Glass

Ten nápad sám o sobě není špatný, ale jeho provedení je - stejně jako u Rozpolceného - většinou nechtěně směšné. Líbilo se mi, že film chtěl s komiksovými stereotypy pracovat stejně jako (skvělý) Vyvolený, že to na rozdíl od předchozího snímku nebylo jen sólo přehrávajícího Jamese McAvoye a že jsem zase v kině viděl Bruce Willise. Jenže pořád v tom něco skřípalo. Především tedy ve vězení... A potom před ním. Úvod přitom vypadal vcelku slibně. (22.01.2019)

Mr. Shy si s tím hodně vyhrál. Důsledně pracuje s dramatickým potenciálem všech tří hlavních postav a jejich prohlubující/blížící se interakce uvnitř jednoho baráku, graduje a baví skoumáním a rozkrýváním podstaty brilantního námětu, který stvořil před 19 lety a před 3 na něj navázal (magická myšlenka přítomnosti komiksových hrdinů v realitě), a dělá to pro něj typickou vychutnávkou vizuální kreativity, tematických odkazů a ve finálne i dvěmi pointami. Ale přesto, že to při první pointě do sebe všechno zapadá a stává se správně konspiračním a vůči divákově očekáváním originálním a odvážným, nejsem si úplně jistej, že jsem to tak chtěl. Nemluvě o druhé pointě, která tam prostě neměla být vůbec, protože na ni film absolutně není stavěný. (20.01.2019)

Těžko říct, co jsem čekal víc, jestli spíš průser či potvrzení kvality, ale Shyamalan mě nakonec potěšil. Už to funkční spojení světů Vyvoleného a Rozpolceného mě příjemně překvapilo, nijak nedrhlo a podařilo se dobře navázat na děj obou výše zmíněných snímků. A než se děj přenesl na pozemky před ústavem (téměř přesně po hodině a půl), děj mě moc bavil a užíval jsem si hlavní postavy, resp. jejich představitele. McAvoy pokračoval ve své parádní herecké exhibici (a že měl znovu prostor se vyřádit), Jackson si díky svému velkému charismatu v pohodě vystačil i s pár výrazy a Willis byl dobrý, ale přece jen trochu zaostával (ve scéně, kdy Dunn běží přes dlouhou místnost, jsem měl neodbytný a zároveň trochu posmutnělý pocit, že už přestává stačit…nechce se mi tomu věřit, ale jakoby nám Bruce zestárl či co). A bohužel, jak už jsem naznačil, závěrečná cca půl hodina film táhne postupně dolů a banální konec mě vyloženě minul. Navzdory tomu i faktu, že se mi Vyvolený i Rozpolcený líbily víc, jsem ale stále dost spokojen a hodnotím slušnými 4*. (18.05.2019)

// Kreativní proces u psaní scénáře k tomuhle filmu si představuji asi tak, že Shyamalan po nečekaném úspěchu Split začal radostně mlátit hlavou o klávesnici dokud mu někdo neřekl dost, na víc stránek stejně nemáme rozpočet. Druhá polovina filmu je v podstatě tak špatná, až začnete chvíli pochybovat nad tím, jestli jste se sami náhodou neocitli v nějaké pochybné cvokárně. 2/10 (16.01.2019)

Nějak nechápu, proč Shyamalan vlastně natočil tento emocí prostý recyklát, který dějově navazuje na jeho starší (a celkem ceněná) díla Vyvolený (2000) a Rozpolcený (2016), protože tady už režisér jen mlátí prázdnou filmovou slámu a nenabízí vůbec nic nového. Neskutečně dlouhá prázdnota, kterou drží nad odpadem jen výborný herecký výkon Jamese McAvoye (např. Willis úplně do počtu). Někdy se stává, že i dvouhodinovou nudu vytáhne nahoru alespoň strhující závěr, ale tady se nepovedlo zhola nic (naopak, ti lidé zírající šokovaně do mobilů, mě na konci spíš nechtěně rozesmívali, stejně jako některá moudra o poznání vesmíru). Obrovské zklamání a dosud nejslabší snímek Shyamalana, který po jednom kroku vpřed, udělal zase dva vzad. (27.12.2019)