I tre volti della paura

Tři příběhy, které spojuje vynikající Boris Karloff. První je překvapivě pouze průměrný thriller, zbylé dva jsou na to už mnohem lépe. Druhá povídka má skvělou gotickou atmosféru a překvapilo mě, co se myslelo pod pojmem Wurdulak, protože jsem čekal vlkodlaka :) Poslední je nejkratší, za to nejděsivější. Maska hraběnky se docela vyvedla, takovou dámu bych uprostřed noci potkat vážně nechtěl. Navíc se mi líbilo, že režisér na samém konci jasně ukázal, že má i smysl pro humor. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že tenhle Bavův snímek je malinko slabší, než ty, co jsem v poslední době od něj viděl. 7/10 (20.07.2010)

Tak ako pri asi každom komentári k poviedkovému filmu musím aj tu poznamenať, že ich z hĺbky duše nemám rád, ale Black Sabbath je výnimkou. Jednak sa to naplno prejavuje Bavov cit pre vizuál (neskutočné kulisy, dizajn domov a bytov, nádherné farby, či halogénové nasvietenie), ale aj obsahovo je to na svoj žáner nadštandard. Žiaden z príbehov nestojí na záverečnej pointe, čo ma irituje na takmer všetkých filmových poviedkach, aj ten náznak pointy v záverečnom príbehu je celkom vkusný. Sú to svojbytné filmy akurát osekané do tretinovej stopáže, sú skvelo vystavané a účelom príbehu nie je iba smerovať k záverečnej minúte, ktorý "vyrazí dych" Paráda! (27.11.2020)

Ebertův idiot plot (jakýkoli rozvoj zápletky by vůbec nevznikl, kdyby se postavy nechovaly jako idioti) dotažený prakticky k dokonalosti ve všech povídkách. Nicméně z poslední povídky (Drop of Water) nečekaně vytane vskutku strašidelná záležitost, dokonce i s náznaky režijní invence (dům mrtvé ženy posetý kočkami a panenkami), kde za pomoci klasických žánrových propriet (zhasínající světlo, kapající voda, houpající se křeslo a jedna dost hnusná mrtvola) se daří vyvolat ten nejklasičtější pocit strachu, za který jsem Bavovi vděčný. Jo a sebeshazující poslední záběr též dost potěšil (26.10.2012)

Velmi nevyrovnaný film, což u povídkových snímků není vzácné. Povídka ,,Telefon" má sice zajímavý námět, leč v literatuře ( odkud čerpá) i filmu je pro dnešní dobu nijak výjimečný. Krásná M.Mercierová (Angelika) za podívání rozhodně stojí! Nejlepší je určitě ,,Kapka vody", která je po výtvarné stránce naprosto bezchybná - barokní obrazy interiérů, šerosvit a hra barev a tónů od zlaté přes okrovou, purpurovou, hnědou, bílou, šedou až k černé s tisíci (možná miliony) odstínů a přechodů. Kapka vody je tíživě dusivá, s minimálními prostředky vytváří slušnou atmosféru ( kapání vody, vytřeštěné oči, ruka, moucha...). Horror s monstry je zastoupen ,,Wurdulakem", povídkou typicky romantickou, kde den a noc, stíny a tma, rozvaliny a starý klášter hrají opět důležitou roli. Ostatně i interiér stavení je pln detailů a divák je v úvodních záběrech pomalé kamery nedokáže ani vstřebat. Boris Karloff je zde spíše ikonickým doplňkem, než výraznou hereckou hvězdou. Natočeno dle tria spisovatelů - A.P.Čechov, A.K.Tolstoj, G.de Maupassant. Celkově mezi 3-4*. (21.01.2012)

Traduje sa, že inšpiráciou pre voľbu názvu kultovej hudobnej britskej skupiny Black Sabbath bol tento film, ktorý natočil taliansky režisér Mario Bava v roku 1963. Originálny názov tohto snímku znie "I tre volti della paura", ale v anglicky hovoriacich krajinách bol distribuovaný pod titulom "Black Sabbath". Muziku formácie Black Sabbath mám rád, takže som bol veľmi zvedavý na film, podľa ktorého sa pomenovali. Jedná sa o poviedkový horrorový snímok, ktorý je zložený z troch epizód. Prvá, úvodná časť "The Telephone" (Il Telefono) je o výhražných telefonátoch. Potom nasleduje gothický vampírsky príbeh "The Wurdulak" (I Wurdulak). Túto trilógiu uzatvára spiritualistická ghost story "The Drop of Water" (La goccia d´acqua). Ja som bol spokojný. Užil som si to. Bolo to veľmi dobré. Bravo maestro Bava. **** (11.11.2022)