Boty plné vody

Velmi pitomý povídkový film. Stupidnost scénáře zmate diváka natolik, že si myslí, že pohraniční stráž v těchto letech sloužila k ochraně hranic. Sloužila k ochraně hranic ovšem pouze zevnitř a legalizaci zabíjení lidí co chtěli na svobodu. Korunu tomu nasazuje imbecil Krampol s blbem Hlušičkou, kteří si to ještě spletli s indiánkou. (14.03.2012)

Jednotlivé povídky: Zelenáči ****, Silvestr ***, Zimní vítr *****. .................. Nečekal bych, že to někdy napíšu, ale už je to tak: Soukupova verze povídky Zimní vítr je stejně dobrá, ne-li dokonce lepší, než ta Vláčilova (ve filmu Vstup zakázán). Vláčil to pronásledování na hranici pojal po svém - umělecky, čímž dosáhl naprosto výjimečného počinu, o tom žádná. Jenže si nemůžu pomoct, Soukupovo psychologicko-akční pojetí se mi k tomu příběhu hodí víc. (15.03.2013)

Naprosto nevyrovnaný soubor tří skic z poválečného šumavského pohraničí otevírá až šokantně hloupá etuda zoufale se snažící rozkřesat jiskry koloritu či atmosféry, ale troskotající vzápětí na toporném herectví nastoupivších či nastupujících normalizačních es. Co naplat, toto hraní si na hraní ostatně poškozuje i obě zbývající povídky, z nichž ta závěrečná alespoň nepostrádá napětí a té prostřední (již bohužel ještě poškozuje nedostatečná odvaha k "nedějovosti") nechybí právě ta hledaná atmosféra. Osobně se mi líbila nejvíce a kdyby z většiny vojáků zbyly jen siluety a zbyla z nich jen ústřední postava velitele, na jehož psychologickou kresbu by režisér soustředil svůj důraz, byla by perfektní. Ale není to záblesk za bouřky, je to opravdu jen krátké zajiskření v čase chladu. K dokonalosti zbývalo opravdu mnoho. Long way... (08.10.2010)

Povídkový vojenský film, je rozdělen nejen do tří povídek, ale do třech žánrů. První asi nejlepší povídka Zelenáči, kdy hranici jdou strážit mladý Jirka Lábus je podaná v komediálním žánru. Dva zelenáči jdu na hlídku, ale mazáci jim schválně vyndají náboje, jenže oni na to přijdou a vloupají se do skladu a vezmou si jiné a k tomu i granáty. Mazáci mají jistotu, že jsou neozbrojení, je jdou přepadnou a vystrašit, jenže zelenáči se nezdají a zaůtočí na ně což mazáky pěkně zaskočí, ale než aby se vdali zdrhají klidně i přes čáru, jen , aby nebyli pro smích ostatním. Druhá povídka je spíš melancholická Silvestr, kdy si chtějí vojáci orazit a užít si, ale dostanou avízo, že se chystá kontrola atak se na ní musí chtě nechtě připravit, jenže pak přijde hláška, že se nic konat nebude. Typické vojneské myšlení a jednání, aneb jak vojákům pokazit Silvestr. Třetí povídka je Zimní vítr je opradvu drsná, atěžký akční drama , kdy v neskutečné sibérii , kdy je zima každému kdo na to kouká, dvojice pohraničníků honí pašeráky. Opravdu drsný, jak příběh tak hlavně to počasí. (15.01.2010)

Tři povídky z prostředí Pohraniční stráže na Šumavě jsou rozdílné. Možná to filmu trochu uškodilo. Zelenáči je taková vojenská komedie, Silvestr je smutná balada s prvky romantiky a Zimní vítr je něco mezi akčním dramatem a thrillerem. Když si odmyslíme ideologické zabarvení, které u prvních dvou povídek je slabé a u třetí není tak silné, tak jde o slušně herecký obsazený film v exteriérech Šumavy, která jako by se nacházela za polárním kruhem. I když je pravda, že teploty tomu někdy odpovídají. Za mne silné tři hvězdy. (04.06.2019)