13 hodín: Tajní vojaci v Bengázi

Solidní akce plochý příběh nespasí. Bay ve snaze o vážnost ztrácí zábavnost. Situace banda drsných borců proti hadrovým hlavám už tu byla nesčetněkrát. Krvavé finále je sice fajn, ale v tom čekání na něj mi chybí víc hlášek a nějaký ujetý sadistický magor co by tu nudu trochu ozvláštnil. Beru, že podle skutečných událostí znamená méně toho všeho a více kruté reality, ale to by to chtělo sledovat zajímavější dějinný milník. Na takové věci příště radši Greengrase, nebo to natočit z pohledu aláhovců, kde by kulišáci ze CIA byli za záporáky. (08.07.2016)

13 hodin to subjektivně končí, Myšák tahá z rukávu jednu patetickou patronu za druhou, nechybí krvavé igelity a americká vlajka... Jinak je tahle snaha uchopit absurditu geopolitické situace realistickým pohledem roztomile cheesy. S většinou hrdinů-kontraktorů byste zašli na pivo a hon na lišku, jsou plnovousatí, prostořecí, jednoduší a na rozdíl od přemoudřelých a převzdělaných operativců "znají mapu". Ale akce servírovaná ve vlnách má balls, gore faktor i dynamiku. Chvílemi ale Bay zapomíná, že se chtěl držet zkrátka a vytahuje svoje typické mortary. Ta stopáž je těžko obhajitelná a ideově se tohle dílo (jako Michaelovi všechny "přemýšlivější" filmy) pohybuje na minovém poli natvrdlosti... ale je to fajnová zábava, ne tak ostře řezaná a soudržná jako Black Hawk Down, ale pořád to spolehlivě vystačí na titul nejupocenější a nejsentimentálnější macho biják roku 2016. Škoda, že se na konci nevynoří Optimus Prime. To by bylo za plnej kotel. (18.01.2017)

Asi to není špatný film, ale osobně mě moc nebavil a z počátku jsem i uvažoval, že z kina odejdu. Hlavní postavy mi nebyly moc sympatické - strašně mi vadily ty jejich hipsterské fousy, kvůli nimž jsem je od sebe v podstatě nedokázal rozeznat. Pár momentů je tam docela silných, ale jako celek se mi tam z mé strany příliš často vkrádala značná znuděnost. Z poslední doby mě více oslovil podobně laděný film Kandahár (rovněž natočený podle skutečné události). (03.02.2016)

Byly tam momenty, které šly trochu přes čáru, ale jinak akce jsou prvotřídní. Sebeobětování pro vlast se zbraní v ruce je čest pro správného chlapa. To ano. Směrem k této pravdivé události si dovolím podotknout, že s osobní zodpovědností (či sebereflexí) se bývalá americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová moc nepárala. Takže vina zůstala bez adresáta. Koho dnes zajímá objektivní pohled? Navozující důvěrně známé. "Já nic, já muzikant" (12.07.2016)

Michael Bay skládá reparát a po všelijakých trailerech na začátku února servíruje první zásadní překvapení roku, byť nemám obavu o to, jak strašný hejt ten film schytá a za co. Nejde neočekávat Black Hawk Down ve verzi 2.0, ale to, že ho divák nakonec opravdu dostává, je vlastně dobře. Rozdíl je v tom, že zatímco Scott povýšil válečnou vřavu na filmařské umění, Bay ji servíruje po svém, v rámci subžánru vlastního tvůrčího ega. Berte, nebo nechte být. 15 let uplynulo jako voda a divácké vnímání se zásadně změnilo, takže pokud odrůstáte na Call of Duty (a dalších wannabe klonech), musí vás to zákonitě strhnout. Bay jde cestou nejmenšího odporu a vcelku sympaticky nalinkuje hrdiny z masa a kostí, přičemž po všech těch klišé a kýčovitých výjevech jde tak na sílu, až se na něj vlastně ani nezlobíte, protože takhle je umí jenom on. Paranoiu rozpadlého státu, kdy si nemůže cizinec být jistý ničím, nechává sálat z plátna v plné úderce a pak rozjede plnokrevnou válečnou palbu, která s malými přestávkami trvá až do konce, kdy přeživším tečou slzy a vám taky. Ta akční jízda je vlastně něco tak impozantního, v nepřehlednosti kamery a střihu zároveň vtahujícího, až zůstává rozum stát nad tím, proč to protentokrát nevadí. Je to válečná řež bez sebemenšího přesahu, ale taky bez filmařského kompromisu. V týdnu startujících prezidentských primárek si republikáni nemohli přát v kinech nic lepšího. PS: Chápu, že Michael musí hlavouny v Universalu něčím živit, ale nešla by vyjednat dohoda pěti osobních akčňáků ku jedněm Transformerům? (03.02.2016)