Réžia:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Harry MacourekHrajú:
Milan Kňažko, Alicja Jachiewicz, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Vladimír Menšík, Pavel Zedníček, Jiří Hálek, Marián Labuda st., Zdeněk Řehoř (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Muž v strednom veku prichádza do protialkoholickej liečebne, aby sa zbavil svojej závislosti. Jej rôznorodé osadenstvo však nemusí bojovať len s vlastnými zdravotnými a psychickými problémami, ale aj proti sadistickému vychovávateľovi Masákovi a jeho výchovným metódam, o ktorých si vedie podrobnú evidenciu. V tragikomickom filme so zaujímavým hereckým obsadením je možné nájsť paralely s Formanovým filmom Prelet nad kukučkiným hniezdom, i všeobecnú kritiku dobovej spoločensko-politickej situácie. (RTVS)
(viac)Recenzie (279)
Sonda do strápenej ľudskej duše. Silne empatický náhľad do mysle alkoholika. Film o túžbe človeka po slobode a zároveň o ťažkom kríži, ktorý si musí niesť na vlastnom chrbte. Milan Kňažko excelujúci vo svojej životnej úlohe. Rebel, ktorý ide hlavou proti múru. Sebedeštrukčný hrdina, ktorý by si mohol ruku podať s R.P.McMurphym z Formanovho "Preletu nad kukučím hniezdom". Celá plejáda skvelých hercov. Výborná kamera. Vynikajúca réžia. Jeden z najsilnejších česko-slovenských filmov. "Dobrí holubi sa vracajú". **** ()
Na české poměry zajímavý a vydařený film, ale bohužel jsem zrovna u tohoto filmu měla asi zbytečně vysoká očekávání, protože po skončení nemám v sobě ty pocity, díky kterým bych mohla hodnotit výše. A ani neumím říct, co tam vlastně bylo špatně, když se mi to nelíbilo tak, jak jsem původně předpokládala. Herecké koncerty, na takové bardy je radost pohledět, jméno režiséra zprvu zarazí, ale pak Klein ukáže, že na to má. Jako mozaika výborné, možná by to pro mě chtělo chytlavější příběh, ale jinak dobrý český film. ()
Každá závislost oslabuje. Svoboda je poznaná nutnost.. Smutná studnice životních pravd a někdy relativní nespravedlnosti, která nás provází. Herecky třeskuté, přesto bych vyzvedl Miroslava Macháčka v roli umělce, který se nechtěl omezovat.. Apropo, zlidovělá hymna pacientů léčebny zaujme mimo jiné i souladem střihu a zpívaného textu (pomoz mi dávat, pomoz mi brát).. ()
Těžko říct... Jako celek na mě film nezapůsobil tak, jak by asi měl, ale jednotlivostmi vytaženými z kontextu rozhodně stojí za to. V první řadě s výborným Milanem Kňažkem v hlavní roli. I s těmi dalšími ve vedlejších postavách. Nevím, zda to byl scénáristův záměr, ale už jen pouhé zdůrazňování oslovení v prvním pádě u Rudolfa Hrušínského budilo dojem nadřazenosti a moci. Stejně tak výborné výkony dalších, zaujal mě například Zdeněk Řehoř nebo Miroslav Macháček. V neposlední řadě pak osobnost Josefa Somra, jehož hlášky, byť kontroverzní, stojí za zamyšlení. A nelze zapomenout ani na povážlivě unaveného Vladimíra Menšíka a jeho poslední roli před kamerou. Oceňuju kontrast tématu (na můj vkus až příliš naturalistická scéna léčebné metody vyplachování úst alkoholem) a barokních kulis ve spojení s éterickým operním doprovodem. V retrospektivních záběrech překvapivě únosná Eva Vejmělková a zajímavý začínající Michal Dlouhý. Včetně poměrně odvážných narážek ve stylu, že "Nejedlého Smetana" může produkovat duchovně založenou hudbu. Ovšem závěrem - prohlásil-li Hrušínský, že kdo si u práce zpívá, je potenciální flákač, pak já jsem doubleflákač:-) ()
Galéria (14)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Vladimír Souček
Zaujímavosti (24)
