Čertovské pero

Zoufale nevtipné, zvláště tam, kde se to snaží o nějaké ty humory. Základní premisa pekla závislého na jednom opraváři a jednom brku poněkud pitomoučká. Zamilovanost holky z hospody do jelimana, co se chová jak dement, je uvěřitelná jako že se Zlatovláska zamiluje do zlého krále. Chlap pod pantoflem. A potom všechny ty zbytečné politické konotace - k čemu to je v pohádce? Je snad určena jen pro pražské intelektuální publikum, které tyhle miliony chvilek ocení? Jinak samé nelogičnosti - proč čert Bartoloměj nehledá toho, kdo ho okradl? Proč rychtář hned souhlasí s naprostými nesmysly, když na něj krejčík nic nemá? (Kromě nějakého cáru papíru bez důkazů.) Odkud čerti furt berou v hospodě pivo, kdo jim je tam vozí, když cesta je zavřená? Jednání postav tady prostě nedává smysl, mantinely jsou tady divně nastavené a peklo je tu za dementní organizaci typu jakéhokoliv státního úřadu. Jo, a ty písničky, to taky bylo peklo. A vůbec, chci čerty, co jsou zlí, jako v S čerty nejsou žerty, a ne že se budou chovat jako poblblí metrosexuálové. --- EDIT: Fakt v pohádce pro děti může říct čert slovo "bordel"? Hele, že to celé byla parodie na pohádky? --- EDIT 2: Btw, jak tu všichni vychvalují politické narážky. Za pět let tahle pohádka bude zcela nepochopitelná. Možná dřív. A co zbude? Filmařsky nijak povedené dílko. (25.12.2019)

Čertí brko natočili tvůrci Kanceláře Blaník - a je to na něm vidět. Přinejmenším polovinu jeho zápletky totiž tvoří výrazně akcentovaná politicky-satirická rovina, která je naštěstí docela obecná a záleží jen na vás, do jaké míry ji vztáhnete na aktuální českou politickou situaci. Kromě toho ale snímek s ničím výraznějším nepřichází a zastiňuje tím dokonce i zbytek pohádkového příběhu, jenž je vyloženě slabý a šablonovitý - dává se totiž do pohybu tím, že hlavní hrdina na začátku něco zpacká (nechá se okrást o kouzelné předměty) a pak se to v průběhu zbytku filmu snaží napravit, což je jednak evergreen nemalého počtu českých pohádek a hlavně je to zápletka na dvě věci. Ústřední dvojice hrdinů není moc zajímavá a kupodivu ani sympatická, kdy on vstupuje do děje jako ňouma, co akorát způsobuje problémy, a ona je představena jako zdatná manipulátorka, co zištně tahá za nos své nápadníky, a pak se mění ve zranitelný objekt touhy, jenž akorát pasivně čeká na záchranu. Oba se do sebe osudově zamilují hned při jejich prvním letmém setkání (kdy ho ona považuje za zloděje a poleje ho vodou), spíš proto, že to vyžadoval scénář, než že by to z té jejich interakce nějak přirozeně vyplynulo. Ve druhé půlce se příběh přerodí v ne vždy zcela smysluplnou a ne moc chytrou sérii honiček, rvaček a léček, přičemž film neobsahuje nic ani trochu strašidelného (i Lucifer je tu spíš za starostlivého strýčka) a kupodivu nabízí i poměrně málo humoru. Záplatuje to slušná filmová výprava, zahrnující i pozoruhodně vymyšlený koncept pekla, občasná neotřelá nápaditost, několik vizuálně výpravnějších sekvencí, sem tam hezký herecký výkon (zejména Ondřej Vetchý) a především pak zmíněný zřetelný politický rozměr. (26.11.2018)

