneyho Poitiera, lidé nevnímají jeden druhého jako lidské bytosti, ale podle barvy pleti (Já jsem černoch), je geniální ukázkou toho, jak správně zadaptovat divadelní hru. Jak už jsem psal, Spencer Tracy je zde opravdu vynikající (jeho závěrečný monolog je úžasný, a v některých momentech neuvěřitelně mrazivý, vezmeme-li v potaz, že se nedožil ani premiéry filmu), Katharine Hepburn je skvělá jako vždy, Katharine Houghton je krásně optimistická, kdykoliv se objeví, člověku se prozáří den, ovšem snad nejlepší postavou je místní kněz, přítel rodiny, v podání Cecila Kellawaye. Toho si musí zamilovat každý. Možná by se dalo říct, že tenhle film je z dnešního pohledu skoro nepochopitelný, ale když si člověk uvědomí, jak je to vlastně nedávno, je smutné, že ještě v polovině dvacátého století, panovaly takovéhle předsudky. A mnohem smutnější je to, že v jižnějších státech USA by ještě dneska fotřík vytáhnul na černýho nápadníka flintu. (24.06.2015)