Reklama

Reklama

Vtedy v Hollywoode

  • Česko Tenkrát v Hollywoodu (viac)
Trailer 3
USA / Veľká Británia / Čína, 2019, 161 min

Hrajú:

Leonardo DiCaprio, Brad Pitt, Margot Robbie, Emile Hirsch, Margaret Qualley, Timothy Olyphant, Julia Butters, Austin Butler, Dakota Fanning, Bruce Dern (viac)
(ďalšie profesie)

Obsahy(1)

V deviatom filme kultového režiséra Quentina Tarantina sa televízny herec (Leonardo DiCaprio) a jeho dlhoročný kaskadér (Brad Pitt) rozhodnú presadiť pri filme na konci zlatej éry Hollywoodu v roku 1969 v Los Angeles. (Itafilm)

Videá (6)

Trailer 3

Recenzie (1 756)

Asia_Power 

všetky recenzie používateľa

Tak sem po 3/4 roce konečně dostala náladu zjistit, co se to tenkrát v Hul-Mi-Údu vlastně dělo. No a zjistila sem, že se tam dělo z drtivý části úplný hovno. Kde začít? Jako skorolesba začnu Hárlej Kvýnovou, která tady nemá absolutně co hrát, jelikož jediný co dělá je, že se infantilně směje na všechny strany a chodí sama na sebe do kina, což chápu, taky na sebe chodím do kina. Pak tu máme Lea, kterej hraje dobře, ale hraje uplakanou kundu co má asi permanentně krámy, jinak nevim proč je pořád tak přecitlivělej se sklonem brečet kvůli každý píčovině. Famózní Jullia Butters, ze který bude za pár let kolosální mrdna, dostalo trochu prostoru a využila ho skvěle, stejně jako švihlá hípísačka Margareth Qualley. Jenže to vše je na 161 minut žalostně málo a nebýt Brada Pitta, tak sem měla problém to vůbec dokoukat. Každopádně jeho postava je z těch, co se ve filmu objevují furt, jako jediná v pohodě a drtivou většinu povedených scén, co ve filmu jsou, má na svědomí právě Brad, ať už je to scéna na ranči Charlieho "rodinky", škádlení s Margaret, vybíjená na konci, perfektně vycvičenej hafan či scéna s Brucem Lee, kde sem se smíchy skutálela z gauče a i když sem rákoska, tak .... píííčo, to nemělo chybu, jak s ním jebnul o ty dveře. Na druhou stranu chápu, že dcera Bruce Leeho byla z této scény nasraná, taky bych nebyla nadšená kdyby mi z táty udělali ve filmu debila. Každopádně i když Brad je zde skutečně oscarovej a sošku si zasloužil, film jako takovej se občas táhnul až neúnosně, brutality je povážlivě málo a celkově to Tarantýno tak trochu dojebal a těch 10 oscarovejch nominací nepochopím ani za Buddhu. Ale Brad právem a konečně se dočkal, pyčo! ()

novoten 

všetky recenzie používateľa

Postupná zahleděnost do sebe sama se mi zdála nasměřovaná ke katastrofě. Po mnou obdivovaných a perfektně vyvážených Panchartech začal Tarantino opatrně zdržovat už v Djangovi, aby v Osmi hrozných zasekl lehce přes míru a zachraňovali ho hlavně herci a slušná míra napětí. Vidina dalšího filmu olizujícího délkou třetí hodinu, tentokrát navíc v poctě zlatým časům a dobrovolně se předem omlouvající za nediváckost, mě proto lákala jen velmi opatrně. Právě v tom, jak moc jsem se pletl, se ale nakonec skrývá největší překvapení. Než by se klasicky zaobíral nekonečnými konverzačkami se autor raději křehce vyznává z lásky na sto a jeden způsob. Na rozdíl od leckterých svých starších počinů se nechvástá vlastním umem, on opravdu jen a pouze vzdává z plných plic poctu umu jiných a nechce nic víc, než se do šedesátek vrátit, rochnit se v nich a zkrátka pocítit zase ono bezbřehé okouzlení filmem a televizí, které přináší jen nejranější mládí. Takže i když mi přestřelená délka přijde jako frajeřina z principu, už protože se žánrově rozkračuje jen trochu narychlo a naoko (stačí si zkusit sám pro sebe převyprávět linku Sharon Tate), úsměv se mi dral na rty neuvěřitelně často. Téměř herní koncept zatnutí drápů do milovaného světa či období, kde si odvyprávím "to svoje", by se mohl teoreticky stát cílem pro nespočet dalších režisérů, ale něco mi říká, že by si na něm spousta z nich poslepu vylámala zuby. ()

