Jeden z nich je vrah

Tohle je parádní detektivka s parádní kamerou natlučená doslova hereckou elitou své doby. Všem kraluje Jiří Adamíra v roli detektiva, noblesní jako vždy s hlasem, který rozklepává kolena i mně. Nejedná se však o klasickou detektivku kdy s vyšetřovatelem rozplétáme stopy a hledáme viníka. Zde je vše jasné od začátku, spíše sledujeme jak kriminálka tápe a jak pozvolna utahuje smyčku kolem pachatelů. A nejzajímavější na tom je, že u jednoho ji zatáhne až moc čímž se film dostane k velmi zajímavému konci. Nebudu ale více spoilerovat, nečtěte komenty a koukněte na to. Mimochodem utopit pro film v roce 1970 Renaulta 8, to muselo bolet :-). Dávám za 4 stováky ty zelený... * * * * (17.05.2020)

Klein, Schulhoff, Toman - jeden z nich není ani vrah, ale ani režisér detektivek. Kleinovi, ač byl protežovaným režisérem detektivek, se povedla jen Sázka na třináctku, jinak kope okresní přebor. Tenhle námět je velmi zajímavý, a dostat jej do ruky třeba právě Schulhoff, udělá z toho skvělé psychologické drama s detektivním kořením. Ale tenhle film nedokáže udělat pořádně ani expozici kriminálníka, ani následně kriminalisty, a koneckonců, kriminalista zde dokonce překračuje hranice zákona, ale jeho zaujetí mu nevěřím. To už víc věřím Záhorskému coby soudnímu patologovi. A vlastně jsem pořád čekal, co se bude dít dál, a najednou přišel záběr na odjíždějící auto a konec. Potěšily mě tak vlastně jen záběry z pankráckéhjo hřbitova, neboť tam máme pradědu z manželčiny přízně. (07.04.2019)

Rozhodně nelze říci, že jde o špatný film, ale od poloviny film dost přešlapuje na místě, děj negraduje, ale pořád tak plynule ubíhá. Nakonec se Lohniský přiznává, že Holého zabil při rvačce a najednou není co vyšetřovat. Otevřený závěr, kdy oběšeného Šmídu naleznou na půdě jeho chaty, dává jistý předpoklad, že bývalí dva komplicové se rozhodli zbavit nejslabšího z party...ale také to tak být nemusí. Trochu nedotažené, výkon Adamíry byl velmi slušný. (26.10.2008)

Co by řekl páter Knox? Dušan Klein hřeší zkraje kariéry jako protřelý kriminálník; detektivní jsou na jednom z jeho prvních filmů pouze mimikry. Když začíná zdánlivě křišťálově průhledná zápletka o vyřizování účtů mezi pašeráky uměleckých předmětů tát jako líčidla na upocené staré šlapce, přichází na světlo naprosto nečekané procesní a etické souzení metod zarputilého vyšetřovatele Hájka v podání Jiřího Adamíry, který kráčí za pachatelem přes příslovečné mrtvoly. Tento v žánru vzácný obrat podtrhují rozhovory vyšetřovatele s patologem v podání Bohuše Záhorského a dokonale antiklimatické završení případu, jež někteří příznivci žánru hodnotí podle mě vyloženě chybně jako výsledek scénáristické bezradnosti. Průběžně se mi vnucovaly vzpomínky na skvělou Pennovu Přísahu a mínění o detektivce jako o bytostně filosofickém žánru. Jeden z nich je vrah navíc zdařile ilustruje, jak krajně obtížné na otázku kdo to udělal? (nejen v intencích kriminalistiky, ale obecně) odpovědět. I když se Klein stal v desetiletích po Jednoho z nich nekorunovaným králem české filmové detektivky, je škoda, že ho opustily vyšší ambice ohledávat žánr, byť na úkor zábavnosti, jinými než klasickými prostředky. (14.01.2017)

"Nechci žít s vrahy… Nikdo si nesmí myslet, že může zabít člověk a že se mu nic nestane, když to dobře vymyslí " Detektiv v podání Jiřího Adamíry se sice ve svém úsudku, pokud jde o pachatele vraždy bývalého řidiče Marka, mýlí. Celý ten závěr této poněkud netradiční (s nádechem noir) detektivky tak i proto vyznívá tak trošku do ztracena. Přesto však má tento film své určité kvality. Mě osobně zaujaly zejména filosofující dialogy mezi Adamírou a Záhorským v roli policejního doktora o svědomí policisty: "Co je pro společnost menší riziko. Nevypátraný zločin, byť by to byla vražda a nebo zločin vypátraný, ale za cenu porušení zákona. A určitých etických principů"... "Svědomí, s tím bych začal mít problém, kdybych je nechal, aby je potrestal Bůh... Když mohu sám říci ano, to je svědomí." Rozhodně tedy nejde o plytkou detektivku, což samo o sobě není málo. (26.06.2018)