Réžia:
Dušan KleinScenár:
Karel CopKamera:
Jiří StöhrHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Milan Riehs, Jaroslav Moučka, Václav Mareš, Svatopluk Matyáš, Eduard Cupák, Karolina Slunéčková, Marcela Martínková, Eva Hudečková, Jiří Hálek (viac)Obsahy(1)
Kriminálně - špionážní příběh, údajně inspirovaný motivy skutečných případů. 1963: západoněmecký obchodník Friedrich Schmidt se kdysi jmenoval Šmíd a je ve skutečnosti zdatným pracovníkem zpravodajské služby. Pokouší se navázat kontakt s bývalými spolužáky z gymnázia v Kostelci... (oficiálny text distribútora)
Recenzie (83)
Film je sice dobově podmíněn, ale některé strategie, manipulace a postupy, které uplatňuje Šmíd alias Schmidt vůči svým spolužákům, resp. českému obyvatelstvu, aby prosadil své, potažmo německé zájmy jsou obecně platné. Velice dobře jsme se s nimi setkali po roce 1989. To je největší hodnota tohoto filmu a měl by jej shlédnout každý, aby mohl snáze zmíněné strategie a postupy v jednání dnešních lidí poodhalit a nepodléhal naivní představě o stálém odčiňování domnělých křivd. ()
Když Jiří Suchý dnes mluví o KDYBY TISÍC KLARINETŮ, označuje toto dílo za semaforáckou úlitbu režimu, bez níž by jakékoliv působení divadlo bylo nepředstavitelné. Nesporně je to i diagnóza tohoto Kleinova filmu. Bezvýrazný námět, nenápaditý scénář, klišé a opisování jako základní pracovní postupy. Výsledek: režisér (nota bene židovského původu dráždícího normalizátory jako červený hadr býka) nemá co natáčet, herci nemají co hrát, ale potřebná čárka je získána a možnost tvořit a hlavně realizovat atraktivnější projekty s vyšší tvůrčí ambicí zachována. Zdá se to nehrdinské? Jistě. Ale atypické? Nikoliv. Proč? Cenzuru nahradili sponzoři a nedostatečné veřejné finanční zdroje, angažovanost natáčení sice vesměs ne příliš podařených, ale o výnosnějších reklam. Neboť žít a pokud možno smysluplně pracovat se chce. Vždy a za každého režimu. Každému. ()
Klein je zručný filmový řemeslník, ovšem z hledisla vyššího principu mravního asi tento film neměl vzniknout. Nicméně soudružského vysmívání se západním agentům je o poznání méně než v Případu mrtvého muže . Navíc aluze na film Vyšší princip je zajímavá - nejen scéna z televize, ale i dobové filmové plakáty. Jak napsal Nerajohn Vladimír Brabec působí jako major, ale Jaroslav Moučka a Václav Mareš jako soudruzi. ()
Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na diváku je zločinem! Rok vzniku i spolupráce s tiskovým odborem Ministerstva vnitra ČSSR přináší normalizační zážitek o hořkosti Cupákova cyankáli a co je stejně špatné, příběh nefunguje ani jako krimi. Naštěstí je tu nechtěná komická rovina a u ní bych kromě Kuby, který v sobě evidentně pořád dusí Trautenberkovy křivdy, milerád vypíchl famózní závěr. Protistátní živel je brutálně potrestán tím, že se musí i se svým Mercedesem vrátit do Západního Německa a Moučkova elitní jednotka strážců socialistického zřízení oslavuje, že už nikdy více nebude dýchat jejich proletářský vzduch. To je win-win situace jak víno. Čest, soudruzi! ()
Co tohle jako melo bejt? Myslel jsem, ze to bude dalsi z tech dobrejch starejch detektivek s dobrejma napadama a solidnima hereckejma vykonama, ale to co sem shlidnul snad ani Klein nemoh myslet vazne. Herci me sice nezklamali, zahrali to sice prumerne, ale do takovejch detektivek v pohode. Jenze to co tenhle film srazi je naprosto dementni pribeh. Dyt tam skoro ani zadna krimi zapletka nebyla. Stara parta spoluzaku se po letech sejde s tim, ze kdysi byl jeden z nich udavac a ted jeden spoluzak umrel. A co jako, co kurva s tim? Dyt na tom nebylo nic detektivniho, poldove se tam furt jen tak motaj, poradne ani nevysetrujou, a bejvali spoluzaci si uzivaj. Mistama sem u toho usinal. Opravdu jedna z nejhorsich starejch ceskejch detektivek. ()
Galéria (6)
Fotka © Filmové Studio Barrandov
Zaujímavosti (9)
- Dentista (Jiří Hálek) říká po příjezdu Schmidta (Milan Riehs), že Čermák (Vilém Besser) zemřel před měsícem, kriminalisté (Jaroslav Moučka, Václav Mareš) o chvíli později ale říkají, že zemřel před třemi týdny. (rakovnik)
- Film se odehrává převážně v Náchodě, dále je možné spatřit halu Masarykova nádraží v Praze, nebo například pražské Holešovice, konkrétně Letenský tunel a prostor před budovou ministerstva vnitra v ulici Nad Štolou. (nezavisla)
Reklama