Psi, chcete žít věčně? aneb Peklo u Stalingradu

Jak viděli tvůrci Stalingrad a patrně nejslavnější bitvu druhé světové války? Po svém, jak jinak. Co se taky dá čekat od hraného filmu, který může jen vybrat jistý úhel pohledu na osudy hlavních hrdinů v dějišti velké bitvy? S využitím tehdejších filmových možností je film z jedné strany více věrohodný, neb se musel používat kompars a hodně dobových uniforem a kostýmů, což má ale divák obvykle na háku a sleduje hlavní tok příběhu, což je druhá, ta hlavní stránka filmu, a ta působí na lidi, diváky. A svým způsobem je to bizarní, neb film vyhrává u lidí, na které nejvíc zapůsobí a díky tomu ho pak hodnotí jako dobrý či špatný...A tak se vydělává na tom, jak kdo umí realitu přetvořit pro lidi, kteří na to chodí už jako na kulturu, ne jako na dějinný zápas... Ale vše je tak jak je, jinak to být ani nemůže, takže čemu se vlastně divit? A přece tehdy se koukalo na tyhle filmy ještě i z pohledu socialistické ideologie, a dneska už žádná ideologie nad námi nevisí, tedy pokud si ji nad sebe nepověsíme sami... (10.09.2011)

zaujímavý snímok. Na tú dobu dosť realisticky natočený. Dali sa sledovať dve línie - stav obyčajných vojakov v predných líniách, a rozhovory o plánoch a chybách v generalite. Skľučujúci bol pohľad na doráňaných vojakov v pivnici nútených počúvať Goeringov prejav, ktorý mal v berlíne pri oslavách 10 výročia prevzatia moci. (06.01.2020)

Dobrý, hodně dobrý film, kterému jsem věřila. Jak mizernému německému vrchnímu velení s Hitlerem v čele, tak pocitům a náladám německých vojáků v Rusku. Šestá německá armáda s generálem Paulusem v čele zůstala obklíčena v sovětském vnitrozemí. Její přesun do Stalingradu jen potvrdil zkázu a smrt. Nefungovalo zásobování a rozkazy zněly raději sklady spálit, než rozdat potřebné věci vojákům. Včetně potravin. Tohle by měli vysílat v televizi pravidelně, aby některé lidi přešla chuť válčit. (15.05.2017)

Výborný německý černobílý film z r.1959 z pohledu německých vojáků a důstojníků na celé dění tenkrát v r.1942 u Stalingradu. Otevřeně se zde snoubí kritika na Hitlerovo vedení války se zoufalou situací obyčejných vojáků, kteří nejen že nebyli připraveni a vybaveni na krutou ruskou zimu, ale navíc začali přemýšlet o své bezvýchodné situaci v cizí zemi a ptají se : "Co zde chceme ? Ani se nedivím, že nás ženou jak prašivé psy..." Na to, že je film černobílý a starý půl století, může se směle postavit ke svým slavnějším barevným filmovým "potomkům". (28.07.2009)

Překvapivý válečný film na svojí dobu, kdy 14 let po válce Německo okamžitě chtělo ukázat jak to u Stalingradu ve skutečnosti bylo a nešlo to jinak, než hlavně po psychické stránce, jelikož na technickou stránku v té době ještě ani filmový průmysl nebyl, i když Stezky slávy v té době ukázaly fakt, že možné je v jakékoliv době skutečně všecko. Každopádně tento film německého vojáka zobrazuje jako obyčejného člověka, ne nestvůru, což také tak ve skutečnosti bylo a nejdůležitější na tom hlavně je, že německý voják u Stalingradu rozhodně zažil perné chvíle a tady jsem je mohl hodně syrově vidět, což mě hodně potěšilo. Psychologie se tu zobrazuje podobně jako v dalším německém filmu Most, takže kvalitu určitě tento film ztrácet nebude, ba naopak, klidně bych mu dal i plný počet, jen mně na něm štvala jedna věc, a to je ta, že se tvůrci do Stalingradu zapletli s milostným románkem, který v takovémto filmu je skutečně naprosto zbytečný a dané věci určitě nepřidá. Když chci vidět válečný film z války, natočený chvíli poválce ukazující mi psychologii na entou, tak hlavně chci to, a nechci sedět v křesle a sledovat, jak tenhle si nahání tuhle přes most, kde už jsou rusáci a čekaj s puškama až někomu ustřelí palici. Každopádně i tak je to bod negativní, ale stále relativně malý. Celý film na tom totiž nestojí a i tak se na to určitě dobře bude vzpomínat. Na Stalingrad jsou Němci machři, sice to tam pohnojili, zaplaťpánbůh, ale zase o něm točí nejlepší filmy. (19.04.2009)