Korunný princ

Ne, že bych neměl rád Janáka, ale žánr české filmové pohádky (kolikrát už to píšu nebo čtu jinde) je opravdu pomalu vyčerpán, takže pokud tvůrci nepřijdou s něčím opravdu výjimečným, klasické postupy už mě nudí. Ze začátku to vypadalo na lepší průměr (slušný děj, kamera, výprava, herci - obzvlášť Hádek se odvázal, ale mohl být na obrazovce déle), pak mě ale vše začalo nudit a bylo mi celkem jedno, kam se to vyvine. (05.01.2016)

"Dobrý den...a co jsem to chtěl..." Za posledné roky asi najviac vydarená rozprávka, aj keď konkurencia nebola nič moc. Korunní princ prekvapil jednoduchosťou a dobrým prístupom bez toho, aby tvorcovia zbytočne tlačili na pílu či už v akčných scénach či humore, pretože ono sa to ľahko otočí proti vám. Humor a vtípky fungujú, čo je veľmi dôležité, pretože ak má spomínaná konkurencia v podobe všetkých vianočných rozprávok za posledné 3-4 roky nejaký problém, tak to bol práve humor. Nie silený, ani tu ho nie je zas tak moc, ale je prirodzený a úprimný. Príbeh fajn, herci fajn, zvlášť K. Hádek a jeho sluha P. Kříž, princezná sympatická, takže spokojnosť. J. Abrhám asi v ruke dlhe nemal sekeru, ale asi to tak nemotorne malo vyzerať...70%. (29.12.2016)

Příjemné překvapení. V úhoru současných televizních i celovečerních pohádkových příběhů zastává Korunní princ tu přijatelnější formu, částečně také proto, že se dokázal vymanit ze zavedeného líbivého stereotypu (což je vzhledem k výběru režiséra přinejmenším podivuhodné). Příběh má spád, myšlenku a je na něm znát jistá scénáristická propracovanost, přestože leccos by se dalo ještě vylepšit. Jak už se ve svém obšírném pojednání zmínil kolega Adam Bernau, za nejslabší považuji překvapivě oba královské páry, které se stávají pouhou kulisou, přičemž jejich rozhodující slovo má nemalý význam. Tradičním nešvarem moderních pohádek je potom jejich záliba v rytířských turnajích, většinou stylizovaných do velkorysé akční podívané, ale v případě Karla Janáka je to přece jen posun k lepšímu (viz. jeho předchozí tvorba). Celkově nelze proti Korunnímu princi nic zásadního namítat, atmosféra je přímo pohádková, elixír zapomění bych ocenil jako jednu z nejzdařilejších ingrediencí současných českých pohádek a herci hrají své postavy s neskrývaným potěšením a elánem. Příjemně překvapili jak mladí, tedy Děrgel, Hádek i Josefíková, tak herci starší generace, především vynikající Kříž a Abrhám. Ten v roli půvabného čaroděje, tedy mimo svůj klasický záběr, naznačuje, že by mohl být vítanou posilou i lehčích žánrů. Po letech prachbídného strádání a nepřekonatelného odporu se konečně objevil záblesk něčeho lepšího, vtipnějšího a stylovějšího. Na obyčejnou televizní pohádku málem zázrak. (27.12.2015)

Když už jsem začínal mít pocit, že s českou pohádkou je definitivně konec, dorazil Korunní princ a s ním kapka naděje, že by nemuselo být tak zle. Konečně po dlouhé době zase jedna povedná. Pohádková, úsměvná a konečně i lidsky milá pohádka, která vypadá přesně tak by pohádka vypadat měla. Nechyběla romantika, humor, ani napětí. Až na Hádka nikdo křečovitě nepřehrával, Gandalf Abrahám pobavil, Patrik Děrgel několikrát rozesmál, stejně jako zápletka s lahví, která je vždy po ruce, aby děj zkomplikovala. Animovaný úvod vyvolal v paměti ozvěnu klasických zemanových pohádek kombinovaných se vzpomínkou na Harryho relikvie smrti, nechyběl slušný rytířský turnaj evokující Příběh rytíře, a hudba potěšila, přestože občas byla velkolepější než celá pohádka. (31.12.2016)

Výtvarně vydařená pohádka, kde hezkou princeznu nakonec získá sympatický princ, který statečně zvítězil nad opelichaným kašírovaným drakem. Téma drog, resp. elixírů, je tu zvládnuto lépe než ve Třech životech, rivalita dvou bratrů dává vzpomenout na to, Jak se budí princezny a rytíř Lavice připomíná Příběh rytíře. Dnes je Korunní princ pohádkové novorozeně, třeba jednou bude drnkat na strunu nostalgie, stejně jako Tři oříšky pro Popelku nebo šílená princezna, tedy šíleně smutná. (24.12.2015)