The Florida Project

Americké nezávislé sociální drama jako sonda do života floridských white trash... Už dlouho jsem neměl chuť někoho tak profackovat! Musím předeslat, že tenhle žánr s oblibou vyhledávám a obvykle empaticky souzním s hlavními hrdiny postiženými sociálním vyloučením či existenčními problémy, ovšem v případě této ústřední dvojice - potetované socky a její rozmazlené dcerky a toho neustálého ječení a nadávek - jsem v sobě nenašel ani zrnko soucitu a souznění, obě mě neuvěřitelně iritovaly. Výslednému vyznění nepomohl ani zvolený scénaristický bezdějový koncept, který by se dal bonmotem pojmenovat názvem staršího českého seriálu - Byl jednou jeden dům. Objektivně vzato je asi tento nezávislý snímek blízek realitě a sociální dno státu Florida zobrazuje věrně, divácky to ovšem bylo k nevydržení. A nezachránily to ani zjevné řemeslné a umělecké kvality díla - skvělé herecké výkony, přesná režie či estetika amerického nezávislého filmu...tohle bylo utrpení... (18.02.2018)

zdánlivě bezdějový film,který se veze na vlně podobně laděných filmů typu American Honey,které ukazují tu trochu jinou tvář než je normálně divák zvyklý.S American Honey je tu dost společného.Jednak je to ono feel free vnímání všeho,které je ale pouze přetvářkou a zástěrkou depky.Tady navíc umocněno tím,že se příběh točí primárně kolem dětí a jejich ne úplně happy rodičů/svobodných matek.Ten kontrast vnímání všeho ze strany dětí a dospělých je tu asi to nejvíc co může Florida project nabídnout.Děti tu navíc (jakkoliv by si všechny zasloužily) podávají opravdu velmi dobré a uvěřitelné výkony...70% (25.01.2018)

Baker mi sedl už u Tangerine, což byl rozhodně spornější počin, ale z tohoto snímku mám jasný pocit vytříbenosti jeho filmařského vkusu. Opravdu bravurně celé dvě hodiny podává divákovi pohled očima dítěte na chudobu, nezaměstnanost atd. O dětském výkonu Brooklyn Prince není třeba mluvit, je fantastická, jen kdo ví, do jaké míry je sebou a do jaké tohle musela hrát. Její uplakaná scéna na konci mě dostala. (15.07.2018)

Pozitívne pastelové farby pulzujúce celým filmom v dokonalej harmónii s bezstarostným životom detí vyrastajúcich vo farebných moteloch. Na druhej strane veľký kontrast s každodennými drsnými životnými podmienkami ich rodičov. Detská milá naivita verzus “dospelácka” nevôľa skutočne dospieť a stať sa zodpovedným. A rozprávkový Dineyland iba na krok z malej plesnivej izby motela. (29.10.2018)

Několik dní po projekci a pořád na ten film musím myslet. Je to neuvěřitelně „barevný“ film, nejenom díky kameře, která s chutí snímá křiklavě zabarvenou architekturu na periferii Floridy, ale i co se týče pocitů. Pocitová jízda na horské dráze, která má až nakažlivý energický drajv a kde se mísí nekonečný smutek se štěstím a naivitou malých dětí a jejich rodičů z okraje společnosti, kteří – i když jejich život je totálně v troskách – se dokáží radovat i z maličkostí. Na jedné straně je to dost deprimující zážitek (nechtěli byste být v kůži té mámy - smažky), ale vždycky to vyrovná bezelstný dětský pohled na svět, který nic neřeší a raduje se z toho mála, co život přináší. Ten film na vás nepřenese depresi zpackaného života, naopak vás pohladí, i díky postavě Willema Dafoe, který je sice tvrdý manažer hotelu, ale férový, rovný chlap s ochranitelskými instinkty (geniální scéna s pedofilem!), kterému byste s klidným srdcem svěřili své děti, nebo s ním s chutí zašli na pivko. Je tak brilantně zahraný, že se jeho postava ve své dobrotivosti nezvrhne do karikatury, ale skutečně věříte, že takoví lidé mezi námi žijí. Americké indie filmy se často zaklínají pocitem autenticity, ale vždycky tak nějak vidíte, že si na to jenom hrají. Tenhle film ne, to je autenticita až na dřeň. Tohle je ten pravý portrét lidí na periferii americké společnosti, kterým se přezdívá „white trash“, tohle je ta „pravá Amerika“, kde se s opulentností sobě vlastní předvádí Disneyland, aby jen o dvě ulice dál živořily v pronajatém laciném hotýlku lůzři, kteří ale na svůj osud nežehrají a nestěžují si. Postava feťácké mámy Halley, v pozoruhodné kreaci neherečky Bria Vinaite (režisér jí našel na facebooku), je tak nad věcí a vlastně tak v pohodě, že to je až nakažlivé. A její dcerka, v podání Brooklynn Prince? Mám za sebou všechny filmy Tomáše Holého, Haley Joel Osmenta a jiných skvělých dětských herců, ale Brooklynn si je svým geniálně bezprostředním hereckým výkonem maže na chleba! Prostě….mě se po tom filmu tak stýskalo, že jsem si ho po dvou týdnech musel pustit znovu. Všech 165 (!!) festivalových nominací na ocenění, posbíraných z celého světa, je naprosto zasloužených. (26.03.2018)