Roma

Roma (2018) je ten typ filmu, ktorý si pozrú dvaja diváci s odlišným filmovým vkusom a zameraním a každý z nich uvidí úplne niečo iné... Ten prvý povie, že ho vyše dvojhodinová minutáž s pomalými zábermi dokonale uspávala. Je rozhorčený z toho, že okrem zopár scén sa tam poriadne nič neudialo a absencia hudby a farieb dopomohla k tomu, že ho film nemal čím zaujať. A ja mu porozumiem. Ten druhý o filme príliš ani nechce rozprávať, iba chce v sebe potichu nechať doznieť všetky tie silné emócie. Obraz mexickej rodiny a ich zamestnankyne Cleo v 70.rokoch v štvrti Roma považuje za veľmi osobnú a citlivú výpoveď režiséra. Tento divák videl film, ktorý vzdáva poctu ženám a matkám a obsahuje dve veľmi silné emočné scény, pri ktorých takmer ani nedýchal. A tohoto diváka pochopím ešte viac. Réžia/scenár/kamera - Alfonso Cuarón. 135 minút. Mexico City. Roma. A vo februári snáď aj Oscar. (14.01.2019)

Mám pocit, že pokud bych se chtěla nazývat filmovým znalcem, Roma by se mi měla líbit. Já jím ale ani trochu nejsem. Jsem prostě jen běžný divák. Koukám na filmy, u kterých předpokládám, že by mě mohly bavit, a nebo na ty, u kterých chci zjistit, jestli mě náhodou nebudou bavit. Tenhle film patřil do té druhé skupiny. Odpověď jsem nalezla. Roma mě příliš nebavila. Byla na mě moc "art" a vleklá. Co tomuhle filmu ale upřít nemůžu, je atmosféra a zajímavá kamera. Film má určitě další hodnoty, já je ale bohužel alespoň zatím neumím pořádně docenit. (24.03.2019)

Čistý, ľudský film, osobný projekt režiséra, ktorý už dávno potvrdil svoj talent. Alfonso Cuarón natočil pôsobivú drámu zo štvrte Roma v Mexico City, kde na jednej rodine a ich slúžky sleduje spoločenské a politické udalosti začiatku 70-tych rokov. Tie sú však len rámcom, dôraz je kladený na rodinné zázemie a mikropríbehy hlavne ženského osadenstva. Ústrednou postavou je slúžka Cleo, keď po uspávankovom úvode je divák konfrontovaný hlavne s jej osudom. Oslava žien a matiek je hlavným motívom filmu, ten je silný a nádherne rozpísaný a zobrazený, muži sa v tomto Cuarónovom svete neukázali v najlepšom svete. Čiernobiely formát dokresľuje dobu príbehu, kompozične statické či pomalé jazdy kamerou po scénach sú ozdobou snímku, nehovoriac o pohľadnicových záberoch. (31.12.2018)

Silně autorský film, který o křehkých věcech života vypráví více skrze uměleckou obrazovou stránku, než tváře postav a jejich dialogy. S dialogy i výrazy tváří pracuje také (a Yalitza Aparicio je skvělá), ale není to univerzálně oslovující, tradičně emocionální promluva k divákům (film ani nemá žádnou “diváka manipulující” původní hudbu). Cuarón si chtěl po zužitkování výjimečného filmařského talentu na velekomerční Gravitaci odskočit do čistokrvného filmařského potěšení bez závazků vůči studiovým investicím. Roma je brilantní filmařina, kterou jsem obdivoval každým záběrem (tři až čtyři scény mě docela znepokojili) a vnímal i uznal všechny její sociální odkazy (třídní společnost, výjimečná síla ženy s těžkým osudem), ale emocionálně mě ke Gravitaci nebo Potomkům lidí nepřiblížila. (07.02.2019)

Ne že by ten film nebyl dobrý, ale na to orgastické nadšení mluvící pomalu o filmu dekády nejsem vůbec napojený a ani přesně nevím, odkud se takové dojmy u tolika lidí berou. Přijde mi to jako celkem normální kvalitně odvedená práce, která mustrově odpovídá tolika jiným momentům v kariérách "velkých režisérů", kteří se rozhodli vzdát hold ženám svého dětství (respektive hold ženám, které byly tyto režiséry ochotny postavit do středu svého světa, vše jim obětovat a tím v očích oněch režisérů dojít naplnění - nakonec je to vždycky forma narcismu) - zapadá to do té škatulky místy až legračně moc se všemi klady a zápory těhle filmů. S jejich stereotypy i typickými vděčnými momenty. A že Cuarón pěkně aranžuje scény do hloubky, mě už vyloženě nevyvede z míry samo o sobě. Ale třeba jsem měl jen blbý den. 70 %. (16.12.2018)