13 hodín: Tajní vojaci v Bengázi

Solídna fuška s remeselne nakrútenými drsnými akčnými scénami. Budovanie ticha pred búrkou vonkoncom nie je zlé, len v praxi to vyzerá tak, že film má pomaly dve a pol hodiny, z toho prvú hodinu a štvrť sa temer žiadna akcia nekoná a potom pre zmenu nemá doslova konca-kraja a končí sa až záverečnými titulkami. Dovtedy režisér okrem atmosféry buduje postavy a vzťahy medzi nimi, ale napriek typovo presnému kastingu postavy nezaujmú, sú bežne nahodené, ich rodinné telefonáty nudné a banálne. Potom našťastie na mesto padne tma, začnú pišťať pneumatiky, autá horieť a komando vojakov a kancelárskych krýs zostane zabarikádované (či skôr uväznené) v rozľahlom komplexe. Vojaci sú síce vnútri a majú výcvik a zbrane, ale „oni“ sú vonku, chcú ich vidieť stoj čo stoj mŕtvych a je ich strašne veľa. Potiaľto OK. Biednejšie je to so strihom (ku koncu je hlboká noc, potom sa obzor začne trhať prvými slnečnými lúčmi, potom je ZASA noc, následne skoro denné svetlo a potom znova tma) a logikou ako na strane ozbrojencov (rafinovane si so sebou privezú autobus plný zbraní a munície a ešte rafinovanejšie ho nechajú na dostrel vojakov, aby ho tí mohli odpáliť), tak Američanov (hoci tušia, že osobné auto, ktoré na chvíľku zastavilo pred ich bránou, má za úlohu zistiť súradnice, na ktoré následne budú vypálené rakety, Američania nič neurobia s tým, aby „nešli do väzenia“, pritom predtým postrieľali asi 180 tisíc mužov a zaujalo ma tiež to, ako neustále nechávajú priblížiť sa ďalších a ďalších nepriateľov tesne k múrom základne, hoci s pár granátometmi alebo aspoň odstreľovačkami by ich zneškodnili do 300-metrovej vzdialenosti a do rána mohli hrať karty a piť kávu). Mimo koncového telefonovania vás tento film bohvieako emočne nezasiahne, vlastne takmer vôbec. (07.01.2017)

Z mistra Baye se stal totální šulin. Odporná propagandistická lež. Ničím jiným tento snímek není. Za pochvalu stojí vyloženě jen speciální efekty a akce, kvůli které se na film každý kouká, ale ani ta akce není nějaký extrémně úžasným zázrakem. Úvodních 40 minut je 40 nejulhanějších minut, které jsem za hodně dlouhou dobu viděl. Už ty úvodní žvásty, co si Bay troufl napsat do titulek, jsou hodně silným kafíčkem a ustojí je jen ti úplně duševně nejomezenější diváci a divačky. Fujtajb!. Celá zápletka stojí za tím, že si "nejmírumilovnější" USA, šířící ve světě mír a lásku, postaví v centru Libye "diplomatickou" základnu (NIKOLI AMBASÁDU), kde se plánují protilibyjské operace. Je to zhruba totéž, jako by si jednotky ISIS postavily vedle Bílého domu teroristický areál. Samozřejmě, že tak rozsáhlý komplex je trnem v oku každého rozumného Libyjce. Kdo by se cítil příjemně, kdyby se k němu nastěhoval nepřítel. Dalším hnusem jsou ty všudepřítomné patriotistické žvásty, které mi rvaly uši. Vůbec tím nejtrapnějším bylo na celém snímku sledovat asi 20 minutové rozhovory všech zúčastněných vojáků s rodinami. Samozřejmě, úplně každý měl manželku a minimálně 2 malé děti, aby v očích všech diváků vypadali jako ti nejvíc hrdinští tatínkové, kteří dělají ze světa lepší místo. Sem tam mrkla na diváka odporná reklama, třeba když se jela jedna těhotná manželka s dětmi občerstvit do McDrivu. To bylo opravdu kouzelné! Samozřejmě, že po dojemných hovorech nemohlo následovat nic jiného než boj tatínků proti odporným teroristům, kteří bránili svoji vlast před invazí nepřítele. Bez amerických píčovin se dnes již neobejde téměř žádný americký film. Tady to ovšem blilo do očí od první minuty a prezentované lži u filmu, který se honosí tím, že je "based on true story", to opravdu nebylo v mých silách přehlédnout. Film určený výhradně pravidelným návštěvníkům nějakého lobotomického ústavu. Závěr potom byla trapárna toho nejvyššího kalibru. Pokud se kouknete zhruba od 45. minuty, tak se to v rámci možností přežít dá. Bohužel jako celek je to odpad nejhrubšího zrna. (05.06.2016)

