The Florida Project

Nosnou myšlienkou ( a najsilnejšou ) je kontrast medzi detským svetom a tým dospelým. Detský svet prezentuje šesťročná Moonee ( talentovaná Brooklynn Prince ) a jej svet je zábavný, bezstarostný, nevychovaný a divoký. Jej mladá matka, zúfalá socka bez stáleho príjmu živiaca sa predajom pochybnej kozmetiky či sexom, je symbolom beznádejnosti, lebo to tak chce. Režisér tohto nezávislého snímku Sean Baker umne skladal scény a pomocou skvelej kamery mnohokrát "odchádzal" od zobrazovaných problémov a akoby z bezpečnej vzdialenosti ukazoval divákovi ich priebeh. Záver príbehu je logickým vyústením trochu dlhšieho filmu, ako by sa žiadalo, a záverečná scéna ma dostala do kolien. (14.04.2018)

I přesto, že se ve filmu objeví téma pedofílie, prostituce, drog a různé jiné kriminality tak je to všechno jen okrajové a celý film se věnuje úplně něčemu jinému a proto je tak krásný a milý. Ke konci jsem osobně čekal nějakou větší pomoc od postavy Bobbyho ale nestalo se a proto jsem byl lehce zklamaný. I tak ale pěkné 4*. (22.02.2018)

Je pravda, že si ten film len tak plynie, nič poriadne sa nedeje, skoro nuda a všetko to pomaly smeruje k takému koncu, aký aj bol (nemyslím ten disneylandový), ale pravda je aj to, že to bolo skvelo spracované, pôsobilo to veľmi prirodzene až skutočne. Malá Brooklynn si to musela užívať a Bria ... tak na tú nemám slov. (27.03.2018)

Trestuhodné, jak tenhle film nezískal více oscarových nominací. No jo, zase mě nepřekvapí, že bude více uznáván a veleben ve Francii, než kdekoli jinde. Smutná realita, mistrné herecké výkony debutantek i zkušeného Willema Dafoe a výtečná kamera. Takhle si představuji, že má vypadat sociální drama bez příkras, násilí či zbytečně mnoha naturalistických scén, které mi jinak nevadí. Jeden z nejlepších filmů roku 2017. (27.02.2018)

Několik dní po projekci a pořád na ten film musím myslet. Je to neuvěřitelně „barevný“ film, nejenom díky kameře, která s chutí snímá křiklavě zabarvenou architekturu na periferii Floridy, ale i co se týče pocitů. Pocitová jízda na horské dráze, která má až nakažlivý energický drajv a kde se mísí nekonečný smutek se štěstím a naivitou malých dětí a jejich rodičů z okraje společnosti, kteří – i když jejich život je totálně v troskách – se dokáží radovat i z maličkostí. Na jedné straně je to dost deprimující zážitek (nechtěli byste být v kůži té mámy - smažky), ale vždycky to vyrovná bezelstný dětský pohled na svět, který nic neřeší a raduje se z toho mála, co život přináší. Ten film na vás nepřenese depresi zpackaného života, naopak vás pohladí, i díky postavě Willema Dafoe, který je sice tvrdý manažer hotelu, ale férový, rovný chlap s ochranitelskými instinkty (geniální scéna s pedofilem!), kterému byste s klidným srdcem svěřili své děti, nebo s ním s chutí zašli na pivko. Je tak brilantně zahraný, že se jeho postava ve své dobrotivosti nezvrhne do karikatury, ale skutečně věříte, že takoví lidé mezi námi žijí. Americké indie filmy se často zaklínají pocitem autenticity, ale vždycky tak nějak vidíte, že si na to jenom hrají. Tenhle film ne, to je autenticita až na dřeň. Tohle je ten pravý portrét lidí na periferii americké společnosti, kterým se přezdívá „white trash“, tohle je ta „pravá Amerika“, kde se s opulentností sobě vlastní předvádí Disneyland, aby jen o dvě ulice dál živořily v pronajatém laciném hotýlku lůzři, kteří ale na svůj osud nežehrají a nestěžují si. Postava feťácké mámy Halley, v pozoruhodné kreaci neherečky Bria Vinaite (režisér jí našel na facebooku), je tak nad věcí a vlastně tak v pohodě, že to je až nakažlivé. A její dcerka, v podání Brooklynn Prince? Mám za sebou všechny filmy Tomáše Holého, Haley Joel Osmenta a jiných skvělých dětských herců, ale Brooklynn si je svým geniálně bezprostředním hereckým výkonem maže na chleba! Prostě….mě se po tom filmu tak stýskalo, že jsem si ho po dvou týdnech musel pustit znovu. Všech 165 (!!) festivalových nominací na ocenění, posbíraných z celého světa, je naprosto zasloužených. (26.03.2018)