Ten dvanásty

Nepochybuju o tom, že mají zástupci severských národů větší odolnost vůči nižším teplotám, zvlášť když mají tuhý kořínek a výcvik k tomu, ale přece jen…kámen úrazu tohoto filmu je hrdinova zdánlivá nesmrtelnost. Do jaké míry mu ji ještě budete věřit, nebo vůbec onomu tvrzení o pravdivosti (některé věci jdou hůře skousnout, ať už se tím „skutečným příběhem“ film ohání, jak chce, nejvíce mi asi v žaludku ležela ona „sněť“…snad jen proto, že nejsem vyučen v medicíně). Nicméně, i když jsem v předchozích řádcích spíš kritizoval, film jako takový mě navzdory výše zmíněnému dost bavil. Když odhlédnete od těch řekněme „problémových“ scén, jedná se o hodně intenzivní, surový zážitek, a i přestože víte, jak vše celé dopadne, napětí rozhodně nechybí a film vás vtáhne. To, že své „odehraje“ i norská příroda, je pochopitelně velká výhoda, ovšem snímek zdaleka nespoléhá jen na ni (ačkoliv některé záběry a scenérie byly opravdu úchvatné). Dávám trochu váhavé slušné 4*, kdo bude více „věřit“, může si i přihodit. (30.09.2018)

Přesně v tom duchu klasické norské kinematografie. Epické, velikášské, prostě perfektně natočený příběh z období druhé světové války, kterému se snad ani nechce věřit, protože místy působí až absurdně neuvěřitelně. Ostatně jako kolikrát válka samotná. Navíc s nádhernými kulisami, výborným scénáristickým spádem a akčními sekvencemi, na které nebudete chtít zapomenout. (20.04.2020)

Velmi dobrý film o statečnosti norského lidu, který neváhal nasadit životy pro záchranu jednoho člena sabotážní mise. Líbila se mi též role, kterou ztvárnil Jonathan Rhys Meyers, aneb fanatický esesák, kterému dosud žádný člověk neuprchl. I norští občané jsou obsazeni velmi dobře, už z tváří se jim zračí nezdolnost a zdravé jádro. Film je trochu delší, ale nenudí ani chvíli a téměř stále dějem proplouvá beznaděj a tragédie, které hlavního hrdinu Jana potkávají. Navíc krásná norská krajina, sníh, hory, moře, včetně polární záře stojí za to vidět. (01.04.2020)

“Najneuveriteľnejšie na tomto príbehu je to, že sa naozaj stal”. Táto veta z úvodu, Vám bude rezonovať v hlave po celú dobu sledovania tohto snímku. Miestami pomalšie, miestami rýchlejšie, no zato dostatočne zaujímavé nato, aby sa divák nenudil. Najväčším plusom jednoznačne “Nórsko” ako také, a jeho “bezcitná”, krutá príroda. Na “nefanúšika” vojnových filmov, viac než spokojný .. (07.06.2018)

Myslím, že z fyziologického hlediska opět ne, soudruzi. Tohle by nedal sebenemrznoucí Nor, ani kdyby byl od přirození antiseptický a chlastal Fridex. A tak nám ten skutečně skutečný příběh cestou někde nabobtnal do záškodnického ledního medvěda. Ale jebat. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „ambivalentní determinace je ad hoc na místě“. V těchto zkurvených vedrech, kdy jeden netouží po ničem jiném, než se plazit Arktidou do Švédska, je to milý vizuální nanuk, který aspoň na chvíli vychladí spečené sítnice. Hezky natočený, kulantně zahraný, akorát po hodině začne být to neustálé plazení prokládané „Hajtla! Osopo, nefiděla ste tu irgendwo partyssan?“ „Filetuju sledě.“ „Osopo, ich hab‘ gefragt, jestli fy tu nefiděla partysan!“ „Až je nafiletuju, dám je do sudu.“ „Áááá, sut! Prochledat!!! Nichts? Verdammt, tak dem na další farma.“ dost napiču. Tedy pardon, nevím, co to se mnou dneska je, chtěl jsem samozřejmě říct „naračně monotónní“. No a vy začnete roupama přemýštet, co by bolelo víc, jestli kdybyste si zahradnickýma nůžkama ustřihli na noze neomrzlý malíček, nebo omrzlý. Nic, přežil jsem to se všemi třemi prsty, tudíž roztomile vymražená trojka. (07.08.2018)