Ten dvanásty

Snímek Den 12. mann do válečného žánru spadá pouze okrajově, jelikož hlavní prim zde hraje drama podle skutečných událostí "zabalené" do brutální a čarokrásné severské přírody. Příběh Jana Baalsruda se téměř v ničem neliší od pohnutého osudu Hugha Glasse, jehož příběh se většinovému publiku představil ve snímku "Revenant". Avšak narozdíl od něho musí Jan překonávat všudypřítomnou hrozbu strachu před nacisty a jisté smrti kulkou do hlavy. Snímek mimo tento neuvěřitelný příběh nabídne i skvělou kameru, což společně se soundtrackem a nádhernými norskými reáliemi činí z tohoto snímku vysoký nadprůměr, který mohu jen a jen doporučit. Výborná práce! PS: Nacistický šéf gestapa s mimikrami Jonathana Rhyse-Meyerse velmi potěšil! (19.05.2018)

Film začíná slovy: "Nejneuvěřitelnější na tom je, že se to skutečně stalo". Přesně tak jsem to cítila i já. Byly tam situace, kdy jsem nevěřila, že je něco takového možné přežít a přece se to opravdu stalo. Nevím do jaké míry to bylo trochu přikreslené, ale i kdyby jen zlomek byl pravdou, tak to byla síla. Thomas Gullestad hrál tak přesvědčivě, že to na mě blikalo téměř dokumentárně. Nedovedu si představit jak probíhalo samotné natáčení, protože ta zima byla podle mě skutečná. Snad jen chvílemi jsem zaváhala a byla jsem přesvědčená, že sníh musí být v některých momentech umělý. Jako skutečnou osobnost v dějinách Norska, Jana Baalsruda obdivuji. S takovou zarputilostí jakou on bojoval o svůj život je opravdu až zázračný. Se stejnou zarputilostí o jeho život usiloval gestapák, kterého hrál Jonathan Rhys Meyers a mohu napsat, že byl také grandiózní. Suma sumárum to byl nervák od začátku po poslední klapku. Byly chvíle, kdy jsem musela zavírat oči a nebo jsem měla husinu po celém těle a to se u filmu cení (22.05.2018)

Strategické cíle v Norsku skupina sabotérů nezničila.  Přesto se přeživší dvanáctý muž z celé družiny vydává na neuvěřitelnou a strastiplnou cestu do neutrálního Švédska, protože jinak by dle jeho vlastních slov bylo všechno zbytečné. Všechno co a proč nebylo možné se prostě  schovat?  Manuál jak se stát symbolem odporu vůči zlovůli, jsem tedy trochu nepochopil, ale to je tak vždycky, když se snažím přijít na něco, čemu moc nerozumím.  Fantastická cesta Jana Baalsruda, srovnatelná s tou páně Gumpa, který se stal při svém přeběhu Ameriky našíř symbolem úplně všeho,  tak sice kapku postrádala  smysl, ale já opravdu nemám midichloriany hrdinů a se strachem si stříhám i nehty, natož pak prsty.   Nicméně potřebu hrdinů ani jejich existenci nijak nezpochybňuji celá tahle vyprávěnka funguje jako dobrodružný film vcelku bezvadně, byť se místy docela táhne. Sob v závěru pak dodal přesně ten pohádkový přívlastek, jaký si podobný patetický hrdinský epos zaslouží. Akorát tak na tři prsty... (13.08.2021)

Tohle se přece nemohlo stát! Napadne určitě každého, kdo film uvidí. Přesto: stalo. Tvůrci vyprávějí neskutečný příběh přežití a touze po životě velice sugestivně a naturalisticky. Nejsme ušetřeni bolesti, chladu ani pochybností, které zakouší hlavní hrdina. A ano, povedlo se, jak by si asi přál, zobrazit ne hrdinství jednotlivce, ale mnoha a mnoha bezejmenných lidí, bez kterých by tohle nebylo možné. SHRNUTÍ: Když se rozhodneš přežít bez ohledu na osud. (25.10.2020)

Jeden z nejdrsnějších survivalů, jaké jsem zatím viděl. Je na tom docela vidět, že je to evropský film. Možná to mohlo být o něco kratší. Po nepovedeném výsadku v Norsku se Jan Baalsrud vydává na nekonečný útěk před Nacisty. Po cestě mu pomáhají místní lidé i za cenu vlastního života. Nemá to vůbec jednoduché a musí po cestě překonat spoustu překážek. Některé momenty jsou dost silné. Ve filmu není moc akce. Hlavně bych chtěl vyzdvihnout skvělý výkon Jonathana Rhys Meyerse jako nacistického velitele. Jon ani přes své strasti neztrácel smysl pro humor. "Je to tu lepší než v hotelu Savoy." (11.09.2019)