- Během natáčení si Vladimír Menšík musel píchat injekce. V nedalekém Humpolci bydlel v hotelu s Mariánem Labudou. Ten mu pomáhal hledat místečka na těle, kam se ještě dala jehla přiložit. (SONY_)
- Když zemřel Vladimír Menšík, Milan Kňažko poslal amatérský filmový záznam, který vytvořil v průběhu natáčení, jeho rodině. (sator)
- Milan Kňažko v roli topiče Miloše Lexy je topičem v Národním divadle v Praze. Milan Kňažko pracoval v dělnické profesi také v Národním divadle, ale v Bratislavě, a to na pozici kulisáka, v době, kdy nebyl přijat na VŠMU. (sator)
Autorské duo Klein-Pecháček vneslo do české kinematografie československého období výrazný osobitý tón, jehož asi nejtrvalejším plodem zůstane již zklasičtělá básnická pentalogie. Alkoholismus je pravděpodobně nejznámější látkou, na níž se dá zvlášť dobře vyložit dnes všeobecně přijímaný fakt , že čas černobílého zjednodušeného rozlišování "zdravých" a "nezdravých" látek vhodných či naopak smrtelně nebezpečných pro naše zdraví je nenávratně pryč. Řečeno s nadsázkou fakt je ničím, kontext a poměrnost jsou naopak vším. Cesta či návrat do normální společnosti zdravých a vyvážených dospělých jedinců je krajně nesnadná a pro mnohé uzavřená; alkoholismus totiž zpravidla není omezen na drogovou závislost, ale sdružuje současně další osobnostní trudy, nevyváženosti a patalogie; lze říci, že sám o sobě je rovněž patologií. Důvěrná znalost prostředí - původním povoláním je Pecháček lékař, další z těch, kteří medicínou vrostli do české literatury a získali si v ní poprávu stálé místo - je východiskem do celé galerie postav a osobností na obou stranách - jak klientů, tak léčících. Milan Kňažko, poprávu mimořádně hrdý na kvalitu své češtiny, ve svém Lexovi předvedl suverénní výkon, dokonale odrážející muže na citlivém rozhraní plebejství, tvořivého umělectví a nepochybné kultivovanosti, krerý zápasí s viditelným Kainovým znamením svého plebejského původu, nedokončeného vzdělání a potácivé pouti životem. Brilantní je i Sommerův výkon v úloze primátora a Hrušínského vrchní ošetřovatel Masák, suverén v barokních labyrintech kunštátského kláštera balancující na ostří nože mezi nezbytnou razancí a značnými psychickými zvláštnostmi (v tomto ohledu navazuje na pana Kopfrkingla ze SPALOVAČE MRTVOL), dále rozmnožuje skvělou sérii Hrušínského nápaditých vrcholných kreací z komediálních filmů osmdesátých let. Za víc než zmínku stojí další velikán této generace Vladimír Menšík. Kleinova konstatace, že na malou plochu kunštátských exteriérů se odařilo shromáždit galerii skvělých českých herců, je doplněna neméně dobře zvládnutým komparsem klientů léčebny. Lyrické pozvolné plochy, v nichž je film natáčen, kamera, která se doslova mazlí s barokními interiéry kláštera, pozvolna převádí všední den léčebny do další polohy, symbolizované Lexovou spolužačkou Soňou, operní pěvkyní, jejíž vnějšková suverenita je nahlodána stejnými pochybami jako Lexova. Ve všech svých věových ztvárněních podobně jako v Lexově případě (v případě mladého Lexy se jednalo o jednu z vůbec prvních rolí tehdy jinošského Michala Dlouhého) je ztvárněna na mimořádné úrovni - vedle Evy Vejmělkové tu září přední polská herečka Alicja Jachiewiczová. Finále filmu - neúspěšný Lexův pokus o adaptaci ve světě slavné spolužačky končí návratem do léčebny a uchýlením do domicilia konečně nalezené dospělosti. "S knihami je to jako s alkoholem. Nejsou dobré nebo špatné samy o sobě, ale tím, co v nás probouzejí" Toto myšlenkové vyznění HOLUBŮ poctivostí své věcnosti a otevřenosti vlastně není špatné. I pro nás, diváky, může být dobrým odrazovým můstkem do skutečně žitého plného života. Také dnes. () (menej) (viac)