Reklama

Morien 

všetky recenzie používateľa

(1001) Pořád sice nechápu, o co Tarantinovi šlo, ale vlastně se mi dost ulevilo, protože jsem se bála, že to bude mnohem horší. Že je ale úplně umělecky vyčerpaný, to už je zdá se pevně zakořeněné. Nebo teoreticky nejde poznat, jestli je umělecky vyčerpaný nebo ne, protože je tak strašně zamilovaný sám do sebe, že mu na tom ani nesejde. ()

Lima 

všetky recenzie používateľa

Od ´Jackie Brown´ zdaleka nejlepší film magora z videopůjčovny, i proto, že klasickou tarantinovku nepřipomíná, a že velký Quentin krvežíznivým tarantinovcům tak trochu vypálil rybník. Ti čekali typické krvavé morytáty, a dočkali se vyspělé filmařiny, kde Tarantino úsporně pracuje s tempem, nikam nespěchá, mazlí se s každou scénou, s každou replikou (scény se Sharon Tate v kině, či přemoudřelou holčičkou jsou TOP). V samém závěru se však BOHUŽEL Quentin utrhne ze řetězu a v přepáleném (doslova) finále nám všem zase ukáže, že za kamerou přeci jenom stojí ten starý dobrý morbiďák, snad abychom nezapomněli. Pomo tady píše o „báječném“ finále, pro mě bylo nejslabším článkem jinak skvělého filmu. Závěrem krátká poznámka: bylo by dobré aspoň trochu mít v povědomí, kdo to je (byl) Roman Polanski a Sharon Tate, a jaký měli vliv na popkulturu konce 60.let. Ne jako ta slepice v kině vedle mě, která to na konci glosovala slovy: „Co tam dělala ta blond blbka, když tam byla úplně zbytečná?“ ___ PS: Ty krásné plakáty s Rickem Daltonem měly úplně ten samý grafický nádech, jako postery ke spaghetti westernům, které jsou k dostání na Wrong Side of the Art. Jo, a škoda, že jsem hetero, jinak bych si plakát s Bradem Pittem z tohohle filmu pověsil na zeď v pokojíčku :o) ()

Matty 

všetky recenzie používateľa

Jak prohlásil Tarantino v rozhovoru pro Time, „I thought, We don't need a story. They're the story“. Nijak nevadí, že Tenkrát v Hollywoodu je méně efektní než předchozí Tarantinovy filmy (vyjma Jackie Brown, se kterou má společné pomalé tempo, melancholické naladění a větší zaměření na postavy). Víc než na perfektně načasovaných vtipech, zapamatovatelných hláškách, nečekaných zvratech a budování napětí v dlouhých sekvencích stojí na emocích postav (případně na tom, co - jako Sharon Tate - symbolizují), budování fikčního světa, dobové atmosféře, charismatu herců... současně má nápaditou tříaktovou strukturu, která dobře slouží jak evokaci pozdních šedesátých let v LA, tak další z Tarantinových rozprav nad filmovým/reálným násilím a kinematografií coby prostředkem, jak žít paralelně několik životů a navracet k životu to, co zaniklo. Dále se SPOILERY! Od velkého detailu k velkému celku. Od hrdiny z plakátu k hrdinovi, který zachraňuje skutečné životy. Od nazisploitation k exploataci inspirované Mansonovým gangem. Vzpomínka na éru, kdy se americké filmy pod vlivem evropské kinematografie stávaly artovějšími (Absolvent, Bezstarostná jízda) a pod vlivem války ve Vietnamu a násilí v ulicích měst násilnějšími (Bonnie a Clyde, Divoká banda). Tím, že Tarantino těchto postupů využívá (např. jump cuty a dlouhé bezdějové jízdy jako z filmů francouzské nové vlny), připomíná dané období nejen hudbou, výpravou a kostýmy, ale také formálně. Klasický Hollywood oproti tomu zpřítomňují dva vyhořelí kovbojové, kteří stejně jako přesluhující šéfové velkých studií nerozumějí mladým „zkurveným hipíkům“ a v nově se utvářejícím narativu jsou odsouzeni k rolím padouchů, s nimiž se ovšem nehodlají smířit. Konec jejich éry je ale nevyhnutelný. Protagonista kovbojky, kterou si čte Rick, je zhruba v polovině příběhu vyřazen z provozu zraněním kyčle. Na stejném místě je v závěru filmu zraněn Cliff. Na konci Tenkrát v Hollywoodu se tedy podle všeho taky nacházíme pouze v polovině Cliffova a Rickova příběhu. Jejich osud už je daný a jakkoli se závěr filmu, napravující jednu tragédii, může jevit jako happy end, víme, že hrdinové neskončí dobře (podobnou škodolibost v sobě má fakt, že si malá Trudi Fraser/Jodie Foster čte biografii pro ni geniálního Walta Disneyho, jehož rasismus a antisemitismus se začne řešit o mnoho let později). Prolínání jednotlivých rovin fikčního světa, resp. přiléhavěji jejich dublování, a jejich vztah k reálným historickým událostem, které významně spoluutvářejí naše očekávání a emocionální odezvu, je podle mne pro soudržnost vyprávění i pochopení příběhu klíčové. Vidíme Sharon Tate tak, jak ji zachycovala dobová propagační videa a fotografie (skutečnost, že se na ni někdo dívá, zesilující její nedosažitelnost, je akcentována napříč celým filmem, nejvíc během Playboy večírku, kdy ji z dálky komentuje McQueen). V jediné scéně, kdy se dívá sama Sharon, sledujeme ve skutečnosti spíš Margot Robbie, obdivující na plátně svou zavražděnou hereckou kolegyni. Cliff, žijící příznačně ZA filmovým plátnem (drive-in kina) představuje opravdovější verzi Ricka, protože za něj schytává skutečné rány a vůbec vykonává práci k tomu, aby mohl existovat ve světě filmu a televize (kdyby mu neopravil televizní anténu, nemohli by sledovat Rickovo cameo v FBI). Hrdinové existují skrze příběhy, v nichž hrají i příběhy, které se o nich vyprávějí, u nichž - což je pro Tarantinův vyprávěcí koncept zásadní - vždy nevíme, zda jsou pravdivé (zabil, nebo nezabil Cliff svou manželku?). Repliky pronesené v rámci role mají dopad na to, co se přihodí v životech postav (Rick jako DeCoteau sděluje postavě Lukea Perryho, že pošle svého člověka na jeho ranč - následně vidíme Cliffa přijíždějícího na Spahnův ranč). Vrcholem rozrušování hranic mezi skutečným a možným je pak Cliffovo setkání s trojicí vrahů, o jejichž opravdovosti on pod vlivem LSD pochybuje. Jeho fena, která v podstatě jako jediná neztvárňuje žádnou roli, ale prostě je (psem), tyhle pochyby nemá a odvede hlavní díl práce při likvidaci vetřelců. Vztah mezi filmem a skutečností, hercem a jeho rolí, násilím a jeho mediální reprezentací Tarantina odjakživa fascinovaly přinejmenším stejně jako ženská chodidla. Tentokrát si s přechody mezi jedním a druhým pohrává snad ještě důmyslněji než kdy dřív a ani po dvou zhlédnutích nemám (zdaleka) pocit, že bych pochytil a rozkryl všechno, co nabízí. 90% Zajímavé komentáře: woody, novoten, Arbiter, ancientone, Triple H, Glowski, husokachna, Raziel_cz, Sala1, HellsAngel, BobArmstong () (menej) (viac)

