Hádaj, kto príde na večeru

"Nesmíš mi říkat kdy a kde jsem pochybil a chtít abych žil svůj život podle tvých představ. Vždyť ani nevíš co jsem táto. Nevíš kdo jsem. Nevíš co cítím, jak smýšlím. Kdybych ti to vysvětloval celých 20 let, nechápal bys to. Jsi o 30 let starší než-li já. Ty a ta tvá hrozná generace věříte, že jak jste žili vy se musí žít. A dokud za celou tou vaší generací nezavře už hrob. Bude ta pověrčivost pořád hrbit náš hřbet. Rozumíš mi, já nechci hrbit hřbet. Táto." Sidney Poitier je celý film trošku upozaděný, aby si nakonec našel svou velkou chvilku. Opravdová legenda. 75% (13.12.2021)

Zvláštne, že som tento film videl po mnohých rokoch až dnes. Zvláštne, ako staromódne, divadelne, nerealisticky a moralisticky dnes pôsobí. Že získal Oscara a patrí medzi vychytené filmy nepričítam jeho kvalitám, ale skôr tomu, že zapadol do dobovej potreby. Do doby, keď vo viacerých štátoch Ameriky bolo zmiešané manželstvo trestné, doby keď vrcholili rasové nepokoje a keď sa iba nabíjala zbraň určená Martinovi Lutherovi Kingovi. Film je možné označiť ako jeden zo začiatkov idiotského projektu pozitívnej diskriminácie. Krajšieho, vzdelanejšieho a uhladenejšieho černocha než bol Sidney Poitier by ste v Amerike ťažko hľadali. Som zvedavý, ako by sa film vyvíjal, keby si tá rozmaznaná slečinka po 20 min. + 10 dňovej známosti domov doviedla nezamestnaného Sammyho Davisa jr., ktorý by namiesto diplomu z prestížnej univerzity doniesol preplnený výpis z registra trestov. Vo filme nie je prakticky ani jedna postava zo života, počnúc tancujúcim nosičom steakov a končiac Spencerom Tracym. Pripomínal mi nejaký laboratórny pokus pri ktorom sa vezmú typové figúrky, navodí sa situácia a potom sa už iba sledujú interakcie medzi nimi. Medzi jednoznačné pozitíva radím herecké výkony. A to nielen dôstojnú derniéru Spencera Tracyho, ale aj rovnako citlivý prejav Katharine Hepburn. Sidney Poitier je sympaťák, takže hrať nemusí a Katharine Houghton by prospelo menej pátosu a prehrávania. Pre mňa má tento film v súčasnosti význam najmä v tom, že ukazuje, aké jednoduché je byť tolerantným liberálom v teoretickej rovine a ako sa to zmení po priamom dotyku s realitou. Lebo opatrnosť pri miešaní rás a kultúr vychádza z atavistickej potreby zachovania identity. Buďte si istí, že všetky vaše multi-kulti ideály zažijú otras, keď sa vo vašich dverách objaví vaša dcéra s Cigánom, moslimom alebo trebárs s Jamajčanom. A tiež proti nim nemusíte nič mať, ale ... (23.02.2015)

90%. Mám rád pozitivním humorem zlehčená eticky kontroverzní témata, miluji šedesátá filmová léta a počátek éry postklasického Hollywoodu. Guess Who's Coming to Dinner je velmi energická komedie, která krásně ukazuje, jak se dříve hledaly problémy i tam, kde nejsou, a v kontextu dnešní doby trochu naznačuje, že mezirasová morální dilemata jsou i dnes považována za nutná k řešení, přestože už jde dávno (a vlastně vždycky šlo) o přežitek. Stanley Kramer je přes společenská dogmata expert a společně s inteligentním scénářem Williama Rose dokázali na pár metrech čtverečních (protože film je prakticky sitcom) brilantní konverzačkou bavit diváka téměř dvě hodiny. Tradičně perfektní Sidney Poitier, tradičně skvělá Katharine Hepburn, velmi překvapivý Spencer Tracy a můj osobní novohollywoodský objev Katharine Houghton, to jsou klíčové kvality, kterými se Guess Who's Coming to Dinner může chlubit. Navíc je kreativně a hravě zrežírován. Dnes už řekl bych kultovní film, který je zároveň vtipnou nadlehčenou konverzační komedií postavenou na skvělém scénáři, zároveň jemně a nenásilně moralizujícím "dokumentem" poskytujícím náhled na vlastní Já a (často zbytečná) dogmata, která se v nás skrývají, a zároveň ukázkou kvalitní filmařiny s encyklopedickým nádechem atmosféry postklasického Hollywoodu, období kinematografie, které mám ze všech nejraději. I guess it's goona be my new favourite comedy. (19.01.2016)

Jednoduchá vzťahová zápletka s problémom biely a čierny, ktorá však dala základ niečomu nádhernému a úžasnému. Málokedy sa stáva, že emotívny náboj a vlastne celá pocitová stránka filmu je vyskladaná len na majstrovskom hereckom umení a geniálnych dialógoch/monológoch. Ten kto napísal scenár si zaslúži nie oscara, ale zlatú bustu niekde na hlavnom námestí, každá jedna myšlienka je hodna vytesania do kameňa. Na záverečnú Tracyho reč nezabudnem nikdy v živote. (29.06.2016)

Sidney Poitier znovu otevřeně podporuje sebevědomí černochů stejně jako v jiných svých snímcích (V žáru noci). Hollywood se chytá vážného tématu a reaguje jím na bouřlivé rasové nepokoje v neklidných šedesátých letech. Slušnou a dobře situovanou měšťanskou rodinu překvapí příjezd dcery se snoubencem. Je milý, je inteligentní, je dobře vychovaný, je doktor – ale je černoch. Snímek čerpá ze spontánních reakcí rodičů (na večeři přijedou i ti jeho), výsledek je nicméně spíš klouzáním po povrchu, než cíleným zachycením nemalého rasového problému. Dramatu nicméně přidávají body výtečný Poitier nebo Spencer Tracy (už vážně nemocný, umřel krátce po dokončení filmu). 75% (04.07.2015)