Pinky

Elia Kazan byl na slovo vzatý filmový profesionál a jeho filmy se vyznačují propracovanýmscénářem a pečlivou realizací počínaje castingem a konče filmovým střihem. V každém případě jde o nadprůměrné drama, pro jehož téma si Kazan coby společensky kritický tvůrce vybral rasovou nesnášenlivost na americkém jihu. V příběhu dívky, která musí své právo na dědictví po bělošce obhajovat v dramatickém procesu u soudu, sice poukázal na neutěšenou situaci, co se týče bělošského jednání s barevnou populací, ale film v rozporu s realitou je až příliš optimistický a výchovný. Do vítězství hnutí za občanská práva černochů bylo ještě hodně daleko, ve 40. letech se teprve tento problém dostával do hlubšího povědomí. V reálném životě by se Pinky patrně stala obětí Ku-klux-klanu a byla by vyštvaná ze svého domova. Tak daleko ale Kazan pochopitelně v mainstreamovém studiovém filmu zajít nemohl. Rozuzlení je tak v jeho filmu jednak poněkud nečekané (ovšem plně v souladu se studiovou tradicí happy endu), ale především vzhledem k průběhu soudního přelíčení násilné. Celkový dojem: 80 %. (28.09.2009)

Jsem rezervovaný k umění se sociálními náboji, a proto jsem opatrný i před filmy, na kterých se podílel Elia Kazan. Ale o to víc pak znamená mých 80%. Příběh má gradaci, rozuzlení je do značné míry nepředpokládané, herecky je film více než jen zvládnutý. Jsem rád, že jsem se dostal přes rozvleklejší žačátek a neodešel jsem od něj. (22.11.2009)

Silné téma lidských předsudků ve filmu kvituji. Bohužel 40. léta ve filmu jsou mi znamením nudy a v tomto případě i obtížné uvěřitelnosti a nahlédnutí postav, jež jsou na mě příliš schématické. I Pinky. Místy protivná jak mraky a pak zas obětavá a oddaná. Je protivnost jen zástěrkou citlivé duše a snahy odpoutat se od prostředí, z něhož byla vykořeněna? Spočívá štěstí v přijetí osudu a boji za správnou věc? To říká Pinky? Možná dodateční dozvuky filmu. (19.07.2017)

Režisér Elia Kazan nebyl režisérský exhibicionista, ale jeho snímky disponovaly silnými a přesvědčivými scénáři. Patří k nim i příběh mladé černošské dívky se světlou pletí. Poté se vrací k domovskému Jihu, kde žije její babička. Pinky je nucena starat se o bílou ženu Miss Em, se kterou se posléze sblíží, a ta jí odkáže téměř veškerý svůj majetek. To ovšem popudí příbuzné a spor o dědictví má dohru u soudu. Film se dotýká rasových problémů a vztahů mezi černými a bílými obyvateli jižanského městečka a rozhodně to při veřejných promítáních neměl snadné. Jak už bylo řečeno, film má silný scénář a hlavně herecké výkony, které i dnešního diváka nenechají chladným. A představitelka Pinky je v tomto snímku mimořádně krásná. (27.09.2009)

Složitý film na hodnocení. Na jedné straně Elia Kazan (popř. John Ford, který byl původní režisér filmu, ale po prvním týdnu natáčení byl vyhozen), silné téma rasismu a segregace v typicky studiovém filmu a na druhé straně fakt, že musíte uvěřit nejbělejší z bílých žen ve filmu, že je černoška (ona má být růžová, podle toho její jméno, ale i tak). Sociální téma je však příliš silné, aby se mu dalo vzdorovat a temná (černá) strana Ameriky dnů minulých se představuje v celé své kráse (až na ...). Právě díky předvedení skutečných poměrů mezi bílou a černou rasou ve Spojených státech se film stal terčem zákazů (Texas) a problémů s cenzurou (láska bílého k černé, i když ví, že je černá, bílý muž objímající a líbající černou ženu, jednání dvou bílých, když jim Pinky řekne, že je černá...). Kazan se naštěstí dostatečně vyhnul citovému vydírání, i když tam náznaky jsou. Konfrontace Pinky s tvrdě segregovaným světem je složitá, chvílemi zdlouhavá, ale i díky skvělým herečkám stojí za to. Film, který je silnější úmyslem(a tématem), než výsledkem, takže silné 3*. (24.02.2010)