Galéria (116)

Zaujímavosti (113)

  • Brad Pitt (Cliff Booth) před natáčením filmu navštívil Quentina Tarantina a řekl mu, že má s sebou DVD s westernem Billy Jack (1971), na který by se společně s ním rád podívat. Tarantino mu odpověděl, že má doma 35mm filmovou kopii tohoto filmu připravenou ve filmovém projektoru. (Nalien)
  • Brad Pitt (Cliff Booth) řídí ve filmu auto Volkswagen Karmann Ghia tyrkysové barvy stejně jako Uma Thurman ve filmu Kill Bill II (2004). Jedná se i o stejný typ auta, který řídil Tarantinův otec, proto se objevuje v mnoha jeho filmech. (vyfuk)

Súvisiace novinky

Quentin Tarantino odhalil svůj poslední film

Quentin Tarantino odhalil svůj poslední film

15.03.2023

Ačkoliv všichni pevně věří, že si režisér Quentin Tarantino (Kill Bill, Pulp Fiction) rozmyslí svůj plán na ukončení filmové kariéry se svým desátým snímkem, na jeho závěrečné rozhodnutí si budeme… (viac)

Vyhlášení nominací 92. Oscarů

Vyhlášení nominací 92. Oscarů

13.01.2020

Předkrm v podání Zlatých glóbů máme za sebou, a tak přišel čas na hlavní chod. Tím budou stejně jako každý rok Oscaři, jejichž 92. ročník se bude vyhlašovat 9. února 2020 v Dolby Theatre v Los… (viac)

77. Zlaté Glóby – výsledky

77. Zlaté Glóby – výsledky

06.01.2020

Kontroverzní moderátor a komik Ricky Gervais a spol. před pár hodinami rozdali v hotelu Beverly Hilton v Los Angeles poslední ze Zlatých Glóbů a 77. ročník prestižních ocenění byl tak oficiálně… (viac)

TOP filmy a seriály roku 2019 dle TOP uživatelů

TOP filmy a seriály roku 2019 dle TOP uživatelů

29.12.2019

S blížícím se Silvestrem vám tradičně přinášíme hlasování TOP uživatelů ČSFD.cz za nej filmy a seriály uplynulého roku. Jaké jsou jejich "topky" i s krátkým shrnutím názoru můžete vidět níže. Z filmů… (viac)

Reklama

Reklama