Ten dvanásty

Solidárna pomoc bežných Nórov, ktorí sa vzopreli všadeprítomnému gestapáckemu dozoru, aby pomohli unikajúcemu sabotérovi, je záslužná. Severská lokácia, všadeprítomné hory, ľadová voda, sneh, soby a polárna žiara. To všetko je fajn. Ale ide len o fajn kulisy. Samotný príbeh je taký dosť vajatavý, kolísavý. Bez atraktívneho prostredia pomerne všedný film z II. svetovej o utečencovi napriek obrovskej presile. Viacero opakujúcich sa motívov (prehľadávanie domov, skrývanie sa u miestnych, výmena ponožiek) postupne nudí. Spomienky na minulosť nepríliš presvedčivé, nevyvolajú emočnú reakciu smútku po stratených druhoch. Pozeralo sa na to však napriek výhradám dobre. Najmä vďaka geografickému umiestneniu. Scéna so stádom sobov skvelá. Alternatívne názvy filmu - Prsty; Prezliekanie ponožiek. (25.05.2020)

Harald Zwart ako reziser natocil zatial len slusne filmy Zacalo to jedne zhave noci a Karate Kid s Cenovic Dzudynou. Tu uz nezohnal znamejsie drzky, aspon ze Jonathan Rhys- Myers mu kyvol na rolu toho nacistickeho dostojnika. No ale Rhys Myers je Ir, nemecky nevie ani hovno, taxom mu tu nemcinu jaxi nezral. Zwart sa zrejme s Gullestadom a Rhys Myersom dohodli na akomsi skandinavskom Revenantovi, akurat ze tam dali WWII a Schutzstaffel. Teda kecy okolo Schutzstaffel, abych bol presny. Pozeral som si hodnotenie filmu, ked som videl Psychorove 4 spunty, taxom bol ako zive struhadlo - taxa mi zjezila koza od hrozy. No tak tu sa so Psychorom teda zasadne nezhodnem, spociatku to ide dobre, len co sa tyka fyzickych sil toho jedneho utecenca, je to asi tak ako pise dalsi uzivatel, konkretne verbal - myslim to s tym Fridexom. . Kedysi som si myslel, ze Rhys Myers je mlady talentovany herec - ako vsak bezia roky mladost je unho v prdeli a silne rozmyslam, ci vobec vie hrat. Severska zasnezena priroda na mna nefunguje - skoda, u takeho Revenanta to fungovalo vyborne, neviem, preco sa to tu jaxi sere : 69 % (11.01.2020)

Den 12. mann je nórskym pokusom o Revenanta, kde je síce lepší príbeh, ale chýba tomu samozrejme ten hollywoodsky obraz i geniálni herci. Na druhej strane sem tam pripomenie i 127 hodín, keďže nechýba odstraňovanie končatín, čo je zobrazené dosť surovo. To "na základe skutočného príbehu" bolo režisérom značne dramaticky pozmenené, to je jasné. No a nechýba tu nórska snaha stavať sa do polohy odbojárov voči nacizmu, hoci pravda je taká, že nikto nebol v Európe väčším Hitlerovym kolaborantom než oni samotní. (20.06.2018)

Další příběh ze série "tohle se skutečně stalo", a v závěru se opět dozvíme, jak kdo dopadl i v běhu na dlouhou trať. Unavené štěstí sedne i na vola, tak se to obvykle říká. Ale co, když se unaví neštěstí? Pak je tu ovšem anděl strážný! Ne, nedělám si legraci z Haralda Zwarta, ani z Thomase Gullestada v roli železného Jana (či Jana Železného), přestože by jako vzor železného muže (něco takového skutečně již existuje: 200 km přes ostrovy Rebbenesøya a Ringvassøya a dál) mohl sloužit: ani v závodě přes téměř již zamrzlý fjord by ho sotva kdo překonat. Ale tehdy byla válka, doba hrdinských činů a hrdinů. Ne, opravdu jsem mu přál, i když tohle není válka, tohle je film. (20.09.2019)

Meresjev nebyl jediný tvrďák druhé světové. I Norové mají svého "opravdového člověka". Jeho anabáze do Švédska je ukázkou toho, co člověk dokáže vydržet. Zároveň samozřejmě i velkou poctou místním odbojářům. Nám Čechům se na takovou věc dívá poněkud empatičtěji skrze naší vlastní historickou zkušenost, jelikož náš odboj zaznamenal nepopiratelně největší úspěch proti nacistům zabitím Heydricha. Známe jaký teror dokáží nacisté rozpoutat, když za něčím jdou. Film je řemeslně zvládnutý a přes dlouhou stopáž nenudí. Závěrečný přechod hranice je zdařilou akcí. 80% (14.03.2020)