Ne a ne. Čerti jsou tady utrápení šmudlové bez energie, Lucifer starostlivý tatík Moula. Kouzla a čáry zastupují různá udělátka, takže čerti padnou do průhledné pasti a nedokážou se z ní sami dostat. Milenecká dvojice je průměrná. Sem tam vtip to nezachrání, protože většina scén vyšumí bez pointy. Do pekel pohádku potápí ještě nezdolný český mor pěvecký - fakt příšerné songy. SHRNUTÍ: Když se z čerta stane byrokrat, neděsí ani nebaví, jen nudí. (21.03.2020)

Nebylo by to vůbec špatné - prostředí, kostýmy, poměrně fungující příběh, hudba. Ale nevyšlo to z několika důvodů. Téměř vše se zastavilo někde v půlce. A proboha jak musel vypadat casting, že vybrali pro hlavní ženskou roli zrovna tuhle herečku? Největší chyba filmu, která ho srazila o další třídu níž. (13.11.2020)

2,5 *** Kdyby se to celé udrželo na úrovni chytré politické satiry v pohádkové travestii, těžící v organické symbióze to nejlepší z obou žánrů, byla by to pecka a je škoda, že to zůstalo zbaběle nedotažené na půli cesty - je jisté, že Najbrt a spol. podlehli tlaku, aby nenasadili laťku s kritickým myšlením, ostrovtipem a neotřelostí příliš vysoko, protože cílili na širší publikum, popularitu a finanční návratnost - ale bohužel si s tím poradili tím nejhorším možným způsobem: chytrý námět a tematickou linku neúčelně oslabili pokleslou a nejapnou formou a sadou neomluvitelných lapsů (některé zásadní v komentáři poctivě vypočítává třeba Adam Bernau, ať už jde o neústrojné vmontovávání rádoby milostných, nepřitažlivých písniček, o nelogicky vystavěný charakter Lucifera, na němž hrubě selhává dějová výstavba, nebo třeba neadekvátní obsazení některých herců atd.). *** Satirická linka, mající sama o sobě z povahy věci vyvolat společenskou reflexi, nemůže fungovat, pokud výsledek srážejí na kolena různé současnému nenáročnému trendu naopak poplatné žánrové nešvary a úlitby, laciné zkratky, odbyté, nedotažené a nekonzistentní prvky, které z toho činí film o dvě úrovně hloupější, otupující, vyžadující od diváků rezignovanou benevolenci a hrající na populistickou notu právě tak nedůstojně a nepoctivě, jako to mají ve zvyku politické praktiky cílící více na krátkodobou oblibu než na pracné pozvedání kultury, do kterých se film snaží satirickou linkou strefovat. Bez nároku na důslednost se ovšem morální ani rozumově kritické schopnosti publika pozvedat nedají, a apel tak vyznívá pokrytecky a falešně, zneužitě. Čiší z toho, že se na prvním místě přece jen snažili vydělat. *** Koule na to dodat revoluční obsah v revoluční, byť přese všechno ironizování důstojné a laskavé formě měli zatím jen Prušinovský, když vystřihl nekompromisní sebevědomou pohádku Kdyby byly ryby (https://www.csfd.cz/film/372901-kdyby-byly-ryby/komentare/?comment=10818167), a kupodivu Pokorný s Procházkovou v poněkud punkové Slíbené princezně (https://www.csfd.cz/film/436486-slibena-princezna/komentare/?comment=10948525). S těmi tenhle nedomrlý Najbrtův pokus srovnání nesnese, ale oba zmíněné skvosty jsou pochopitelně silně nedoceněné - většinové diváctvo ji přijalo nelibě. *** Aniž bych ale apelovala u vánoční pohádky mířící do českých kin na podobnou žánrovou nezávislost a bezuzdnou ekvilibristiku, jsem si jistá, že existovala poctivější autorská cesta, jak si nezadat, a Najbrt se jí nezhostil bez ztráty několika kytiček. Na moderní pohádku, která by si dokázala podmanit srdce i vkus většinového obecenstva a přitom nesla aktuální morální apel v duchu typického krutě i úlevně sebeironického českého humoru, si tedy zas ještě počkáme. *~ (26.12.2019)