Kult hákového kríža

Černý bratr v lochu má pravdu - nesuď knížku podle obalu.. Problém totiž není v barvě pleti, ale v začarovaném kruhu nenávisti plodící jen další zlo. Mrazivé drama s neuvěřitelně silnými reminiscenčními scénami (rodinná večeře s čtenářem Kabaly, pobyt ve vězení) a s beznadějným koncem, který Vás převálcuje. Excelující Norton, kterému lze ten jinak nepravděpodobný přerod uvěřit. (01.09.2008)

Nechce se mi film hodnotit z hlediska deklarovaného antirasistického přesahu. Ten tam prostě není, ať schválně, nebo omylem. Ba naopak, u tohohle bijáku si ho mastí každá tupá pleška nejméně třikrát týdně. Černočerný vězeňský dobroděj lezl vlastně na nervy i mě. Ale Norton podal vynikající výkon, hodný nadčlověka. Vůbec celé vyznění filmu působí poměrně realisticky, kromě několika scén z nápravného zařízení, sebezpytného veletoče, popř. z hnízda nácíčků. Drsný náhled do špinavých lidských duší, jak má být. A jestli se někomu mé hodnoení nelíbí, tak alou hubou na obrubník. (11.05.2012)

ZASRANEJ BĚLOCHU…. Hnutí skinheads, černý gangy, ,,bílá“ literatura, fašouni. Tedy – nejisté, frustrované a citlivé děti. První dějství bych nazval AGRESIVNÍ s podtitulem ,,bílé děti by se neměli bát chodit ven“. Drsný (kousnout do obrubníku mě nikdo nepřinutí!!!), ve kterém dialogy operují s fakty, nebo je jen překrucují. Každopádně nechá nahlédnout do ,,holé hlavy“ a ve které mne snad nejvíc fascinuje Nortonův výkon. Druhé dějství bych nazval POZNÁNÍ, aneb ,,svět není jen bílej nebo černej“. Výborná kamera a dramatické situace neberou konce. A třetí je PROCITNUTÍ aneb ,,každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“. Mohlo by se zdát, že to sem nepatří, ale jelikož je konec PRO MĚ otevřenej (až moc) nechávám na každém, aby si vše vyhodnotil. Perfektně vykreslené a hlavně zahrané hlavní postavy duem Norton a Furlong. Film, který mě nenechal v klidu ani dlouho po závěrečných titulcích. (13.06.2008)

S výjimkou scény, která čitelně říkala: "Pozór, odmítáním Affirmative action to začíná, terorem to pokračuje a holokaustem zákonitě končí," mě tento film neurážel tak, jak mi bylo naslibováno. Je pravda, že mnohdy působil jak gymnaziální referát na téma "Co se tak asi děje v mysli rasisty?" a "Jak léčit duši xenofoba," nicméně tenhle druh naivity představuje jen zjednodušení, která pravdu alespoň v hrubých obrysech odrážejí. Vyloženě absurdně působí jen to závěrečné zvolání: "Co jsem to způsobil?", přespříliš snadná a rychlá proměna Dannyho a směšně všudypřítomné zpomalovačky, jež umožňují divákovi vše pěkně pomaličku vstřebat a připravit ho na "děsně drsné" scény. (04.10.2010)

To už jsem úplně zapomněla, jak je tenhle film nezáživný. Když už daný žánr, tak The Believer. Protože co s filmem, který třeba sem tam má nějakou zajímavou střihovou skladbu, ale naváže na to detailem brečící dívčí tváře a západu slunce na pláži, ve slowmo a ještě podkresleno dojemnou hudbou? (03.03.2013)