Ano je to pravda a myslím si, že už na to přicházejí i USA. Některé země nepotřebují demokracii. Potřebují diktátora. A pokud s tou zemí nebude problém na venek, asi by nám mělo být jedno co se děje uvnitř. Jistě, jako lidé můžeme proti tomu a tomu protestovat, ale ať si to tam vyřeší sami. Export západní demokracie navíc často vyvezen vojenskou silou už pardon rozesral nejednu muslimskou zemi, kde to naposledy fungovalo za kolonií. Některé země prostě potřebují kruťáka, co to tam zná, co zná historii té země a ví jak na místní. Doufám, že teď to západ nepodělá u Sýrie a Asada. Co ten až půjde od válu, kdo to tam převezme? Bude druhá Libye? Irák? 13 Hours: The Secret Soldiers of Benghazi je perfektní válečný film. Je o lidech co pak na vlastní kůži musí hasit přešlapy politiků a vůdců. Umírají v zemi, která je jim u pr..., v konfliktu jemuž ani nerozumí, zatímco doma mají rodiny, které ty své táty potřebují... Je mi jasné, že to nejde brát takhle jednoduše, ale už mám plné zuby muslimů a celé podělané Afriky. Michael Bay nám zase naservíroval lahůdku, bohužel točenou podle skutečné události... * * * * * (30.12.2016)

Solidní akce plochý příběh nespasí. Bay ve snaze o vážnost ztrácí zábavnost. Situace banda drsných borců proti hadrovým hlavám už tu byla nesčetněkrát. Krvavé finále je sice fajn, ale v tom čekání na něj mi chybí víc hlášek a nějaký ujetý sadistický magor co by tu nudu trochu ozvláštnil. Beru, že podle skutečných událostí znamená méně toho všeho a více kruté reality, ale to by to chtělo sledovat zajímavější dějinný milník. Na takové věci příště radši Greengrase, nebo to natočit z pohledu aláhovců, kde by kulišáci ze CIA byli za záporáky. (08.07.2016)

Michael Bay skládá reparát a po všelijakých trailerech na začátku února servíruje první zásadní překvapení roku, byť nemám obavu o to, jak strašný hejt ten film schytá a za co. Nejde neočekávat Black Hawk Down ve verzi 2.0, ale to, že ho divák nakonec opravdu dostává, je vlastně dobře. Rozdíl je v tom, že zatímco Scott povýšil válečnou vřavu na filmařské umění, Bay ji servíruje po svém, v rámci subžánru vlastního tvůrčího ega. Berte, nebo nechte být. 15 let uplynulo jako voda a divácké vnímání se zásadně změnilo, takže pokud odrůstáte na Call of Duty (a dalších wannabe klonech), musí vás to zákonitě strhnout. Bay jde cestou nejmenšího odporu a vcelku sympaticky nalinkuje hrdiny z masa a kostí, přičemž po všech těch klišé a kýčovitých výjevech jde tak na sílu, až se na něj vlastně ani nezlobíte, protože takhle je umí jenom on. Paranoiu rozpadlého státu, kdy si nemůže cizinec být jistý ničím, nechává sálat z plátna v plné úderce a pak rozjede plnokrevnou válečnou palbu, která s malými přestávkami trvá až do konce, kdy přeživším tečou slzy a vám taky. Ta akční jízda je vlastně něco tak impozantního, v nepřehlednosti kamery a střihu zároveň vtahujícího, až zůstává rozum stát nad tím, proč to protentokrát nevadí. Je to válečná řež bez sebemenšího přesahu, ale taky bez filmařského kompromisu. V týdnu startujících prezidentských primárek si republikáni nemohli přát v kinech nic lepšího. PS: Chápu, že Michael musí hlavouny v Universalu něčím živit, ale nešla by vyjednat dohoda pěti osobních akčňáků ku jedněm Transformerům? (03.02.2016)